Maloživnostníci, živnostenská družstva
a společenstva odvedla před 28. říjnem
1918 vojenským skladištím bývalého
státu Rakousko-uherského dodávky. Dodávky
byly přijaty, kvitance na ně ještě před
28. říjnem aneb i později byly podány
a byly příslušnými vojenskými
skladišti předloženy vojenské pokladně
ve Vídni k výplatě, která však
výplatu zastavila, jelikož mezitím se staré
Rakousko rozpadlo. Tyto pohledávky maloživnostenských
družstev a společenstev jdou do statisíců.
Naše československá vláda však
prohlašuje, že bude platit pouze to, co sama přijala,
tedy to, co bylo odvedeno do vojenských skladišť
po 28. říjnu 1918. Jiné pohledávky
mají se prozatím jen ohlásit vývozní
kanceláři obchodních a živnost. komor,
aby se mohly uplatňovati teprve při likvidaci starého
státu. Tu je nebezpečí pro maloživnostnictvo,
že bude mu zaplacena jen určitá kvóta
místo plné sumy, a to ještě snad po
dlouhé době, tak že ztratí nejen kapitál,
nýbrž bude musit ještě po tu dobu platit
vysoké úroky z vydluženého kapitálu,
který musela si téměř všecka
družstva vypůjčit. Aby bylo zabráněno
tomuto těžkému existenčnímu poškození,
eventuelně i zničení maloživnostníků,
respektive maloživnostenských družstev, podávají
podepsaní tento návrh:
Vláda republiky československé se zmocňuje,
aby převzala a s největším urychlením
provedla zaplacení státních dodávek,
dodaných maloživnostníky, maloživnostenskými
družstvy a společenstvy před 28. říjnem
1918, které měla zaplatit vídeňská
vojenská pokladna, a aby částky tyto při
likvidačním řízení s vládou
vídeňskou sama vyúčtovala.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh
tento odkázán byl živnostenskému
výboru.