Zasedání Národního shromážděné československého r. 1919.

Tisk 337.

Návrh

poslance dra Rambouska a soudruhů na upravení poměrů Českého zemského musea a jeho personálu.

Poměry úřednictva Musea (král.) Českého jsou neudržitelny a při rostoucí drahotě stávají se zoufalými. Zvláště pak mladším silám a zřízenectvu daří se snad nejhůře ze všech zaměstnaneckých kategorií v okrsku naší republiky. Na příklad asistenti, kteří několik let sloužili zadarmo jako elevové, byli pak zaměstnáni jako výpomocné síly o platu 60 K měsíčně, a to ve válce, při čemž dostávali čtvrtletní drahotní přídavek per 15 K (!) a podle starého zvyku dva měsíce nejsou honorováni vůbec, dostávají nyní, někdy až i po osmiletém zaměstnání v ústavě 140 K měsíčně a 30 K drahotního přídavku. Při tom jim není naprosto zaručen postup. Následek je ovšem ten, že zapracované síly odcházejí, a šefové oddělení, beztak zavalení prací, musí si zaučovati síly nové, což vše je na nemalou škodu ústavu. Podobně i zruční řemeslníci jsou bídně honorováni, ač i tyto síly, zvláště jsou-li schopny, jsou pro ústav naprosto nevyhnutelny a jest nutno je k ústavu připoutati. Tyto věci jsou ovšem vysvětlitelny tím, že ústav tone neustále ve finančních potížích, které nedovede zrušiti žádná zvýšená subvence, ani agitace pro zvýšení počtu členů, která má na zlepšení musejních financí vliv vždy jen dočasný. Správa musejních věcí je v rukou voleného výboru. Výbor volí členstvo na valné hromadě, a je zřejmo, že se snadno Musea může zmocniti ten, kdo si získá tolik a tolik členů. Tím ovšem je dána možnost, aby se snadno zmocnil správy Musea kdokoli, jistě ne na prospěch Musea. Je zde však dále ještě jiná anomalie, totiž že správa musea je rozdvojena, neboť správa budovy je zemská, správa sbírek náleží musejní společnosti, takže snadno může mezi oběma vypuknouti spor, jistě ne na prospěch Musea. Veškeré práce možno podnikati jen po dorozumění obou korporací, což veškeru práci zpomaluje a mnohdy nejlepší snahy podlamuje. Nesrovnalost tato vyniká zvláště také ve finančním poměru zaměstnanců zemských a musejní společnosti, kterým se daří poměrně nesrovnatelně hůře, co se týče základních platův i přídavků. Že tyto poměry neprospívají rozvoji a cti prvnímu našemu ústavu, který má být vlastně lidovou universitou, že není radostná práce u zaměstnavatele, který stojí nad bankrotem, a jenž poslední výplaty, jak alespoň bylo tvrzeno, konal z pensijního fondu svého úřednictva, je samozřejmo. Je tedy nutno zjednati okamžitou nápravu buď tím, že se převede Museum do služeb země, což jest i statutárně možno, nebo tím, že se postátní. Že se tak již nestalo dříve, toho příčinou je to, že byla obava, by se do Musea jako úředníci nedostali Němci, kteráž obava nyní ovšem úplně odpadá. Při převzetí Musea musí ovšem býti nejprve pamatováno na úřednictvo nižších kategorií, zvláště asistenty dlouho sloužící, kteří válkou neobyčejně byli finančně poškozeni, přes to však povinnosti své i za těchto krušných dob vykonávali v nejplnějším rozsahu.

Odškodnění jejich může se státi jen, budou-li dlouho sloužící asistenti povýšeni na adjunkty. - Úřednictvo a zřízenectvo podalo již před měsíci žádost výboru musejní společnosti, aby jim platy byly upraveny a aby jim, jakž vyžaduje demokratisace veřejného života, byla vyhražena ingerence ve správě musejní svobodně zvolenými delegáty, na kterou žádost se zaměstnancům musejním vůbec nedostalo odpovědi.

Podepsaní navrhují, aby bylo bezodkladně přikročeno k úpravě poměrů museálních a doporučují přidělení návrhu výboru osvětovému.

V Praze dne 14. ledna 1919.

Dr. Rambousek,

Dr. Klouda, Buříval, Landová-Štychová, Zeminová Fr., Josef Netolický, Vochoč, Dr. Th. Bartošek, St. K. Neumann, Tučný Al., Skorkovský, Jan Hrizbyl, Dr. Ot. Krouský, J. Pelikán, Freiman, Kopeček, Dr. Emil Franke, Sladký, Dr. Uhlíř, Dr. Heidler, Hrouda.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP