Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Právní komisi dodán byl návrh zákona, o který jde. dne 11. t. m. s příkazem, aby o něm podala zprávu do 8 dnů. Komise hned téhož dne zvolila zpravodaje, jenž vyžádal si zmocnění, aby jej prozkoumati mohl s oběma navrhovateli pp. pluk.-audit. Kunzem a Steinbachem, a p. prof. Miřičkou. Tato užší komise probírala návrh v době od 11.-14. Dne 15. a 16. t. m. pořízen byl čistopis k přehledu nezbytně nutný, načež zpravodaj podal o něm dne 18. t. m. zprávu právní komisi.

Jak užší komise tak i právní komise sama jsou sobě vědomy nedostatků své práce. Vojenský trestní řád vyžadoval by pronikavějších změn, ale komise neměly ani pokdy, aby prozkoumaly podrobněji účinek jednotlivých změn na ostatní ustanovení zákonná, tím méně na reformy závažnější. Poměry vyžadují však dle sdělení úřadu pro správu národní obrany naléhavě, aby vojenské soudy svou činnost započaly bez průtahů, pročež komisi nezbylo nežli spokojiti se tím, co v tak krátkém čase byla s to vykonati.

Změny týkají se organisace soudů vojenských, která dle možnosti přizpůsobena byla demokratickému duchu naší republiky, odstranila příslušného velitele, na jehož vrub jdou v přední řadě zločiny páchané vojenskými soudy bývalé říše rak.-uherské a zabezpečuje neodvislost vojenských soudců z povolání.

Bližší výklad dlužno vyhraditi zprávě ústní.

Výbor navrhuje:

Národní shromáždění nechť se usnese na připojené osnově zákona.

K § 6.

Rozsudky se vynášejí jménem republiky.

K § 20.

Důstojníci a osoby jim na roveň postavené, podléhají pro trestné činy v § 20: 1 vytčené soudům brigádním.

§ 23 zní:

Příslušnost jednotlivých soudů brigádních a divisních vztahuje se na všechny osoby podrobené vojenské trestní pravomoci, které dopadeny budou v jejích obvodech.

Pozdější změny v pobytu obviněného nemají vlivu na příslušnost. Nenastalo-li dopadení, řídí se příslušnost dle místa činu. Aby usnadněno bylo řízení nebo z jiných závažných důvodů může soud (vojenský zástupce, funkcionář) místa dopadení postoupiti věc trestní soudu (voj. zástupci. funkcionáři) místa spáchaného činu.

Soudu (voj. zástupci, funkcionáři), který nejprve zvěděl o nějakém činu trestném, přísluší v příčině jeho říditi potud, pokud se nevyhledává okolnost nějaká, na níž dle předcházejících ustanovení příslušnost jiného soudu (voj. zástupce, funkcionáře) se zakládá.

§. 26 doplňuje se tímto odstavcem:

Pokud jde o sesazení s úřadu, prozatímního zproštění služby a dání na odpočinek platí pro důstojníky justiční jako soudce táž ustanovení jako pro soudce civilní.

K § 27 a násled.

Instituce příslušného velitele se zrušuje; jeho práva přecházejí na vojenského zástupce (funkcionáře vojenského zastupitelství), pokud tento zákon nestanoví odchylek. Příslušnost vojenského zástupce (funkcionáře) řídí se podle příslušnosti soudu, u kterého jest činný.

K § 36.

Jako druhý odstavec vsunuje se:

K tomuto řízení jest ten z několika soudů (voj. zástupců, funkcionářů), o které jde, příslušný, který ostatní předstihl.

§ 38 se zrušuje.

K § 39.

Spor o příslušnost mezi vojenskými soudy (voj. zástupci. funkcionáři) rozhoduje nejvyšší vojenský soud; jde-li o spor s obecnými trestními soudy, dohodne se s nejvyšším soudem.

Vznikne-li spor o příslušnost mezi dvěma brigádními soudy podřízenými témuž soudu divisnímu (dvěma funkcionáři u takových soudů brigádních) rozhodne tento soud.

§ 40 se zrušuje.

K § 44.

Žalobci u brigádních soudů jsou důstojníci justiční, ustanovení za funkcionáře vojenského zastupitelství.

K § 53.

U brigádního soudu rozhoduje důstojník justiční jako samosoudce.

Na místě §§ 5 5-57 platí toto ustanovení:

Nalézací soud při soudech divisních skládá se ze dvou důstojníků justičních, z nichž vyšší (starší) předsedá, dále ze dvou přísedících gážistů.

