Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Individuální kontingenty hospodářských lihovarů, podléhajících spotřební dani z líhu, jež jim byly přiděleny podle čl. 1. lit. B zák. ze dne 23. ledna 1914 ř. z. č. 11, zůstávají v platnosti i pro výrobní období 1918/1919 a 1919/1920.

Líh v těchto dvou výrobních obdobích v lihovarech živnostenských vyrobený podléhá výhradně vyšší sazbě dávky spotřební.

Dosavadní ustanovení o dodatečném přídělu uvolněného lihového kontingentu zůstávají v platnosti.

Ztratí-li hospodářský lihovar v jednom z výše vyznačených výrobních období hospodářskou povahu, nebo vzdá-li se jí, ztrácí též individuální kontingent jemu přináležející pro celé výrobní období, v němž hospodářské povahy pozbyl, nebo se jí vzdal.

Pro líh vyrobený v hospodářských lihovarech (§ 7 č. 1 zák. o dani z líhu) stanoví se výměra bonifikace bez zřetele na to, zda líh byl vyklizen o nižší neb vyšší sazbě spotřební dávky, takto:

a) 4 K za každý hl alkoholu pro lihovary, jejichž průměrná denní výroba v měsíčním ohlašovacím období nepřekročí 2 hl a

b) 2 K za každý hektolitr alkoholu pro lihovary, jejichž průměrná denní výroba v měsíčním ohlašovacím období je vyšší než dva, ne však vyšší než 4 hl alkoholu.

Hospodářským lihovarům, jejichž průměrná denní výroba v jednom nebo několikaměsíčních ohlašovacích obdobích převyšuje 4 hl alkoholu, nepřísluší bonifikace za líh v těchto ohlašovacích obdobích vyrobený.

Líh vyrobený z jiných surovin, než které jsou uvedeny v zákonu o dani z líhu, ať již se vyrobil destilací či jiným způsobem, podléhá spotřební dávce z líhu podle ustanovení řečeného zákona, a to vždy o vyšší sazbě této spotřební dávky.

Pokud by nebylo lze pro zvláštnosti této výroby použíti při kontrole výroby a při zjištění vyrobeného lihu platných ustanovení zákona o dani z líhu, budou potřebná ustanovení vydána nařízením.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.

Odůvodnění.

Dosavadní finanční zákonodárství dělí lihovary konsumní, dani podléhající, na lihovary živnostenské a hospodářské. - První zpracovávají ponejvíce melasu, odpadek cukerní výroby, kdežto hospodářské lihovary vyrábějí líh z plodin polního hospodářství, zejména z bramborů.

Tyto lihovary stojí tedy v přímé souvislosti s polním hospodařením, neboť umožňují lepší zužitkování surovin, zajišťujíce zároveň pro hospodářství velmi cenné krmivo, totiž lihovarské odpadky, zvané výpalky, a tím v dalším postupu racionelní chov většího stavu dobytka, jenž poskytuje stále vydatné množství mrvy pro polní hospodářství. - Z uvedeného plyne pro hospodářské lihovary nutnost, aby účelně zařídily výrobu líhu, což ovšem má v zápětí různé výrobní omezení hlavně potud, že nutno výrobu líhu prováděti povlovně, aby cenné výpalky byly pro roční dobu, co možná nejdelší, zachovány.

Hospodářské lihovary jsou v nejtěsnějším spojení s polním hospodářstvím, smějí zpracovati po většině jen vlastní suroviny a vyráběti průměrně nejvýše 7 hektolitrů líhu denně, případně 1680 hektolitrů líhu během ročního výrobního období.

Výše líčené dělení a vázání výroby je přirozeně spojeno s nepoměrně vyššími výlohami, takže by hospodářské lihovary sotva obstály v konkurenci s velkými, účelně zařízenými, finančně nepoměrně lépe situovanými a beze všech omezení pracujícími živnostenskými lihovary, kdyby se jim nedopřálo zvláštní státní ochrany.

V této úvaze přiznalo finanční zákonodárství hned při zavedení spotřební daně lihové (zákon ze dne 20. června 1888 číslo 95 ř. z.) hospodářským lihovarům dvojí výhodu, a to výrobní bonifikace a začnou účast na výrobě kontingentovaného lihu.

Výrobní bonifikace byla myšlena jako náhrada za to, že hospodářské lihovary zpracují suroviny nepoměrné cennější, než lihovary živnostenské a že musí nésti vyšší výrobní náklady.

System kontingentování líhu zaveden byl výše zmíněným zákonem a záležel v tom, že bylo číselně určeno množství lihu, dle dosavadních zkušeností potřebné k úhradě zdanitelného vnitrozemského konsumu, a pro toto množství stanovena sazba daňová nižší o 20 haléřů za 1 litr čistého líhu (totiž 70 hal. proti vyšší sazbě 90 hal.).

Účelem kontingentování bylo zajistiti pro líh, určený k požívání ve vnitrozemí, cenu výhodnější o 20 korun za 1 hektolitr a tím chrániti jmenovitě slabší průmysl proti nebezpečí nadvýroby, jež by byla mohla nastati při poklesu spotřeby, jehož jest se obávati po zavedení vyšší spotřební dávky. Tento rozdíl ceny nebyl ovšem ve skutečnosti zachován, poněvadž hospodářské lihovary, jež participovaly na kontingentovaném lihu velkým podílem (skoro %), spokojovaly se při exkontingentním líhu nižšími prodejními cenami.

Když zavedeno kontingentování, nebyly z něho vyloučeny ani živnostenské lihovary, nýbrž byla jim přiznána asi 1/5 kontingentovaného množství lihu. Opatření to mělo zaručiti na pevné základně výrobu lihu, potřebného pro zdanitelné požívání ve vnitrozemí. Postupem času bylo kontingentované množství líhu (o nižší sazbě spotřební dávky) nynější výměrou o 987.000 hektolitrů lihu (pro Rakousko) stanoveno a podíl živnostenských lihovarů povlovně zmenšován.

Toto zkracování podílu živnostenských lihovarů bylo možno, ježto se postupně výroba lihu mimo kontingent, hlavně t. zv. technického lihu značné zvýšila a tím se postavení živnostenských lihovarů znatelně zlepšilo a trvale zajistilo. Za dnešních poměrů jsou živnostenské lihovary ve výrobě tak zdokonaleny a zabezpečeny, že nejeví se vůbec potřeba dopřávati jim další ochrany poskytováním určitého podílu na níže zdaněném kontingentovaném líhu. Zákaz zřizování nových živnostenských lihovarů (císařské nařízení ze dne 30. června 1915 ř. z. č. 186) zabraňuje totiž nadvýrobě a tím škodlivému konkurenčnímu boji, dále je výroba líhu státní mocí regulována a rovnoměrně rozdělena, konečně jsou ceny zásadně upraveny.

Pokud tato zajištění potrvají, není obavy, že by mohl velkoprůmysl lihovarský býti nějak ohrožen, předpokládaje ovšem, že nepřidruží se k tomu náhle škodlivý vliv zahraniční výroby, naopak možno s plnou určitostí míti za to, že finančně vesměs nejlépe založené lihovary nepotřebují zvláštní ochrany se strany vlády, pokud se tkne výhod zdaňovacích.

Lze tedy naprosto beze vší závady navrhnouti, by se odňal podíl na lihovém kontingentu živnostenským lihovarům a pokud souditi lze, nebude to spojeno s nijakými škodlivými účinky.

