Dne 18. listopadu 1918 dohodli se přednosta polského
železničního oddělení v Krakově
dr. Starzewski a deputace českých železničních
zaměstnanců v Haliči, vedená tajemníkem
československého konsulátu v Krakově,
že část českých železničních
zřízenců haličských bude propuštěna
hned se zárukou volné dopravy majetku, část
zřízenců že však zůstane
ještě nejdéle do března 1919 ve službách
polských. Dr. Starzewski přislíbil těmto
zaměstnancům předválečné
příjmy s přídavkem za službu,
konanou v cizím státě, a spravedlivé
přidělování služby beze "zřetele
na národnost".
Krátce na to požádal ministr Galecki, jako
zástupce likvidační komise v Krakově,
plnomocníkem československého státu
ve Vídni, aby čeští úředníci
železniční, exponovaní v Krakově
a západní Haliči, nebyli náhle odvoláni,
nýbrž aby termín jejich odvolání
byl pokud možno prodloužen.
Na žádost tuto bylo oznámeno panu ministru
Galeckimu československým konsulátem v Krakově,
že sice úředníci naši nebudou odvoláni
najednou, že však pobyt jejich v Polsku vzhledem k velmi
naléhavé potřebě českého
úřednictva železničního pro Slovensko
nemůže býti na neurčitou dobu prodlužován.
Byl důraz položen na to, že bude proto v zájmu
polské vlády, aby se zavčas postarala o náhradu
za ony české úředníky, kteří
postupně se budou domů vraceti.
Přípisem ze dne 17. prosince 1918 zpraveno ministerstvo
zahraničních záležitostí, jakož
i plnomocník československého státu
ve Vídni, že také 38 českých
strojvůdců topírny dziedzické žádá
o převzetí do služeb státu československého,
při čemž oběma byly zaslány opisy
příslušného dotazu a této odpovědi
s prosbou, aby hladké a urychlené propuštění
československých železničních
zaměstnancův a rodin jejich z Haliče účinně
podporovali a zařídili, čeho zapotřebí.
Pokud jde o české železniční
zaměstnance v oblastech ředitelství lvovského
a stanislavského, požádalo generální
ředitelství drah již přípisem
ze dne 12. listopadu 1918 plnomocníka československého
státu ve Vídni, aby umožnil přímým
stykem se zástupcem ukrajinského, resp. polského
státu propuštění tohoto zřízenectva.
Za to nebyla učiněna nijaká opatření
o železničních zaměstnancích
české národnosti ve Slezsku, protože
vzhledem ku prohlášení dohody, že československý
stát bude zřízen v historických svých
hranicích, jest nejvýhodnější,
když tito zaměstnanci se ponechají na posavádních
působištích.
V Praze 23. prosince 1918.