Za války bylo mnoho tisíc příslušníků
našeho státu postiženo politickou persekucí
a způsobeny jim vězněním, zabavením
jmění, internováním, konfinováním
a jinými svévolnými činy orgánů
Rakouska-Uherska a jeho válečných spojenců
nevýslovné útrapy a nedozírné
škody.
Povinnost svoji k náhradě těchto škod
uznal - byť ne v plné míře - starý
stát rakouský zákonem z 18. srpna 1918, č.
317 ř. z., avšak příslušníkům
československé republiky jest nyní po rozpadnutí
starého státu nemožno, aby náhrady způsobených
škod na starém státu sami se domáhali.
Škody tohoto druhu byly však způsobeny příslušníkům
československé republiky netoliko státem
rakouským, nýbrž i jeho válečnými
spojenci a mimo to nutno i za škody, Rakouskem způsobené,
činiti odpovědnými všecky mocnosti tak
zvaného spolku ústředních mocností.
Z té příčiny navrhují podepsaní:
Vládě se ukládá, aby na náhradu
škod, politickou persekucí za války příslušníkům
československé republiky způsobených,
pamatovala jednak při likvidaci se starým státem
rakouským tím způsobem, aby příslušná
částka na úhradu těchto škod
byla při likvidaci této odúčtována,
jednak aby při jednání mírovém
byly bývalé ústřední mocnosti
zavázány a přidrženy, aby oběti
této politické persekuce v plném rozsahu
odškodnily.
Po stránce formální navrhuje se, aby návrh
tento přikázán byl ku projednání
výboru finančnímu a výboru mírovému.