Rakouský zákon ze dne 24. července 1917 ř.
z. č. 307, pozměněn budiž takto:
Služební poměr, podléhající
zákonu o obchodních pomocnících, nemůže
býti zaměstnavatelem až včetně
do 31. března 1919 vypověděn. Výpověď,
daná v době od 31. října 1918 až
do dne, kdy tento pozměněný zákon
nabude platnosti, není závazná.
Služební poměr, ujednaný na neurčitou
dobu, může zaměstnavatel vypověděti
počínaje 31. březnem 1919.
Ode dne 31. března 1919 nabývá výpovědní
právo opět platnosti. Až do vyhlášky
nových zákonných ustanovení lze však
služební poměr zrušiti jen šest týdnů
před skončením kalendářního
čtvrtletí. Těmito ustanoveními nejsou
dotčeny smlouvy, jimiž ujednána byla delší
výpovědní lhůta.
Výpovědní právo zaměstnaného,
jakož i právo obou stran, z důležitých
příčin žádati předčasné
zrušení služebního poměru, není
zmíněnými ustanoveními dotčeno.
Pravidla tohoto prováděcího nařízení
vztahují se též na služební poměr
osob, zaměstnaných v závodech vojensko-hospodářských
(svazech, ústřednách, vojenských institucích
atd.), převážně k vykonávání
obchodnických nebo vyšších neobchodnických
služeb.
Toto prováděcí nařízení
nabývá platnosti dnem své vyhlášky.
Nevztahuje se na zaměstnané, pro něž
vyhlášena byla jiná zákonná opatření,
dále na zaměstnané, jejichž mzda přesahuje
1500 K měsíčně.
Toto prováděcí nařízení
pozbývá platnosti dnem....... 1919.
Provedením tohoto prováděcího nařízení
pověřuje se ministr spravedlnosti.
Návrh budiž přikázán výboru
sociálně-politickému.