Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 313.

Návrh

členů Národního shromáždění Slavíčka, Netolického a spol.

na vydání zákona, jímž se upravuje živnost zubních

techniků.

Zákon

ze dne...... 1919,

o úpravě živnosti zubní techniky.

Živnostenské poměry zubních techniků upravují se takto:

§ 1.

Živnost zubní techniky jest živností koncesovanou.

§ 2.

Živnost zubní techniky obsahuje technicko-mechanické práce, záležející ve výrobě umělé náhrady zubů nebo chrupů pro lidská ústa a v opravách těchto umělých náhradních částí.

Zubní technik jest dále oprávněn, vyhovuje-li podmínkám § 6. nebo 7, tohoto zákona:

1. odstraňovati zubní kámen, čistiti zuby, brousiti zuby a kořeny;

2. bráti otisky v ústech k výrobě umělých ploten, zubů, chrupů, korunek a můstků;

3. přizpůsobovati a zasazovati umělé zuby, chrupy, korunky a můstky;

4. plniti zuby;

5. odstraňovati zuby, zbytky zubů a kořeny, pokud jest toho potřebí k provedení umělé náhrady zubů.

Používání silně působících prostředků, podmíněných lékařským předpisem, jest jen do té míry dovoleno, pokud jest jich potřebí k výkonům, v bodech I-5 tohoto paragrafu uvedeným.

§ 3.

Pro nastoupení živnosti zubní techniky budiž požadován průkaz způsobilosti a zvláštní spolehlivost se zřetelem k živnosti zubní techniky mimo podmínky, nařízené pro samostatné provozování každé koncesované živnosti. Tento průkaz způsobilosti budiž podán:

1. vysvědčením (listem) výučním;

2. vysvědčením o pracovní době (čili praxe);

3. vysvědčením o odborné zkoušce.

§ 4.

Výuční vysvědčení obsahuje průkaz o vyučení živnosti zubní techniky.

Učební doba činí tři roky a musí býti strávena jen u oprávněného zubního technika.

§ 5.

Pracovním vysvědčením jest prokázati nejméně šestileté zaměstnání pomocnické, z něhož nejméně tři roky musí býti stráveny u oprávněného zubního technika. Dispens od této doby u zubního technika není přípustná.

§ 6.

Pro odborné vzdělání zubních techniků podle tohoto zákona zřízen buď každého roku v hlavním městě Praze kurs.

Po absolvování kursu budiž složena praktická zkouška z předmětů přednášených.

Zkoušku lze opakovati. Kdo po druhé při zkoušce neobstojí, neobdrží koncese zubotechnické.

Návštěva kursu tohoto i zkouška jest povinná a přípustná po odbyté tříleté pomocnické době pracovní; doba návštěvy kursu buď započtena do praxe pomocnické.

Určitější nařízení o kursech, trvání kursů a zkouškách budou vydána ministerstvem obchodu v dohodě s účastnými ministerstvy cestou nařízení po slyšení korporací zubotechnických.

§ 7.

Zubní technikové, kteří do dne vydání tohoto zákona

a) obdrželi živnostenské oprávnění nebo koncessi zubotechnickou,

b) nabyli plného nároku na koncessi tuto podle dosud platných zákonných ustanovení i s připuštěním formální dispense, nabývají všech oprávnění podle § 2. tohoto zákona, nevztahuje se však na ně ustanovení § 6., jednající o návštěvě kursu a složení zkoušky.

§ 8.

Nároky, nabyté před vydáním tohoto zákona (učební a pracovní doba - i části jich) zůstávají nedotčeny.

§ 9.

Koncessi k provozování živnosti zubní techniky udílí politický úřad druhé stolice, který jest povinen při tom míti zřetel k místní potřebě; měřítkem místní potřeby budiž nejen potřeba obyvatelstva místa, pro které jest o koncessi žádáno, nýbrž i potřeba širšího okruhu, podle poměrů i celého okresu.

§ 10.

Na živnost zubní techniky (§ 1. a 2.) i na přestupky - vztahují se povšechně ustanovení živnostenského řádu.

Mimo to podléhá živnost tato zdravotnímu a živnostensko-policejnímu dozoru.

§ 11.

Majitelé živností zubotechnických (§§ 3., 4., 5., 6. a 7.) smějí užívati k označení své živnosti toliko názvu "koncessovaný (oprávněný) zubní technik"; provozovnu svou jsou povinni označiti názvem "zubní atelier". Každé jiné označení, zvláště takové, které by bylo s to, aby uvedlo v omyl, pokud se týče rozsahu živnostenského oprávnění zubního technika, jest nepřípustné.

§ 12.

Živnost zubní techniky buď majitelem z pravidla osobně provozována.

Provozování této živnosti zástupcem (živnost vedoucím) nebo pronajmutí její může živnostenský úřad (II. stolice) jen v důležitých případech povoliti.

Provozuje-li se živnost tato v plném rozsahu podle bodů 1-5 § 2., jest schválený zástupce (živnost vedoucí nebo nájemce) § 55. ř. z. povinen předložiti průkaz způsobilosti nejen podle §§ 3., 4. a 5., nýbrž i podle § 6. nebo 7. tohoto zákona.

§ 13.

Živnostenská výroba umělých zubů a součástek k umělým náhradám zubním jako předmětů obchodu jest živností svobodnou.

Majitelé takovýchto svobodných živností nesmějí používati označení "zubní technik" ani "zubní atelier".

