Veliký nepoměr mezi zaměstnanectvem českým
a německým u železnic na Moravě datuje
se ještě z dob, kdy většina těchto
drah (severní dráha, severozápadní
dráha a společnost státních drah)
byla v rukou soukromých. Čeští zřízenci
byli přijímáni v míře co nejskrovnější
a bylo jim dopřáno jenom bezvýznamných
míst, kde jich naprosto nebylo lze v zájmu společnosti
železniční pohřešovati. Byli zkrátka
jenom trpěni jako nutné zlo.
Tento nesnesitelný stav byl, bohužel, při sestátnění
oněch velikých železnic v neprospěch
české věci ještě zhoršen
a nadto jaksi uzákoněn.
Světová válka a všeněmecká
agitace, která válku vyvolala a živila, měla
v zápětí, že působení
a život českým lidem, zaměstnaným
na moravských drahách, stal se nesnesitelný
a nejvýš krušný.
Čeští zřízenci byli nejen pro
každý projev mnohdy bezděčný
a vyprovokovaný, nýbrž i pro své české
smýšlení a cítění podle
hesla "Každý Čech jest velezrádcem"
denuncováni, pronásledováni a svých
míst bezdůvodně zbavováni, jim zase
byli povoláváni ke službě vojenské
nebo schválně překládáni do
krajů německých v Čechách,
na Moravě i v alpských zemích, aby zde byli
vydáni mukám a útrapám duševním,
jakož i ztrátám finančním. S
těmito poměry, pro české zřízence
nejvýš nepříznivými, jak zcela
správně v jednotlivostech jsou vylíčeny
v dotazu (tisk 47) - setkala se česká správa
železniční po státním převratu.
Ačkoliv správa československých železnic
zasáhla hned energicky do těchto hrozných
poměrů, přece nebylo možno - již
v zájmu nerušené služby železniční
- zrušiti hned veškerá bezpráví
a příkoří, která po desetiletí
páchaly staré rakouské správy, a dáti
českému živlu u železnic moravských
ihned zastoupení, které mu po právu přísluší.
Nebylo a není to též ani doposud možno
zcela provésti pro veliký nedostatek českých
zřízenců železničních,
kterých jest nejprve bezodkladně potřebí
pro dráhy na Slovensku, jakož i pro dráhy v
nově obsazených územích německých.
Byla však učiněna opatření, aby
na místech důležitých jak národnostně,
tak pro dopravu (Brno, Olomouc, Jihlava, Moravská Ostrava)
v čelo úřadů železničních
byli postaveni úředníci národnosti
české, a dále aby na takových místech
prozatím aspoň dozor byl vykonáván
spolehlivými českými zřízenci.
To stalo se zejména ve stanicí břeclavské.
Ministerstvu železnic jest tento stav věcí
již od dřívějška dobře znám.
Informační cesty podniknuté ministrem poskytují
nejlepší příležitosti k tomu, aby
železniční správa na místě
podrobně stav prozkoumala a vše zařídila,
co káže zájem státu i potřeba
nerušené služby železniční.
Na jednotlivé stížnosti, v dotazu určitěji
vylíčené, odpovídá se takto:
Přednosta stanice bývalé společnosti
státní dráhy vrchní inspektor Müller,
který byl mezitím sproštěn svého
místa jako přednosta stanice brněnské
a zatímně přidělen ke konání
služby k brněnskému ředitelství,
podporoval před válkou i po dobu jejího trváni
přijímání německého
personálu na úkor hlásících
se uchazečů českých; ovšem po
převratu hleděl se přizpůsobiti novým
poměrům a přijímal zřízence
české.
Při tom však musel také převzíti
větší počet německých
zřízenců, vracejících se z
války, kteří před tím již
byli v železničních službách a
kteří tedy podle platných nařízení
museli býti přijati a umístěni dřívějším
služebním místem.
Správou řečené stanice byl prozatímně
pověřen český úředník,
inspektor Vozibauer. Přednosta odboru pro udržováni
dráhy v Brně II. tit. vrchní rada Rybka,
dal nepromyšleným sdělením, učiněným
vojenskému akcesistovi dru Sachsovi, podnět k udání
inspektora Válka, který pro bezděčný
výrok o rakouském vojsku byl po té potrestán
policejně a mimo to disciplinárně důtkou
a přeložením na jiné služební
místo.
Vrchní rada Rybka byl po té sproštěn
svého úřadu a správou řečeného
odboru pověřen rada státních drah
Koželuh z Kolína.
Mimo to bylo také učiněno opatření,
aby sliby železničních zaměstnanců
přijímali výhradně jen čeští
úředníci.
Proti vlak vůdci Plotzovi bylo zavedeno vyšetřování
a zároveň učiněna opatření,
aby české cestující publikum nebylo
více o své věci a zavazadla obíráno
aneb jinak obtěžováno.
Konečně dlužno ještě se zmíniti
o tom, že do škol pro telegrafisty přijímají
se nyní hlavně lidé české národnosti
a že bylo zároveň nařízeno, aby
ve všech stanicích byli umístěni telegrafisti,
znalí českého jazyka
Služební telegramy vypravují se jen v jazyku
českém.
V Praze dne 4. ledna 1919.