Ke genesi návrhu uvádíme toto: V prvních
dnech listopadových 1918 učinil spisovatel Gustav
Jaroš (Gamma) v Praze Národnímu výboru
písemný návrh, že mu zřídí
a zorganisuje, samozřejmě zadarmo, vyšetřovací
úřad pro přípravné práce
k obžalobám všech, kdo za války proti
národu československému se provinili. Dopisem
ze dne 6./11. 1918 byl jmenovaný Národním
výborem vyzván, aby podal podrobnější
návrhy. Spisovatel Gustav Jaroš již návrhy
takové připravil a jest hotov předložiti
je výboru, který o podnětu jeho bude jednati.
Odůvodnění.
1. Na škodu národa československého
hmotnou i mravní, na úkor jeho snah po svobodě
a samostatnosti, na újmu jeho zdraví tělesného
i duševního, k podlomení jeho síly,
sebevíry, odvahy a vytrvalosti od počátku
války pracovalo, částečně pracuje
dosud veliké množství příslušníků
cizích národností a států,
ale měrou ještě větší a
účinkem stejně zlým i množství
příslušníků našeho národa
vlastního.
2. Škody jejich činy způsobené vyžadují
od těch, kdo je byli způsobili, náhrady,
nemá-li těleso národa býti postiženo
dlouho trvajícím neduhem; ale i tyto náhrady
nemohou postačiti tam, kdy činy byly páchány
ze zlého úmyslu nebo hrubé nedbalosti, kde
tudíž způsobily i vážnou poruchu
v mravním a právním cítění
národa, který nyní kategorickým způsobem
domáhá se vyrovnání a zadostiučinění.
Porucha tato trvá v nezmenšené síle
dosud, a všechen národ československý
očekává zjitřeně a netrpělivě
náležité usmíření svého
uraženého citu, mravního i právního.
3. Tímto usmířením nemůže
býti pro národ osvícený pomsta, nýbrž
jedině spravedlnost, to je takové uložení
trestu, aby pro mravní cit spravedlivého národa
jevil se býti trestem náležitě přiměřeným
k velikosti viny a k míře zlého úmyslu
nebo hrubé nedbalosti. Je tudíž nejprve nutno,
aby vina byla nejsvědomitějším způsobem
co nejpřísněji v každém jednotlivém
případě najisto postavena. Tomuto účelu
má sloužiti navrhovaný úřad vyšetřovací.
4. Základem řízení úřadu
vyšetřovacího nemůže býti
libovůle, nýbrž zákon, v němž
by jasně a přesně bylo zákonodárným
sborem československého státu vytčeno,
pro které činy má a smí vyšetřování
býti zavedeno.
5. Právnické rozpaky, že činy, o něž
jde, nebyly před spácháním kvalifikovány
žádným zákonem za činy trestné,
a tudíž nyní dodatečným sankcionováním
stíhány býti nemohou, jsou bezdůvodné
a liché. Neboť zdrojem všech pravých a
spravedlivých zákonů (jež neplynou z
pouhé hrubé násilné moci) je právní
a mravní cítění národa; toto
cítění vždy předchází
a zákon psaný následuje. Národ nesvobodný,
poddaný cizí moci bez možnosti dáti
svému právnímu cítění
adekvátní výraz psaným zákonem,
cítí zcela jasně určité činy,
přes to, že žádný zákon
jich nezakazuje a nestihá, jakožto činy zlé,
nedovolené a trestné; zákonná formulace
zůstává v duši národa latentní,
je to zákon sic nenapsaný pérem na papíře,
ale psaný neviditelným písmem v srdci národa,
jehož porušení národ pociťuje zřetelně
a domáhá se usmíření uraženého
citu. Dokud je národ bez moci, je toto usmíření
nemožno cestou spravedlnosti a zbývá jen cesta
pomsty, cesta nedobrá a nejistá; jakmile však
národ nabyl svobody a moci, stává se usmíření
uraženého citu nutností, a to jedině
cestou spravedlnosti. Takový národ je pak nejen
oprávněn, nýbrž povinen i spravedlnosti
i svému citu právnímu, aby zákon dotud
jen latentní, nenapsaný, učinil i zevně
dodatečně zákonem psaným. Toto právo
a povinnost národa nemůže býti bráno
v pochybnost, leda těmi, v nichž formalism vítězí
nad živoucím citem pro právo a spravedlnost.
Žádný sebevědomý, čestný
a etický zdravý národ by nedovolil, aby toto
právo a povinnost jeho bylo bráno v pochybnost;
tím méně může a smí tak
učiniti národ český, jehož smysl
pro spravedlnost odjakživa byl tak mocný, jehož
cit právní za poslední leta války
byl tak těžce a mnohonásobně uražen,
a tak silně žádá si úplného
zadostiučinění. Dodatečným
formulováním zákona dotud nenapsaného
a trestním stiháním vin na jeho základě
neděje se zpravidla nikomu křivda, poněvadž
pachatel jich je si vždy velmi dobře vědom,
že koná něco mravně nedovoleného,
využívaje k tomu jen bezmocnosti nesvobodného
národa. Svědectvím tohoto vědomí
je bázeň pomsty, útěk, ukrývání
neb odstranění majetku a jiné projevy zlého
svědomí.