Živnostníci, oprávnění k provozování zubní techniky (zubní technikové), jsou zároveň oprávněni k výrobě umělých zubů a součástek k umělým náhradám zubním, jako předmětů obchodu (k živnosti svobodné - odst. I.).

§ 14.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímto dnem zrušují se všechna dosavadní ustanovení o živnosti zubní techniky. Ve smyslu tohoto zákona jest pozměniti bod 27. § 15. živnostenského řádu. Ministr obchodu jest pověřen, aby zákon tento uvedl v platnost v dohodě s účastnými. ministry.

Důvody.

K § 2.

Po několik desítiletí bojují zubní technikové o svoji existenci. Nařízení dřívější datují se již od roku 1842 s malou změnou v roce 1892, jsou tudíž příliš zastaralá a neodpovídají nynější moderní zubní technice. Aby zubní technikové mohli existovati tak, aby koncessi svoji plně mohli provozovati, avšak aby nepřišli do styku s trestním zákonem, jest naprosto nutno, aby oprávnění zubních techniků bylo rozšířeno tím způsobem, že by jim dovoleno bylo vykonávati také ty práce, které nutně souvisí s prováděním umělé náhrady zubní. Že poměry zubních techniků jsou neudržitelný a pro nynější dobu nemožný, dokazuje v první řadě to, že i bývalá vláda rakouská starala se o to, aby poměry byly upraveny cestou zákona, že vláda tato podala již několik předloh zákona o úpravě živnosti zubotechnické. Předlohy tyto vesměs obsahovaly rozšířená oprávnění pro zubní techniky v tom směru jako návrh tento.

První podobná předloha byla předložena říšské radě roku 1905, další pak roku 1908 a 1909 a 1912. Všecky tyto předlohy nešťastnými poměry bývalého rakouského parlamentu nebyly uzákoněny, ač předloha z r. 1909 byla již ve zdravotním výboru projednána a přijata. Uzavřením parlamentu však žádná z těchto předloh nebyla zákonem uskutečněna.

Roku 1917 podala vláda opětně novou předlohu zákona, která byla roku 1918 již živnostenským výborem přijata, zpravodajem ustanoven pro sněmovnu posl. Dr. Stojan; bohužel ani tato předloha nebyla vyřízena následkem shroucení říše rakouské.

Návrh v § 2. jest dávným požadavkem zubních techniků; jinak nemohou souhlasiti s úpravou svých neblahých poměrů. Již tím, že zubní techniku vykonávají též lékaři, kteří zaměstnávají pomocné zubotechnické síly a učně, odpadá velký hmotný příjem zubním technikům, kteří jsou ve svých výkonech omezeni, takže by vůbec nemohli existovati, kdyby měli nynějších nařízení šetřiti. Aby se zubní technici nedopouštěli přestupků trestního zákona, nutno upraviti poměry nezbytně podle podaného návrhu. - Výkony tyto, kterých se zubní technikové dožadují, vykonávají dosud skutečně všichni, neboť chtějí-li svoji živnost odborně a správně vykonávati, musí bezpodmínečně zákonná nařízení přestupovati.

Nebude-li těmto požadavkům v tomto směru vyhověno, budou zubní technikové nuceni hájiti svého principiálního stanoviska, totiž úplného odloučení zubní techniky od zubního lékařství, čímž by bylo zabráněno zubním lékařům vykonávati živnost zubotechnickou.

K § 4.

Správní soudní dvůr rozhodl začátkem roku 1916, že zubní lékař nemůže po rozumu živnostenského řádu přijímati učňů zubní techniky.

Vysvědčení za vyučenou, které dá zubní lékař, neuznává živnostenský úřad, protože živnosti zubní techniky možno se vyučiti pouze u živnostníka, t. j. u koncessovaného zubního technika nebo lékaře, který svého času získal oprávnění nebo koncessi pro živnost zubní techniky.

K § 6.

Navrhujeme odbornou zkoušku, které by každý zubní technik před obdržením koncesse byl povinen se podrobiti.

Žádáme tak proto, aby byl podán důkaz, že každý zubní technik, nastupující samostatnou živnost, jest také schopen řádně a odborně živnost tuto provozovati.

K § 7.

Zubní technikové, v § 7. řečení, nejsou povinni návštěvou kursu ani zkouškou, poněvadž podle dosavadních nařízení o živnost zubní techniky byli povinni prokázati tříletou praxi u zubního lékaře; mimo to, jak v důvodech těchto (k § 2.) již uvedeno, výkony tyto již po léta, byť i per nefas provádějí, takže je náležitě ovládají.

K § 11.

C. k. správní soudní dvůr rozhodl ze dne 30. dubna 1913, č. 4558 ex 1913/V.-G.-H., že označení provozovny zubního technika názvem "zubní atelier" jest nejen přípustné, nýbrž i vhodné.

Aby bylo zamezeno označení provozovny zubotechnické libovolným způsobem, jak se dosud děje, jest nezbytně nutno tento jediný správný název zákonem naříditi.

Návrh budiž přikázán výboru živnostenskému, aby tam byl projednán.

Slavíček, Netolický,

Holejšovský, dr. Theodor Bartošek, dr. Emil Franke, dr. Bouček, dr. Veverka, J. Svozil, Freiman, dr. Krejčí, Stanislav K. Neumann, dr. A. Uhlíř, dr. Antonín Klouda, Buříval, Emil Špatný, Tučný Al., Laube Ru., Zeminová Frant., Landová-Štychová, Pelikán, Skorkovský, Hrizbyl.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP