Zákon zemský ze dne 23. února 1888 ustanovil,
že pro obvody zdravotní ustanoveni mají býti
obvodní lékaři. Dle vydaných instrukcí
k tomuto zákonu mají obvody zdravotní a obvodní
lékaři veliký význam zdravotnický.
Obvodní lékař vedle všeobecných
povinností má vésti záznam o poměrech
v ohledu zdravotním důležitých, o pohybu
obyvatelstva, osobně přesvědčovati
se o stavu poměrů zdravotních, poučovati
obyvatelstvo o zdravotních zájmech, činiti
návrhy o nedostatcích zdravotnických, zkoušeti
potraviny, konati kontrolu bytovou, prohlížeti továrny,
chudobince, lázně, koupelny, dohlížeti
na čistotu a udržování zdravotních
předpisů ve veřejných místnostech,
ošetřovati chudé, čeliti nakažlivým
nemocem, očkovati a vůbec míti přehled
a dozor ve všech záležitostech zdravotních.
Instituce zdravotních obvodů a obvodních
lékařů byla rozvrácena válkou,
čímž způsobena porucha v ošetřování
nemocných a v nutném dohledu zdravotním.
Mnoho obvodních lékařů bylo povoláno
do služby vojenské a tím se stalo, že
některé obvody byly bez obvodního lékaře.
Zbylí obvodní lékaři museli konati
službu zdravotní v několika obvodech. Proto
trpěli přetížením a zdravotní
služba obvodní nemohla býti vykonána
tak, jak předpisuje zákon.
Se zřetelem na to, že zdravotní a veřejný
zájem vyžaduje zvýšené péče
a dozoru obvodních lékařů, jest návrh
posl. Špačka odůvodněn.
Z těchto důvodů navrhujeme:
Národní shromáždění československé
republiky račiž se usnésti:
Vláda se vyzývá, aby v dohodě
se zemským správním výborem, zemským
polit. úřadem a okres. výbory cestou nejkratší
zařídila, by lékaři, vracející
se z války, byli dosazováni do venkovských
obvodů zdravotních, ve kterých lékařův
obvodních není.
V Praze 17. prosince 1918.