Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Školský výbor obdržev návrh tisk 72. k projednání, zvolil navrhovatele referentem a pojednal nejprve ve dvou sezeních o povšechných zásadách školské výchovy a poměru školy k ostatním činitelům veřejného života. Po zamítnutí pak návrhu, aby věc odložena byla až do definitivního upravení poměru církve a státu, vešel v rozpravu speciální.

Poněvadž změna navrhovaná týče se věcí obsahově různých, které nelze vyříditi jedním způsobem, usneseno přizpůsobiti vyřízení této obsahové různosti, totiž: jedním zákonem vyříditi bod 1. a 2., jež oba se týkají university, druhým zákonem vyříditi bod 3., týkající se vyučováni náboženství na školách středních a nižších. Čtvrtý bod, týkající se náboženských cvičení na školách nižších, uznán byl za vyřízený výnosem ministerským, jehož vydání v sezení přítomný pan státní sekretář Drtina slíbil, a jenž mezitím již vyšel a novinami vešel v známost obecnou.

Stanovisko výboru při jednáni o tomto návrhu určeno bylo předně tím, že běží o změnu částečnou, a za druhé, že jde o změnu neodkladnou. Neodkladnost činí nemožným čekati, až by školství upraveno bylo v celku svém dle určitých zásad, činí zároveň nemožným provésti v daném případě zásadu do posledních důsledků. Částečnost dovoluje spokojiti se tím, co možno za daných poměrů vykonat ihned bez zasahování do ostatních částí školské organisace.

A změny, o něž běží v návrhu, jsou opravdu naléhavé. Spojení theologických fakult se světskými je nepřirozené. Proti kladným, nevyrovnatelným sporem mezi studiem theologickým a vědeckým, mezi methodou dogmatickou a zpytovací; spojením živlu ultrakonservativního s pokrokovým pozbývá universita jednotného rázu a zmenšuje se význam její v životě národním. Nepřirozenost spojení nutně přivodí konflikt osobního přesvědčení s požadavkem společného a jednotného postupu ve věcech týkajících se celé university a jejího poměru k časovým problémům kulturního života. Způsobují se poměry nesnesitelné, jež ohrožují práci kulturní, zneklidňují život akademické mládeže a vzrušují širší veřejnost. Stačí poukázati k četným projevům akademiků v té příčině v letech dřívějších a k tomu, že profesorstvo světských fakult učinilo otázku odloučení theologických fakult právě nyní předmětem porad, jejichž výsledek je žádost, aby odloučeni co nejdříve se provedlo.

Toho týče se

Zákon I., který odlučuje theologické fakulty od universit způsobem, jimž se nijak nepředjímá rozhodnutí definitivní o poměru církve a státu. Proto se v § 1. stanoví, že stát bude vydržovati oddělené ústavy theologické prozatím a že mohou zůstati státními, budou-li zřízeny podobné ústavy také jiným konfesím nákladem státu.

§ 2. spojuje theologické ústavy pražské v administrativní jednotu z ohledu na finance státu a aby zůstala církvi možnost upraviti poměr české a německé části dle daných potřeb a dle vlastního uznání.

§ 3. zrušuje hodnost kancléře fakulty byl to původně úřad, týkající se celé university, ale byl zákonem ze dne 27. dubna 1873, § 26, obmezen na theologické fakulty ve Vídni a v Praze. Úřad ten je v odporu s pojmem autonomního ústavu a s pojmem ústavu státního, jestliže s povinností vydržovati má býti spojeno také zde to právo, které se přiznává státu v jiných případech.

Zákon č. II. navrhuje změny, které jsou rovněž naléhavé.

Povinným vyučováním náboženství určité konfese na školách středních a nižších obmezuje se právo rodičů vyplývající ze zásady volnosti náboženského přesvědčení a z požadavku náboženské snášenlivosti a rovnoprávnosti. Povinným vyučováním náboženství koná se nátlak na žactvo a na učitele, kteří bývají nuceni konati něco, co se neshoduje s jejich přesvědčením, a katechetům dává se výminečné postavení ve sboru a vedle ředitelů, ze kterého mohou využíti výchovné praxe na prospěch zájmům, jež nemají s vychováváním co činiti, jak na to poukázal svého času nynější president československé republiky dr. T. G. Masaryk v klasickém "Zrcadle katechetům".

