Živnostenské poměry zubních techniků
upravují se takto:
Živnost zubní techniky jest živností koncesovanou.
Živnost zubní techniky obsahuje technicko-mechanické
práce, záležející ve výrobě
umělé náhrady zubů nebo chrupů
pro lidská ústa a v opravách těchto
umělých náhradních částí.
Zubní technik jest dále oprávněn,
vyhovuje-li podmínkám § 6. nebo 7, tohoto zákona:
1. odstraňovati zubní kámen, čistiti
zuby, brousiti zuby a kořeny;
2. bráti otisky v ústech k výrobě
umělých ploten, zubů, chrupů, korunek
a můstků;
3. přizpůsobovati a zasazovati umělé
zuby, chrupy, korunky a můstky;
4. plniti zuby;
5. odstraňovati zuby, zbytky zubů a kořeny,
pokud jest toho potřebí k provedení umělé
náhrady zubů.
Používání silně působících
prostředků, podmíněných lékařským
předpisem, jest jen do té míry dovoleno,
pokud jest jich potřebí k výkonům,
v bodech I-5 tohoto paragrafu uvedeným.
Pro nastoupení živnosti zubní techniky budiž
požadován průkaz způsobilosti a zvláštní
spolehlivost se zřetelem k živnosti zubní techniky
mimo podmínky, nařízené pro samostatné
provozování každé koncesované
živnosti. Tento průkaz způsobilosti budiž
podán:
1. vysvědčením (listem) výučním;
2. vysvědčením o pracovní době
(čili praxe);
3. vysvědčením o odborné zkoušce.
Výuční vysvědčení obsahuje
průkaz o vyučení živnosti zubní
techniky.
Učební doba činí tři roky a
musí býti strávena jen u oprávněného
zubního technika.
Pracovním vysvědčením jest prokázati
nejméně šestileté zaměstnání
pomocnické, z něhož nejméně tři
roky musí býti stráveny u oprávněného
zubního technika. Dispens od této doby u zubního
technika není přípustná.
Pro odborné vzdělání zubních
techniků podle tohoto zákona zřízen
buď každého roku v hlavním městě
Praze kurs.
Po absolvování kursu budiž složena praktická
zkouška z předmětů přednášených.
Zkoušku lze opakovati. Kdo po druhé při zkoušce
neobstojí, neobdrží koncese zubotechnické.
Návštěva kursu tohoto i zkouška jest povinná
a přípustná po odbyté tříleté
pomocnické době pracovní; doba návštěvy
kursu buď započtena do praxe pomocnické.
Určitější nařízení
o kursech, trvání kursů a zkouškách
budou vydána ministerstvem obchodu v dohodě s účastnými
ministerstvy cestou nařízení po slyšení
korporací zubotechnických.
Zubní technikové, kteří do dne vydání
tohoto zákona
a) obdrželi živnostenské oprávnění
nebo koncessi zubotechnickou,
b) nabyli plného nároku na koncessi tuto podle dosud
platných zákonných ustanovení i s
připuštěním formální dispense,
nabývají všech oprávnění
podle § 2. tohoto zákona, nevztahuje se však
na ně ustanovení § 6., jednající
o návštěvě kursu a složení
zkoušky.
Nároky, nabyté před vydáním
tohoto zákona (učební a pracovní doba
- i části jich) zůstávají nedotčeny.
Koncessi k provozování živnosti zubní
techniky udílí politický úřad
druhé stolice, který jest povinen při tom
míti zřetel k místní potřebě;
měřítkem místní potřeby
budiž nejen potřeba obyvatelstva místa, pro
které jest o koncessi žádáno, nýbrž
i potřeba širšího okruhu, podle poměrů
i celého okresu.
Na živnost zubní techniky (§ 1. a 2.) i na přestupky
- vztahují se povšechně ustanovení živnostenského
řádu.
Mimo to podléhá živnost tato zdravotnímu
a živnostensko-policejnímu dozoru.
Majitelé živností zubotechnických (§§
3., 4., 5., 6. a 7.) smějí užívati k
označení své živnosti toliko názvu
"koncessovaný (oprávněný) zubní
technik"; provozovnu svou jsou povinni označiti názvem
"zubní atelier". Každé jiné
označení, zvláště takové,
které by bylo s to, aby uvedlo v omyl, pokud se týče
rozsahu živnostenského oprávnění
zubního technika, jest nepřípustné.
Živnost zubní techniky buď majitelem z pravidla
osobně provozována.
Provozování této živnosti zástupcem
(živnost vedoucím) nebo pronajmutí její
může živnostenský úřad (II.
stolice) jen v důležitých případech
povoliti.
Provozuje-li se živnost tato v plném rozsahu podle
bodů 1-5 § 2., jest schválený zástupce
(živnost vedoucí nebo nájemce) § 55. ř.
z. povinen předložiti průkaz způsobilosti
nejen podle §§ 3., 4. a 5., nýbrž i podle
§ 6. nebo 7. tohoto zákona.
Živnostenská výroba umělých zubů
a součástek k umělým náhradám
zubním jako předmětů obchodu jest
živností svobodnou.
Majitelé takovýchto svobodných živností
nesmějí používati označení
"zubní technik" ani "zubní atelier".
