Nařízením úřadu pro vyživování
obyvatelstva, ve shodě se účastněnými
ministerstvy, ze dne 26. března 1917 ř. z. č.
166, které jest dosud v platnosti, zapověděno
bylo používati k výrobě ovocných
šťáv a likérů cukru; vedle toho
podle § 2. téhož nařízení
v hostinských a výčepních podnicích
všeho druhu, ani v cukrářstvích, nesmí
majitel podniku používati cukru ani ke slazení
nápojů (mléka, kávy, čaje,
kakaa, čokolády, nebo jiných nápojů
a občerstvení), ani jej podávati jako přísadu
k těmto nápojům. Rovněž jest
zakázáno míti pohotově a podávati
cukr k libovolnému použití ke slazení
jídel.
Od té doby, kdy toto nařízení vešlo
v platnost, nesladili hostinští a kavárníci
nápojů cukrem, nýbrž sacharinem, který
jim byl přidělován politickými nebo
obecními úřady. Sacharinu se však nyní
již po tři měsíce nedostává
a cukrem dosud hostinští sladit nesmějí,
ani jim není cukr přidělován. To má
přirozeně za následek těžké
poškození této živnosti, jakož i
zbytečné mrzutosti a výtky konsumentů,
neboť většina obyvatelstva při nynějším
nepatrném přídělu cukru nemůže
si do kaváren a hostinců cukr přinášeti.
Navrhují tudíž podepsaní:
Ministerstvo pro zásobování se žádá,
aby přežilé již a nynějším
poměrům naprosto nevyhovující nařízení
bývalého vídeňského úřadu
pro výživu lidu ze dne 26. března 1917 zrušilo
a aby kavárníkům, hostinským a cukrárnám
přidělován byl cukr, aby mohli podávati
nápoje slazené.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh
tento odkázán byl výboru zásobovacímu.
V Praze dne 7. ledna 1919.