§ 2. zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 8.
sb. z. zní:
"Zrušení proveďtež soudy, které
zabavení povolily. Povolil-li zabavení soud, ležící
mimo obvod československého státu, příslušný
jest naříditi zrušení okresní
soud, v jehož obvodu jest větší část
zabaveného jmění, nebo soud, jemuž přikázána
byla správa jmění, nebo jiné opatření,
jmění se týkající (opatrovnický,
pozůstalostní, knihovní), z úřední
povinnosti.
Také osoba zabavením postižená, opatrovník
nebo finanční prokuratura může zrušení
navrhnouti. S návrhem předloženy buďtež
příslušné spisy, jež strana po
ruce má.
Nebyl-li návrh podán finanční prokuraturou,
soud vyžádej si od ní vyjádření,
zejména by zjistil, nebyl-li čin spáchán
ze zištnosti (§ 1.).
Usnesení, kterým se povoluje, by zrušeno bylo
zabavení, budiž dodáno zúčastněným,
opatrovníku a finanční prokuratuře;
byl-li finanční prokuraturou dán souhlas,
učiní soud spolu opatření, by uvolněno
bylo jmění. Jinak podle právoplatného
usnesení nařídí, čeho třeba
k uvolnění.
Tento zákon nabude platnosti dnem vyhlášení.
Zákonem ze dne 2. listopadu 1918 č. 8 sb. z., kterým
bylo nařízeno, že se zrušuje zabavení
jmění pro velezrádné činy,
kromě činů, jež byly spáchány
ze ziskuchtivosti, bylo vysloveno v § 2.: "Zrušení
proveďtež soudy, které zabavení povolily."
Podle §§ 3. a násl. čís. nař.
z 9. června 1915 č. 156 ř. z. byla upravena
příslušnost pro zabavení takto:
1. Bylo-li trestní řízení zahájeno
u vojenského soudu, byl příslušný:
a) civilní sborový soud pro trestní
věci prvé stolice v sídle vrchního
zemského soudu, v jehož obvodu byl čin spáchán;
b) byl-li čin spáchán v cizině,
trestní soud (sborový soud I. stolice) v sídle
vrchního zemského soudu, v jehož obvodu jest
větší část jmění
obviněného;
c) konečně mohl vrchní zemský
soud jiný sborový soud svého obvodu, zrušovací
soud (civilní trestní soud) v jiné zemi ustanoviti,
byla-li činnost příslušného soudu
zastavena, nebo z jiných důležitých
příčin.
Bylo-li trestní řízení zahájeno
u civilního trestního soudu, neb okresního
soudu, byl příslušný trestní
soud (sborový soud), u něhož věc byla
zahájena, nebo v jehož obvodu jest onen okresní
soud.
Finanční prokuratura pro Čechy poukázala
na to, že v mnoha případech bylo zabavení
povoleno soudy mimo obvod československého státu
(v Terstu, Lvově, Inšpruku, Štýrském
Hradci, Vídni). Tyto soudy nejsouce vázány
zdejšími zákony, nezrušují zabavení.
Zdejší soudy, které vykonaly zabavení,
neb opatření, k tomu směřující,
odmítají pak zabavení zrušiti, odkazujíce
na to, že podle §u 2. zák. č. 8 sb. z.
nejsou příslušny.
Třeba jest však v mnohých případech,
kde jmění tu opravdu bylo, zabavení zrušiti,
aby s jměním anebo pozůstalostí volně
nakládáno býti mohlo; tím spíše,
když podle §u 9. cís. nař. soudy měly
jako opatrovnické převzíti správu,
pokud třeba, ustanoviti správce a zabavení
v pozemkových knihách dáti poznamenati.
Dlužno zákon doplniti ustanovením, který
soud jest příslušný pro zrušení,
bylo-li zabavení povoleno soudem mimo obvod československého
státu. Nejvhodnější zdá se, podle
pravidel o povolení trestní sborový soud
I. stolice, v jehož obvodu leží větší
část jmění. Mohou zde být i
jiné případy obdobné, kromě
toho nemůže býti jmění v obvodech
několika okresních soudů a tu lze zabavení
zrušiti jediným usnesením. Při něm
byla tu fikce, jakoby trestní řízení
bylo bývalo zahájeno u civilního trestního
soudu (č. 2.). Přenésti příslušnost
na trestní soud v sídle vrchního zemského
soudu se nedoporučuje, ježto bude třeba zaslati
soudu spisy toho kterého soudu opatrovnického a
snad i vykonati šetření.
Nejjednodušší a nejúčelnější
jest návrh, aby v tomto případě zrušil
zabavení soud okresní (neb i sborový), v
jehož obvodu jest jmění větší
částí, nebo který také činil
dříve nějaké opatření
(při knih. poznámce mohl by to býti sborový
soud I. instance). Třeba však jistých kautel.