Živnostníci, oprávnění k provozování
zubní techniky (zubní technikové), jsou zároveň
oprávněni k výrobě umělých
zubů a součástek k umělým náhradám
zubním, jako předmětů obchodu (k živnosti
svobodné - odst. I.).
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Tímto dnem zrušují
se všechna dosavadní ustanovení o živnosti
zubní techniky. Ve smyslu tohoto zákona jest pozměniti
bod 27. § 15. živnostenského řádu.
Ministr obchodu jest pověřen, aby zákon tento
uvedl v platnost v dohodě s účastnými.
ministry.
Po několik desítiletí bojují zubní
technikové o svoji existenci. Nařízení
dřívější datují se již
od roku 1842 s malou změnou v roce 1892, jsou tudíž
příliš zastaralá a neodpovídají
nynější moderní zubní technice.
Aby zubní technikové mohli existovati tak, aby koncessi
svoji plně mohli provozovati, avšak aby nepřišli
do styku s trestním zákonem, jest naprosto nutno,
aby oprávnění zubních techniků
bylo rozšířeno tím způsobem,
že by jim dovoleno bylo vykonávati také ty
práce, které nutně souvisí s prováděním
umělé náhrady zubní. Že poměry
zubních techniků jsou neudržitelný a
pro nynější dobu nemožný, dokazuje
v první řadě to, že i bývalá
vláda rakouská starala se o to, aby poměry
byly upraveny cestou zákona, že vláda tato
podala již několik předloh zákona o
úpravě živnosti zubotechnické. Předlohy
tyto vesměs obsahovaly rozšířená
oprávnění pro zubní techniky v tom
směru jako návrh tento.
První podobná předloha byla předložena
říšské radě roku 1905, další
pak roku 1908 a 1909 a 1912. Všecky tyto předlohy
nešťastnými poměry bývalého
rakouského parlamentu nebyly uzákoněny, ač
předloha z r. 1909 byla již ve zdravotním výboru
projednána a přijata. Uzavřením parlamentu
však žádná z těchto předloh
nebyla zákonem uskutečněna.
Roku 1917 podala vláda opětně novou předlohu
zákona, která byla roku 1918 již živnostenským
výborem přijata, zpravodajem ustanoven pro sněmovnu
posl. Dr. Stojan; bohužel ani tato předloha nebyla
vyřízena následkem shroucení říše
rakouské.
Návrh v § 2. jest dávným požadavkem
zubních techniků; jinak nemohou souhlasiti s úpravou
svých neblahých poměrů. Již tím,
že zubní techniku vykonávají též
lékaři, kteří zaměstnávají
pomocné zubotechnické síly a učně,
odpadá velký hmotný příjem
zubním technikům, kteří jsou ve svých
výkonech omezeni, takže by vůbec nemohli existovati,
kdyby měli nynějších nařízení
šetřiti. Aby se zubní technici nedopouštěli
přestupků trestního zákona, nutno
upraviti poměry nezbytně podle podaného návrhu.
- Výkony tyto, kterých se zubní technikové
dožadují, vykonávají dosud skutečně
všichni, neboť chtějí-li svoji živnost
odborně a správně vykonávati, musí
bezpodmínečně zákonná nařízení
přestupovati.
Nebude-li těmto požadavkům v tomto směru
vyhověno, budou zubní technikové nuceni hájiti
svého principiálního stanoviska, totiž
úplného odloučení zubní techniky
od zubního lékařství, čímž
by bylo zabráněno zubním lékařům
vykonávati živnost zubotechnickou.
Správní soudní dvůr rozhodl začátkem
roku 1916, že zubní lékař nemůže
po rozumu živnostenského řádu přijímati
učňů zubní techniky.
Vysvědčení za vyučenou, které
dá zubní lékař, neuznává
živnostenský úřad, protože živnosti
zubní techniky možno se vyučiti pouze u živnostníka,
t. j. u koncessovaného zubního technika nebo lékaře,
který svého času získal oprávnění
nebo koncessi pro živnost zubní techniky.
Navrhujeme odbornou zkoušku, které by každý
zubní technik před obdržením koncesse
byl povinen se podrobiti.
Žádáme tak proto, aby byl podán důkaz,
že každý zubní technik, nastupující
samostatnou živnost, jest také schopen řádně
a odborně živnost tuto provozovati.
Zubní technikové, v § 7. řečení,
nejsou povinni návštěvou kursu ani zkouškou,
poněvadž podle dosavadních nařízení
o živnost zubní techniky byli povinni prokázati
tříletou praxi u zubního lékaře;
mimo to, jak v důvodech těchto (k § 2.) již
uvedeno, výkony tyto již po léta, byť
i per nefas provádějí, takže je náležitě
ovládají.
C. k. správní soudní dvůr rozhodl
ze dne 30. dubna 1913, č. 4558 ex 1913/V.-G.-H., že
označení provozovny zubního technika názvem
"zubní atelier" jest nejen přípustné,
nýbrž i vhodné.
Aby bylo zamezeno označení provozovny zubotechnické
libovolným způsobem, jak se dosud děje, jest
nezbytně nutno tento jediný správný
název zákonem naříditi.
Návrh budiž přikázán výboru
živnostenskému, aby tam byl projednán.