Poslanci Laube a soudruzi podali dne 19. listopadu 1918
v Národním shromáždění
českoslovanském interpelaci o zaopatření
invalidů.
Páni interpelanti se táží, jaké
opatření hodlá učiniti vláda
republiky, aby:
1. zabezpečena byla výživa invalidů
a jejich rodin, pokud jakéhokoliv pracovního výkonu
vůbec nejsou schopni,
2. umožněna byla samostatná existence těch,
kteří mohli by se věnovat výdělečné
činnosti,
3. dbáno bylo, pokud jejich tělesná a duševní
schopnost to připouští, při obsazování
míst veřejných úřadů
a institucí těchto nešťastných
obětí.
Na tyto otázky kladu si za čest dáti tuto
odpověď:
K bodu 1.
Výživa invalidů a jejich rodin, pokud jakéhokoliv
pracovního výkonu vůbec nejsou schopni, jest
na ten čas u invalidův opatřena invalidními
rentami a státními peněžními
příděly podle zákona ze dne 28. března
1918, č. 119. ř. z., vyměřenými
podle stupně invalidity.
Mimo to spravuje Zemská státní ústředna
pro péči o vrátivší se vojíny
v Praze zvláštní fond pro osleplé, který
účtuje se odděleně a jehož používá
se výhradně k podpoře bojovníkův
osleplých.
Konečně vyjednává ministerstvo sociální
péče s vládou německo-rakouskou o
převzetí invalidní nadace Strozziho, jejíž
značné jmění spravováno bylo
- ač neprávem - bývalým ministerstvem
války, a hledí tak opatřiti základ
pro zřizování invalidoven, jako byla již
z označené nadace zřízena invalidovna
v Karlíně, kde by váleční poškozenci
úplně k práci neschopní nalezli svého
zaopatření.
O výživu rodin invalidů, i když
ani nejsou jakéhokoli pracovního výdělku
neschopni, jest na ten čas postaráno vyživovacími
příspěvky podle zákona ze dne 27.
července 1917, č. 313 ř. z., o nichž
v poslední době bylo vydáno všem vyživovacím
komisím poučení oběžníkem
ministerstva vnitra ze dne 28. listopadu 1918, č. 687/18/X.
a supletorně též státními peněžními
příděly podle zákona ze dne 28. března
1918, č. 119 ř. z.
Podle toho náleží příspěvek
na výživu ještě po 6 měsíců
po ukončení války - nestane-li se dříve
nové zákonné upravení vojenských
opatřovacích požitků - příslušníkům
takových vojínů, jejichž schopnost výdělečná
následkem vojenské činné služby
utrpěla nejméně 20% snížení,
nebo kteří v bitvě padli, nebo po ní
pohřešováni byli, nebo následkem poškození,
utrpěného v činné službě
vojenské, nebo následkem nemoci, službou takovou
způsobené, nebo zhoršené, zemrou.
Tato opatření jsou povahou svou provisorní
a ministerstvo sociální péče pracuje
na osnově zákona o poskytnutí trvalých
zaopatřovacích požitků jak válečným
invalidům, tak i jejich příslušníkům.
K bodu 2.
V ministerstvu sociální péče jsem
zřídil zvláštní oddělení
pro péči o válečné poškozence,
jemuž připadá úkol veškerou péči
o invalidy, vrátivší se vojíny, a o
pozůstalé po vojínech, již pokládá
vláda za veledůležitý úkol státní,
soustředit a postaviti zákonodárně
i organisačně na nový pevný základ.
K tomu účelu chystá se v ministerstvu sociální
péče osnova o zřízení zvláštních
státních úřadů pro péči
o válečné poškozence.
Válečným poškozencům, pokud jsou,
nebo se stanou dodatečným léčením
a školením schopnými práce výdělečné,
zaopatřuje se práce, nebo napomáhá
se k založení samostatné existence. K tomu
účelu se užívá prozatím
i nadále úřadův a zařízení
již trvajících, zejména prostředků
tak zv. "Karlova fondu", z něhož se mohou
dávat i nezúročitelné půjčky
k založení existence. Jelikož likvidace tohoto
fondu bude vyžadovati ještě delší
doby, byla již nyní poukázána ministerstvu
sociální péče přiměřená
záloha na vrub tohoto fondu. Mimo to bude postaráno
o soustředění všech fondův a
peněz, pro péči o invalidy a jejich příslušníky
věnovaných, ve správě ministerstva
sociální péče.
Dále hodlá ministerstvo sociální péče
zřizováním domovin válečných
poškozenců v městech i na venkově, podporováním
svépomocných zařízení invalidů,
vybudováním družstevnictví v jejich
prospěch a zaměstnáváním jejich
v domáckém průmyslu umožniti válečným
poškozencům, práce schopným, samostatnou
existenci.
K bodu 3.
Při obsazování míst veřejných
úřadův a institucí béře
se již nyní podle možnosti zřetel na invalidy,
pokud taková místa nevyžadují zvláštních
tělesných anebo duševních schopností.
Tato zásada bude všem státním úřadům
a podnikům znovu připomenuta, by ji přísně
zachovávaly.
Ostatně se uvažuje o tom, uložit určitým
státním úřadům anebo veřejným
podnikům přímo povinnost, aby zaměstnávaly
k službě způsobilé invalidy.
V Praze 11. ledna 1919.