Vydáním zákona o podpoře v nezaměstnanosti
není ani dělnictvu ani státu našemu
pomoženo. Podpora v nezaměstnanosti chrání
dělníka a jeho rodinu jen od nejhorších
následků nezaměstnanosti. Jak pro dělnictvo,
tak pro celkový hospodářský stav jest
hlavní věci zjednání příležitosti
ku práci. Pokud nám známo jest, děje
se v tomto směru velmi málo povolanými činiteli
ve státě, za to však trvale zanedbává
se uspořádání výrobních
poměrů jest hlavní příčinou
nezaměstnanost těchto poměrů jest
hlavní příčinou nezaměstnanosti
dělnictva, která den ode dne bude stoupati.
Podepsaní mají na mysli poměry v Brně,
ale vyslovují své přesvědčení,
že podobné poměry zavládly také
v ostatních průmyslových místech.
V Brně na př. textilní továrny
mají sklady přeplněny hotovými výrobky.
Vývoz anebo jen pouhé dání výrobků
těchto do volného prodeje jest zakázáno.
Sklady jsou přeplněny, zboží nikdo neodebírá,
ani stát ne, majitelé nedostávají
peněz, nemohou výrobu dále provozovati, neboť
nejen že zboží mají mnoho, ale chybějí
do budoucnosti také peníze k výplatě
dělnictva. Továrny strojnické mají
rovněž sklady naplněny, továrny na emailované
zboží nevědí si již rady, kam
hotové zboží uložiti, Z takové
situace přirozeně za dnešních výrobních
řádů vzniká myšlenka na obmezení
výroby, t. j. na propouštění dělnictva.
A skutečně oznamuje se nám, že firma
Breitfeld a Daněk v Blansku hodlá propustiti několik
set dělnictva, firma Brandt a Lkuillier v Brně zažádala
u stížnosti komise o propuštění
420 dělníků.
Dále otázka uhlí jest rovněž
jednou z těch, které přispívají
k propouštění dělnictva. Uhlí
moravsko-ostravské jest zakázáno dodávati
závodům na Moravě a místo něho
má se rozdíleti uhlí rosické. V důsledcích
toho sděluje oslavanská elektrárenská
ústředna, že konsumentům elektrického
proudu může v lednu poskytnouti jen 50% proudu, jejž
podniky spotřebovaly v prosinci. To znamená - mimo
obmezení provozu elektrického pouliční
dráhy v Brně - že průmyslové
podniky budou nuceny výroby v průmyslu brněnském,
což jest samozřejmé.
Za to podle zpráv jest ve Vítkovicích taková
ohromná zásoba koksu, že vítkovické
závody nevědí se s ním rady. Jest
nutno vysloviti nad tím podivení, že tam z
moravsko-ostravského uhlí vyrábí se
nadbytečné množství koksu, kterého
není v takovém množství třeba
a že proto odnímá se ostatní spotřebě
průmyslové i soukromé velké množství
potřebného uhlí. Podotýkáme,
že podle zpráv jest ve Vídni takový
nedostatek koksu, že veliká řada oceláren
a sléváren jest tam nucena zastaviti výrobu.
Na druhé straně chybějí celé
řadě podniků suroviny a polotovary, aby mohly
chod závodu udržeti v běhu, resp. dělnictvo
zaměstnávati. Tak firma Breitfeld a Daněk
v Blansku propouští dělnictvo, poněvadž
nemá pro ně zaměstnání, třeba
potřeba vagónů jest v našem státě
dokázána. Firma Brněnsko-Královopolská
strojírna, zařízena na výrobu a opravu
vagónů, nemůže dostati potřebných
součástek k stavění a opravě
vagónů. Součástky tyto možno
obdržeti z německého Rakouska. Také
koželužny velmi trpí neuspořádaností
těchto poměrů. Koželuhám bylo
s vídeňskou vládou sjednáno tříslo
cestou kompensační. Sjednání bylo
vídeňskou vládou podepsáno, avšak
do dnešního dne - podle oznámení - čeká
se na podpis vlády naší.
Zákaz vývozu, jenž v prvních dnech
vydán byl z pochopitelných důvodů,
není do dnešního dne nijak upraven a proto
trpí také dovoz potřebných výrobků
a polovýrobků k nám. Ale pod zákazem
vývozu trpí naši národohospodářství.
Tak na př. Firma Radosta v Brně vyrobila pro
jistou firmu ve Štýrsku stroje. Pro zákaz vývozu
nemohla je dodati, firma štýrská proto zakázku
stornovala a firmě Radosta stroje zůstaly k disposici,
vedle peněžního kapitálu, který
takto ve strojích spočívá.
Několik těchto ukázek neuspořádanosti
hospodářství státního, které
ukazují však také na byrokratismus, dává
tušiti, do jakých rozměrů nezaměstnanost
vzroste, nebudou-li obchodní a výrobní poměry
v našem státě co nejrychleji uspořádány.
Dávají však také tušiti poměry,
které z toho vzniknou, neboť podpora v nezaměstnanosti
neodstraní zoufalství v dělnických
rodinách, které při nynější
drahotě a nedostatku beztak jen živoří.
Všechno toto nutí nás k tomu, že
celé vlády československé republiky
se tážeme:
1. Odpoví vláda československé republiky
co nejrychleji, co hodlá učiniti, aby hrozící
nebezpečí veliké nezaměstnanosti pro
plnění skladů v továrnách
bylo co nejrychleji zrušeno?
2. Co hodlá vláda podniknouti, aby umožnění
vývozu takových výrobků, kterých
jest v naší republice nadbytek, bylo v nejkratší
době provedeno?
3. Co hodlá vláda podniknouti, aby obchodní,
resp. Výměnné styky se sousedními
státy byly co nejrychleji upraveny?