Národní shromáždění československé 1918 – 1920

§§ 3 a 4 zákona ze dne 20. února 1907 č. 52 ř. z. mění se v tom smyslu, že zemské finanční úřady jsou ve věcech poplatkových jedinou a konečnou rekursní správní stolicí beze zření na výši poplatku.

Ministru financí se ukládá, aby zákon tento provedl.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Zákonem ze dne 20. února 1907, č. 52 ř. z., kterým prohlášeny zemské finanční úřady ve věcech nepatrných (do 200 K) za konečnou správní stolici rozhodovací, vytvořeny byly 4 skupiny rekursního postupu:

1. Byl-li poplatek vyměřen berním úřadem, a

a) jde-li o poplatek do 200 K, jest první rekursní stolicí okresní finanční ředitelství, druhou poslední zemské finanční ředitelství;

b) převyšuje-li poplatek 200 K, jsou rekursní stolice tři, totiž okresní finanční ředitelství, zemské finanční ředitelství a ministerstvo financí.

2. Byl-li poplatek vyměřen poplatkovým oddělením okresního finančního ředitelství a činí-li

a) 200 K nebo méně, jest jedinou rekursní stolicí zemský finanční úřad;

b) přesahuje-li poplatek 200 K, jsou rozhodovací stolice dvě, totiž zemský finanční úřad a finanční ministerstvo.

Ve všech těchto případech má strana mimo to volnou cestu k nejvyššímu správnímu soudu.

Tato úprava postupu rekursního jest velice nestejnoměrná a je tím méně odůvodněna, že pro věci lehčího rázu a méně významné, které vyměřuje berní úřad, jest více stolic rozhodovacích, nežli pro věci, vyměřované odborně vzdělanými právníky. Rovněž není odůvodněno rozlišovati podle výše poplatku, protože závažnost jednotlivých sporných případů nikterak nezávisí jediné na výši ceny, která je předmětem poplatku, nýbrž velmi často na jiných okolnostech. Jednotná úprava instančního pořadu jest z důvodů právě uvedených žádoucí, a to tím způsobem, že se nejmenší počet rozhodovacích stolic, platný již nyní při skupině 2a), rozšíří na veškeré případy. Toto zjednodušení, které se ostatně také již při daních přímých vyskytuje a dobře se osvědčilo, jest naléhavě nutné pro nedostatek úřednických sil u všech rozhodovacích stolic.

Také zájem poplatníků toho žádá, by skoncování sporné věci poplatkové se urychlilo.

Toto urychlení doporučuje se se stanoviska úředního také z toho důvodu, že se nejvyšší stolice, totiž ministerstvo financí, uvolní pro práce zákonodárné a organisační, které by jinak za daných poměrů nebyly možny.

Úplnou změnu všech kompetenčních ustanovení lze bez materiální změny poplatkových zákonů těžko provésti.

Nutno ji tedy vyhraditi všeobecné úpravě zákonodárství ve všech oborech.