Poměry úřednictva Musea (král.) Českého
jsou neudržitelny a při rostoucí drahotě
stávají se zoufalými. Zvláště
pak mladším silám a zřízenectvu
daří se snad nejhůře ze všech
zaměstnaneckých kategorií v okrsku naší
republiky. Na příklad asistenti, kteří
několik let sloužili zadarmo jako elevové,
byli pak zaměstnáni jako výpomocné
síly o platu 60 K měsíčně,
a to ve válce, při čemž dostávali
čtvrtletní drahotní přídavek
per 15 K (!) a podle starého zvyku dva měsíce
nejsou honorováni vůbec, dostávají
nyní, někdy až i po osmiletém zaměstnání
v ústavě 140 K měsíčně
a 30 K drahotního přídavku. Při tom
jim není naprosto zaručen postup. Následek
je ovšem ten, že zapracované síly odcházejí,
a šefové oddělení, beztak zavalení
prací, musí si zaučovati síly nové,
což vše je na nemalou škodu ústavu. Podobně
i zruční řemeslníci jsou bídně
honorováni, ač i tyto síly, zvláště
jsou-li schopny, jsou pro ústav naprosto nevyhnutelny a
jest nutno je k ústavu připoutati. Tyto věci
jsou ovšem vysvětlitelny tím, že ústav
tone neustále ve finančních potížích,
které nedovede zrušiti žádná zvýšená
subvence, ani agitace pro zvýšení počtu
členů, která má na zlepšení
musejních financí vliv vždy jen dočasný.
Správa musejních věcí je v rukou voleného
výboru. Výbor volí členstvo na valné
hromadě, a je zřejmo, že se snadno Musea může
zmocniti ten, kdo si získá tolik a tolik členů.
Tím ovšem je dána možnost, aby se snadno
zmocnil správy Musea kdokoli, jistě ne na prospěch
Musea. Je zde však dále ještě jiná
anomalie, totiž že správa musea je rozdvojena,
neboť správa budovy je zemská, správa
sbírek náleží musejní společnosti,
takže snadno může mezi oběma vypuknouti
spor, jistě ne na prospěch Musea. Veškeré
práce možno podnikati jen po dorozumění
obou korporací, což veškeru práci zpomaluje
a mnohdy nejlepší snahy podlamuje. Nesrovnalost tato
vyniká zvláště také ve finančním
poměru zaměstnanců zemských a musejní
společnosti, kterým se daří poměrně
nesrovnatelně hůře, co se týče
základních platův i přídavků.
Že tyto poměry neprospívají rozvoji
a cti prvnímu našemu ústavu, který má
být vlastně lidovou universitou, že není
radostná práce u zaměstnavatele, který
stojí nad bankrotem, a jenž poslední výplaty,
jak alespoň bylo tvrzeno, konal z pensijního fondu
svého úřednictva, je samozřejmo. Je
tedy nutno zjednati okamžitou nápravu buď tím,
že se převede Museum do služeb země,
což jest i statutárně možno, nebo tím,
že se postátní. Že se tak již
nestalo dříve, toho příčinou
je to, že byla obava, by se do Musea jako úředníci
nedostali Němci, kteráž obava nyní ovšem
úplně odpadá. Při převzetí
Musea musí ovšem býti nejprve pamatováno
na úřednictvo nižších kategorií,
zvláště asistenty dlouho sloužící,
kteří válkou neobyčejně byli
finančně poškozeni, přes to však
povinnosti své i za těchto krušných
dob vykonávali v nejplnějším rozsahu.
Odškodnění jejich může se státi
jen, budou-li dlouho sloužící asistenti povýšeni
na adjunkty. - Úřednictvo a zřízenectvo
podalo již před měsíci žádost
výboru musejní společnosti, aby jim platy
byly upraveny a aby jim, jakž vyžaduje demokratisace
veřejného života, byla vyhražena ingerence
ve správě musejní svobodně zvolenými
delegáty, na kterou žádost se zaměstnancům
musejním vůbec nedostalo odpovědi.
Podepsaní navrhují, aby bylo bezodkladně
přikročeno k úpravě poměrů
museálních a doporučují přidělení
návrhu výboru osvětovému.
V Praze dne 14. ledna 1919.