Přísedící gážisté jsou zásadně důstojníci stavu vojenského. Nenáleží-li obžalovaný gážista této skupině, buďtež přísedící povoláni pokud možno z jeho skupiny stavovské.

Náleží-li obžalovaný stavu mužstva. nastupují místo dvou přísedících gážistů dva přísedící ze stavu mužstva.

§ 58, odstavec 2. se zrušuje.

Ku § 59.

Odvolací soud při soudech divisních skládá se ze dvou důstojníků justičních, z nichž vyšší (starší) předsedá, a ze dvou důstojníků stavu vojenského.

K § 62.

President a místopresident nejvyššího vojenského soudu náleží stavu důstojníků justičních.

K § 64.

Na místě odstavců 3-5 platí toto ustanovení:

Senáty skládají se z presidenta nebo jeho náměstka jako předsedy a 4 radů nejvyššího vojenského soudu.

K §§ 65 a násled.

Ustanovení o vedoucím senátním předsedovi se zrušují; jeho funkce přechází na presidenta (místopresidenta).

Ustanovení § 67 se zrušují.

K § 68.

Plenum nejvyššího vojenského soudu skládá se z presidenta a z radů. Místopresident může se s účastniti i v tom případě, když nezastupuje presidenta.

§ 71 se zrušuje.

K § 75.

Ustanovení druhé věty druhého odstavce se zrušuje.

§ 80 zní:

Pokud jde o otázku jazykovou, platí ustanovení daná pro obecné soudy trestní.

Na místě §§ 91-93 platí:

Obhájci mohou býti mimo aktivní a neaktivní důstojníky justiční jen osoby zapsané do seznamu obhájců (§ 39 obecného trestního řádu).

K § 106.

O stížnosti do odepřeného trestního stíhání rozhoduje nejvyšší voj. soud, jde-li o věc přikázanou soudu brigádnímu, soud divisní.

§ 114, odstavec 3. zní:

O stížnosti do zakročení vojenského zástupce (funkcionáře) rozhoduje generální vojenský zástupce, o stížnosti do jeho zakročení ministerstvo Národní obrany.

K § 138.

Shledá-li vojenský zástupce (funkcionář), že trestní věc může se vyříditi cestou disciplinární (§ 2), nebo že oznámený jemu čin tvoří pouhý přestupek disciplinární, odstoupí trestní oznámení představenému veliteli toho, na něhož oznámení bylo učiněno, aby vyměřil trest.

Do tohoto rozhodnutí vojenského zástupce (fukcionáře) přísluší poškozenému, soukromému žalobci i představenému veliteli stížnost k nejvyššímu vojenskému soudu (§ 106).

K § 150.

Soudním svědkem může býti každá věrohodná svéprávná osoba.

§ 169 zní:

Rozhodnutí o tom, má-li obviněný pro zavedené trestní řízení býti sproštěn služby, přísluší představenému veliteli.

§ 170 zní:

Představený velitel může k návrhu vojenského zástupce (funkcionáře) nebo soudu naříditi, že obviněný, který je v činné službě vojenské, má se zdržovati až do skončeného trestního řízení v sídle soudu.

§ 171, odstavec 1., číslo 5 se zrušuje.

§ 173, odstavec 2. se zrušuje.

K § 1 77.

Na místě ustanovení druhé věty druhého odstavce platí:

O stížnosti rozhoduje soud divisní v neveřejném sezení ve shromáždění tří důstojníků justičních, z nichž nejvyšší (nejstarší) předsedá. Rozhodnutí stane se usnesením po vyslechnutí obviněného, je-li v místě, jeho obhájce a vojenského zástupce (funkcionáře). Nemá-li obviněný obhájce budiž mu z úřední povinnosti zřízen.

§ 198, odstavec 2. se zrušuje.

§ 248, odstavec 2., věta 2. se zrušuje.

§ 257, odstavec 2. se zrušuje.

§ 266. odstavec 2. zní:

Posluchače, kteří jsou podrobeni vojenské disciplinární trestní pravomoci, nechť předseda oznámí jejich představenému veliteli, aby byli potrestáni; podle okolností může osoby tyto dáti též zatknouti.

§ 267, odstavec 2. a 3. zní:

Osoby vojenské, disciplinární trestní pravomoci podrobené, nechť předseda oznámí jejich představenému veliteli, aby byly potrestány; podle okolností může osoby tyto dáti též zatknouti. Je-li obžalovaný civilní osoba, uloží mu předseda některý z trestů nebo zostření v § 149. odstavec 3. uvedených.

