Nesprávné údaje ze všeobecných
soupisů lidu v předešlých desítiletích,
zejména také z r. 1910 o českých menšinách,
činí se pořád podkladem různých
úvah, zejména politických, ano i dalekosáhlých
pronikavých opatření nejen se strany německé,
nýbrž z neznalosti pravého stavu věci
také na straně české, ačkoli
by měly býti známy skutečnosti, že
na př. některý menšinový spolek
český v tom neb onom místě měl
v roce soupisu více členů a některé
místo při všeobecných volbách
vykazovalo více českých voličů,
než tam bylo úředně napočítáno
Čechů i s rodinami jejich. Též o trvalé
usedlosti českých obyvatelů menšinových,
o jejich spolkovém a kulturním životě,
soukromém i veřejném, o hospodářském
rozvrstvení, školství a všelikých
poměrech jiných, národnostně, statisticky
i politicky důležitých, vyslovují se
namnoze názory, které valně odporují
pravdě.
A přece je nezbytno, aby tyto mylné názory
a úsudky, nemá-li z nich vzejíti nenapravitelná
škoda všemu národu, byly vyvráceny zevrubným
obrazem pravé skutečnosti, jejž poříditi
je zvláště v nynější rozhodné
době svrchovaná potřeba.
Proto navrhujeme, aby byl součinností znalců
zjednán náležitý popis českých
menšin jakožto podklad pro výstižná
opatření v jejich národním životě,
kterými by jim byl všude ochráněn a
trvale zabezpečen.
V naléhavých a neodkladných zvláštních
potřebách našich menšin jeví se
také nezbytno postarati se včas a rychle z příslušných
úřadův o účelné cesty
a prostředky, kterými by jim bylo spomoženo.
Aby se vše dělo jednotně a s pravým
porozuměním, třeba při ministerském
předsednictvu zříditi menšinové
oddělení, jež by takové věci
mělo na péči po všech jejich stránkách.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přikázán výboru
menšinovému.
V Praze 17. prosince 1918.