V trestnici pro ženské v Řepích u Prahy,
která byla někdejší rakouskou správou
svěřena poloněmeckému řádu
Milosrdných sester Karla Boromejského, zaměstnáni
jsou čtyři vězeňští dozorci:
Antonín Freimann, nastoupil službu v ženské
trestnici 4. IV. 1879 a slouží nepřetržitě
bezmála plných 40 let.
Václav Souček, nastoupil 2. 1. 1892, slouží
plných 27 let, nepočítaje v to 3 roky vojenské
služby.
Antonín Kubišta, slouží od 1. srp.
1904, téměř tedy plných 15 let, počítaje
v to i 2 roky, ve válce strávené.
František Novák, nastoupil službu 1. září
1909 a slouží přes 9 let, mimo 3 léta,
strávená na vojně.
Ačkoliv po všechna ta léta všichni pilně,
věrně a spravedlivě sloužili, byli za
tuto věrnou službu od Milosrdných sester, -
které mají tuto bývalou trestnici ve své
režii a za starého režimu rakouského braly
jistě slušný honorář, jakož
i vyživovací příspěvky na trestanky,
- odměňováni bídným platem,
rovnajícím se takřka almužně.
Platilo se jim 1200 K ročního služného,
z kteréhož živili sebe a své rodiny a
z kterého musili si opatřovati určený
stejnokroj.
Za války požadovali dvakráte zvýšení
platu, ale teprve v dubnu loňského roku byly jejich
platy upraveny s platností od 1. ledna 1918 a přidáno
jim po 45 K měsíčně, takže jejich
služné páčí se na celých
1740 K ročně. Za tento malý plat vykonávají
vězeňští dozorci těžkou
a odpovědnou službu, nemajíce nijakých
nároků na podporu ani v nemoci, ani ve stáří,
tím méně pak jejich rodiny.
Vězeňští dozorci řepské
trestnice usilovali několikráte za starého
režimu rakouského o zlepšení svých
poměrů, jakož i aby postaveni byli na roveň
ostatním státním zřízencům,
avšak rakouská vláda jim vždy žádost
vrátila, odmítnuvši ji.
Podepsaní žádají: Vězeňští
dozorci v Řepích buďtež převzati
do státní správy a poměry jejich buďtež
upraveny jako ostatním vězeňským dozorcům
se započtením služebních let do pense.
Po stránce formální budiž návrh
kázán státně-zřízeneckému
výboru.
V Praze dne 9. ledna 1919.