6. Tento nepsaný zákon, latentní v nitře
národa, v jeho právním a mravním cítění
učiniti zákonem psaným, k tomu povoláno
jest Národní shromáždění
republiky československé; nikoli pouze proto, že
je držitelem vládní moci ve státě
a tedy jedině může dáti zákonu
potřebnou sílu závaznou a donucovací,
nýbrž hlavně proto, že Národní
shromáždění je do veliké míry
pravdivým exponentem celého národa, ne pouze
co se tkne jeho rozčlenění politického,
nýbrž i jeho cítění mravního
a právního. Jen takový exponent smí
a může vyjádřiti správně
nenapsaný zákon v nitře národa a dáti
mu advokátní, t. j. spravedlivou formulaci slovem
psaným.
7. Tomuto právu Národního shromáždění
odpovídá i povinnost tak učiniti; této
povinnosti nasvědčuje dychtivé očekávání
celého národa, kdy už Národní
shromáždění ujme se provádění
veliké akce vyšetřovací a obžalovací,
a kdy vydá nutné k tomu zákony a předpisy.
Očekávají to nejen i ti, kdy dychtí
po spravedlnosti a usmíření uraženého
citu právního, nýbrž i ti (což
je významno), kdo mají proč se toho obávati.
Národ najisto očekává, že Národní
shromáždění bude míti i vůli
dopomoci mu k zadostiučinění a usmíření
uraženého citu a to přísně a
důsledně, bez postranních ohledů a
slabošských rozpaků, ať politicko stranických,
ať socialně hospodářských, ať
náboženských a církevních, ať
kterýchkoli jiných.
Právě proto, že Národní shromáždění
je výrazem a výborem národa, tudíž
ještě zvýšenou měrou cítí
a chápe všecky těžké urážky
spravedlnosti, je neodsunutelnou nutností, aby dalo celou
akci vyšetřovací a obžalovací provésti
co nejrázněji, bez průtahů, úplně
(t. j. se všemi provinilci) a do důsledků
opravdově.
8. Není možno vůbec k akci nepřistoupiti.
Tím by Národní shromáždění
vyřklo, že všecky tisíceré zločiny
na národu spáchané za těžká
léta právě minulá pomíjejí
beztrestně. Takovou bezdůvodnou, nikým nečekanou
absolucí všech vin, byl by v duši národa
způsoben velmi vážný otřes mravní,
jehož následků nikdo z nás si nedovede
představiti. Kde koho musila by se zmocniti nedůvěra,
že tento nový stát, vykoupený tolika
obětmi, nebude státem spravedlnosti; musila by vzniknouti
domněnka, že jsou jisté činy, které
lze páchati na národu a jeho statcích beztrestně;
bylo by to jen novým mocným povzbuzením vinníků,
nebezpečným svodem dosud bezúhonných,
aby také zašli na cesty zlých.
Nelze také stihati jen některé a pardonovati
ostatní. Řízením nesmí býti
pouhou justiční komedií po špatném
vzoru starorakouském, kde soudy stihaly na oko, odsuzujíce
sem tam některé výjimky halířové,
ale nedotýkajíce se zločinců ve velkém.
Právě naopak, v tomto řízení
mělo by býti shodně s očekáváním
národa, nejdříve dokročeno na vinníky
daleké. Na staré radnici v Prachaticích je
starý, trpce posměšný nápis:
Právo pavučině se přirovnává,
již brouk proráží, muška v ní
zůstává; tento hořký dvojverš
staročeský ať neplatí o právu
a spravedlnosti v nových Čechách.
9. Vedle úřadu vyšetřovacího,
bude nutno připraviti zřízení
1. zvláštního státního úřadu
obžalovacího,
2. státního tribunálu k souzení činů
shora naznačených.
10. Národní shromáždění
a vláda československé republiky má
před sebou vážnou, významnou a odpovědnou
úlohu, zjednati po celém národě a
v celém státním území rovnováhu,
která v právním a mravním citu všech
byla tisícerými skutky ze zlého úmyslu
a hrubé nedbalosti za válečných let
těžce porušena. Nad celou naší zemí
tisíc let zní kovovým hlasem slovo "Spravedlnost"
- toť smysl a povel její, příkaz naší
národní existence, naše poslání
národní, idea česká učinit
z domoviny československé království
pravé čisté spravedlnosti. Nejvyšší
živoucí hlas této idei české,
nejpřísnější zastavatel a bojovník
za spravedlnost president Masaryk blíží se
již do této země: nuže, učiňme,
ať uvítá jej země česká
ne-li už zcela očistěná od křivd,
aspoň odhodlaná pevně od nich se očistiti.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh
tento byl přikázán k rychlému projednání
výboru právnímu.
V Praze dne 18. prosince 1918.