Za to však nemohou se hospodářské lihovary ani v budoucnu obejíti bez zvláštní péče finanční správy. Tyto podniky pracují dnes za stižených poměrů výrobních, a v tom směru postačí, poukáže-li se k nesnázím, spojeným s opatřováním surovin pro výrobu líhu, dále k nedostatku cvičených pracovních sil a konečně uhlí. Není pochybno, že náklady výrobní jsou nezvykle zvýšeny, a nelze tudíž za to míti, že by mohly hospodářským lihovarům v dohledné době, dokud totiž nevrátí se normální stav hospodářský, dosavadní výhody úplně býti odňaty, bez těžké ujmy hospodářské. Lze tedy doporučiti jakési snesitelné omezení dosavadních výhod vzhledem k celkové finanční situaci státní, ježto by tím státní výdeje byly, třebas jen nepatrně, sníženy. Snížení výrobní bonifikace při vývozu kontigentovaného líhu o 2 K za 1 hl líhu, jak je navrženo v připojené osnově zákona, a spolu vyloučení hospodářských lihovarů, jež při průměrné denní výrobě nad 4 hl lihu blíží se velkovýrobcům a nejsou tudíž přímo odkázány na úlevy se strany finanční správy, bylo by jistě snesitelno a sotva setká se s odporem zúčastněných kruhů, ježto ujma tato má při nynějších vysokých prodejních cenách pouze podřízený význam.

V přiloženém návrhu zákona jest obsaženo ustanovení o zdanění líhu, vyrobeného ze surovin, které nejsou výslovně uvedeny v dosavadních pravidlech o dani z líhu. Týká se to hlavně výroby líhu z odpadkových vod, získaných při zpracování cellulosy, která se již provádí v novější době ve Švédsku a Německu. Dle doslechu projektuje jistá vídeňská společnost podobnou výrobnu líhu na Moravě, káže tudíž opatrnost, aby do zákona byla pojata příslušná ustanovení.

Zásadám v předchozím vytknutým odpovídá připojená osnova.

Lihovarům hospodářským zůstávají dosavadní individuální kontingenty líhové až do 31. srpna 1920 uchovány, kdežto živnostenským lihovarům se podíl na kontingentu ne přiznává. Stanovení nového kontingentu, to jest množství líhu, odpovídajícího skutečné dnešní potřebě zdanitelných lihovin nelze v okamžiku tomto prakticky provésti a vypadlo by ostatně v neprospěch hospodářských lihovarů, ježto množství lihu konsumního je již od delší doby značně obmezeno.

Tímto ustanovením má býti znemožněno, by hospodářský lihovar využitkoval nejprve výhody hospodářského lihovaru, poté v témže výrobním období odložil svoji hospodářskou povahu a zúčastnil se dále výroby jako živnostenský lihovar. - Tím ale není lihovaru, jenž se pro běžné období vzdá povahy hospodářského lihovaru, zabráněno, by v příštím období se opětně neucházel o přiznání charakteru hospodářského a tak si zajistil výhody spojené s tím.

Ustanovení o přídělu kontigentu nově povstavším lihovarům hospodářským není zatím třeba, ježto se lze sotva nadíti, že by za dnešních hospodářských poměrů došlo v blízké době ke vzniku nových hospodářských lihovarů. - Kdyby se to mimo očekávání stalo, je dána možnost, novým lihovarům přiděliti nějaký podíl z uvolněného kontingentu, který za dnešního obmezeni výroby, bude jistě k disposici.

Bonifikace hospodářských lihovarů snižuje se zatím pouze na dvě období výrobní a jest obmezena jen na hospodářské lihovary, jež mají průměrnou denní výrobu dle 4 hl líhu. - Sazby o 4 K - a 2 K - jsou stanoveny stejně, jako byly dosud sazby pro líh nekontingentovaný. - Tento vyrábí se v hospodářských lihovarech v pranepatrném množství a není tudíž důvodu, aby dosavadní sazba ve výměře shora označené byla snížena.

Lihovarům hospodářským s výrobou větší než 4 hl. líhu denně, bonifikace se nepřiznává, protože tyto hospodářské lihovary s větší výrobností nutno přiřaditi, pokud se týče výrobních poměrů, k živnostenským lihovarům, a protože jim dostatečné ochrany poskytuje příděl kontingentovaného líhu.

Návrh tento budiž přikázán výboru finančnímu.