Absolvent učitelského ústavu brněnského
Jan Hrbas byl dne 13./VII. 1915 šikovatelem pěšího
pluku č. 8. v Brně, Tomáškem udán,
že pronesl ve větší společnosti
výrok: "Je nejvyšší čas, aby
zde byli Rusové, byl by zde jiný pořádek."
Pro výrok ten, jehož podle vlastního jednání
neřekl, odsouzen byl vojenským soudem do těžkého
žaláře na 2 léta, zostřeného
dvěma posty a tvrdými lůžky měsíčně.
V průběhu vyšetřování
zaslal jednomu ze svědků dopis, pro který
obžalován byl ze svádění ke křivému
svědectví a odsouzen k vězení na jeden
měsíc, který také v Garstenu odpykal.
Ježto Jan Hrbas ucházel se o místo učitelské
na Slovensku, podal jménem jeho dr. Pavel Krippner v Brně
žádost za prominutí posledního trestu,
ale vyřízení její učiněno
bylo závislé na dobrozdání, které
o Janu Hrbasovi podati měl učitelský ústav
brněnský.
Dobrozdání to konečně bylo podáno
a znělo takto:
V Brně dne 24./10. 1917. č. 974
Jan Hrbas studoval na zdejším ústavě
od škol. roku 1909/10 až do roku 1914/15, tedy po 6
let. Ročník III. a IV. opakoval. Jeho chování
za studií na zdejším ústavě nebylo
nikdy takové, aby byl mohl obdržet první stupeň
z mravů (známku chvalitebnou) nýbrž
zpravidla dostával druhy stupeň (známku uspokojivou)
a jednou v III. ročníku dokonce jen třetí
stupeň (známku přiměřenou).
Členové sboru, kteří ho znali, líčí
ho jako mladíka výstředního a abnormálního,
třebas ne zlého. Ve druhém ročníku
odešel z ústavu a dal se k divadlu, ale za několik
měsíců vrátil se opět do ústavu.
Na počátku nynější války
jal se navštěvovati kurs pro ošetřování
raněných u MUDra. Oldřicha. Zdá
se, že se občas oddával pití alkoholických
nápojův a kdysi při jakési slavnosti
v Král. Poli byl opilý. Ve IV. ročníku
dostalo se mu důtky ředitelem pro pohoršlivé
chování (za modlitby). Často vystupoval jako
obhájce celého ročníku, kdykoliv byla
stížnost, že se chovanci nechovali korrektně.
Menších provinění - jako napovídání,
podvádění při úlohách
a pod. dopustil se podle poznámek v konferenčních
katalozích častěji. Zdá se,
že shora jmenovaný pochází z rodiny
duševně poněkud zvláštní,
neboť otec jeho skončil prý sebevraždou.
Pokud se týče otázky, hodí-li se ke
stavu učitelskému, byli členové sboru
nestejného mínění, a ředitel,
neznaje ho, nemůže v té příčině
vysloviti určitého dobrozdání.
Dobrozdáni to, v němž jest několik nepravd
a jež založeno jest na dohadech - zdá se, prý
- jest s to, aby ohrozilo další existenci mladíka,
který chce se s láskou věnovati úřadu
učitelskému, a to proto, ze dopouštěl
se skutků, které v očích rakouským
byrokratismem prosáklých školometů jsou
do nebe volajícími zločiny.
Podepsaní upozorňují pana ministra vyučování
na tento případ a táží se slušně,
zdali chce mu věnovati pozornost.
V Praze 19. prosince 1918.