§ 268, odstavec 1., věta první zní:

Dopustí-li se takové nepřístojnosti obhájce, může býti předsedou pokárán; je-li podroben vojenské disciplinární trestní pravomoci, může býti podle okolností oznámen dotčenému představenému, aby byl potrestán.

§ 268, odstavec 3. zní:

Každé potrestání obhájce, který není vojákem z povolání, budiž oznámeno jeho příslušnému úřadu disciplinárnímu.

§ 271 zní:

Vojenský zástupce (funkcionář) může býti předsedou pro nepřístojnosti pokárán. Podle okolností předseda oznámí vojenského zástupce generálnímu vojenskému zástupci, funkcionáře představenému vojenskému zástupci, aby byl potrestán.

§ 273, odstavec 1. zní:

Přelíčení řídí předseda.

§ 273, odstavec 3. se doplňuje takto:

Provádění jednotlivých důkazů může přenésti na přísedícího ze stavu důstojníků justičních.

§ 285, odstavec 2. zní:

Postavení tváří v tvář (§§ 167 a 198) nařizuje předseda.

§ 301. věta 1. zní:

Válečný soud nemůže se prohlásiti nepříslušným z té příčiny, že věc podle § 2. byla by mohla býti vyřízena způsobem disciplinárním.

K §§ 356, odstavec 3. a 375, odstavec 3.

Zní-li rozsudek na trest smrti, odešle nejvyšší vojenský. soud spisy ministerstvu Národní obrany k dalšímu opatření.

§ 376.

Generální vojenský zástupce může zmateční stížnost pro zachování zákona podati též z moci úřední.

Vojenští zástupci (funkcionáři) nechť oznámí případy pro takovou zmateční stížnost se hodící generálnímu vojenskému zástupci.

K § 382 a násled.:

Ustanovení týkající se vykonávací doložky se zrušují.

§ 421, zní:

Rozsudky na ztrátu šarže vykonávají se. jakmile nabyly moci práva.

Ku hlavě XXVI.

Vyhlášení stanného práva náleží v případech naznačených v §§ 433, 434 a 435 výhradně do pravomoci ministra Národní obrany.

Nařízení stanného práva bez předchozího vyhlášení jest nepřípustno.

Ministr Národní obrany jest zmocněn, právo k vyhlášení stanného práva, pokud jemu samému přísluší, pro obvod armády v poli přenésti na nejvyššího velitele.

§ 436 zní:

Při vyhlášení stanného práva zůstanou ustanovení tohoto zákona o příslušnosti netknuty.

K §§ 438 a 440:

Na místě rozkazu v §§ 438 a 440 uvedeného podá vojenský zástupce návrh, aby bylo zahájeno řízem dle stanného práva.

§ 439, odstavec 2. věta 1. zní:

Stanný soud skládá se z týchž osob, jako válečný soud u soudu divisního.

§ 445, odstavec 2. až 4. se zrušují.

§ 446, odstavec 1. zní:

Rozsudek stanného soudu buď ihned veřejně prohlášen.

K § 449:

Zrušiti prohlášené stanné právo přísluší ministru Národní obrany nebo nejvyššímu veliteli armády v poli, pokud byl ku prohlášení stanného práva zmocněn.

K § 450:

Spisy buďtež předloženy generálnímu vojenskému zástupci.

Ku hlavě XXVII:

Ustanovení této hlavy se zrušují.

Pro trestní řízení u armády v poli platí všeobecné ustanovení vojenského trestního řádu s tou odchylkou, že vojenští zástupci (funkcionáři) se zmocňují, aby odložili v případech méně naléhavých konání hlavního přelíčení.

K § 494:

Změna ustanovení v § 494 naznačených náleží do působnosti vlády.

Všechna ustanovení vojenského řádu trestního, která se nesrovnávají s předchozími články I. až LVII. nebo se zákony státu československého pozbývají platnosti.

Všechny dosud právoplatně neskončené trestní věci proti horníkům a dělníkům, zařazeným v domobranecké pracovní setniny neb zaměstnaným v závodech pod vojenským dozorem, buďtež vojenskými zastupitelstvími a soudy odstoupeny oněm civilním úřadům, před které náležejí dle obecného trestního řádu, pokud nebylo neb nebude řízení na základě nařízení Národního výboru ze dne 5. listopadu 1918, č. 28 sb. zák. a nař., vojenskými úřady zastaveno.

Úřady civilní zkoumejtež, zda nejsou dány podmínky abolice v cit. nařízení uvedené; v případě kladném postupujte dle onoho nařízení, v případě záporném zařiďte další postup dle obecného trestního soudního řádu.

Zákon tento na,bývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením zákona pověřuje se člen vlády pro správu Národní obrany.