Z toho vznikají poměry, jichž nápravy se učitelstvo vždycky domáhalo a jež nyní jsou tím tíživější, čím více kontrastuje dřívější rakouský řád s představou života ve svobodné republice. Ústřední spolek profesorů středoškolských, Svaz učitelských organisací, kde jaký spolek a kde jaká organisace odborná nebo politická pozvedají svého hlasu a naléhají na veřejnost a příslušné činitele o nápravu. Nejlepším důkazem naléhavosti změny těchto poměrů jest, že ministerstvo školství vidělo se nuceno zasáhnouti výnosem, kterým se upravuje účast žactva a učitelstva na náboženských cvičeních. Učitelstvo všech kategorií uvítalo výnos ten s povděkem, neboť vyhovuje skutečné potřebě a je naprosto legální.

Způsobem, jakým dřívější vlády rakouské si počínaly při výkladu zákonův a vydávání průvodních nařízení, vedl k úplnému zmatku, v němž byrokratická libovůle a mnohdy i zlovůle dovedla suspendovati platnost zákonův a nařízení, provedeni ně jakého nátlaku překážejících, jinými nařízeními, takže dnes z rakouského Verordnungsbiattu, jehož nařízení jsou dosud závazná, možno odůvodniti všechno, i věci sobě protikladně odporující. Proto vznikl po prohlášeni republiky v praxi školní, pokud se týče poměru církve a školy a speciálně návštěvy služeb božích a p., chaos. Na každém ústavě chápali věc jinak a podle toho se zařizovali, takže je neodvratná potřeba zjednati pořádek povolanou autoritou, kterouž jest v té příčině dnes jen Národní shromáždění.

V tomto smyslu zavádí se paragrafem prvním zákona č. II. náboženství jako předmět nezávazný na všech školách středních a jim na roveň postavených (tedy také na učitelských pedagogiích), na školách měšťanských a obecných veřejných. O školách soukromých je zákonem stanoveno, že mají osnovu vyučovací míti shodnou s ústavy státními. Slovenských škol konfesních, již trvajících, se změna tímto zákonem navrhovaná netýká, poněvadž tam platí dosud zákony uherské.

V § 2. ukládá se vládě upraviti ve shodě s navrženou změnou postavení katechetů na ústavě. Hmotné poměry katechetů již definitivně ustanovených zůstávají nedotčeny.

§ 3. obmezuje úkony náboženské na hodiny náboženskému vyučování vyměřené.

Nebudou tedy modlitby a křesťanský pozdrav činěny požadavkem pro všechny vyučovací hodiny. Pro světské učitele pozbývají pak platnosti všechna ustanovení o nucené nebo podmínečné příslušnosti k některému vyznání náboženskému, o nuceném napomáhání a dozoru při náboženském vyučování, cvičeních a bohoslužbách.

Výbor školský navrhuje:

Národní shromáždění račiž přijati připojené osnovy zákonů.

Theologické fakulty vybavují se ze svazku s ostatními fakultami jako samostatné, samosprávné ústavy se všemi právy (jmenování doktorů) a privilegii universitních fakult a zůstanou až do doby, kdy bude poměr státu a církve definitivně určen, ústavy státními jako podobné ústavy jiných vyznání.

Takto vzniklé theologické fakulty pražské splynou administrativně v jeden celek.

Úřad kanceláře fakulty se zrušuje.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, kdy bude vyhlášen.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministerstvu školství a pro národní osvětu.

Vyučování náboženství na všech školách středních a jim na roveň postavených, na měšťanských a obecných školách veřejných jest nepovinné. Rodičům, zákonným zástupcům nebo jejich zmocněncům náleží rozhodovati, mají-li se jejich dítky vyučování toho účastniti.

Vláda upraví zřetelem k tomu postavení katechetů ve sborech učitelských podobně jako učitelů jiných předmětů nepovinných.

Náboženské úkony, pozdravy, modlitby, písně a pod. náleží výlučně do náboženského vyučování. Účast žactva při bohoslužbách a náboženských úkonech ("cvičeních") nespadá do vyučovací osnovy.

Ustanovení v zákonech a nařízeních, která jsou s tímto zákonem v odporu, se zrušují.

Ministerstvu je zůstaveno stanoviti podrobnější pravidla zvláštním nařízením.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, kdy bude vyhlášen.

Ministerstvu školství a pro národní osvětu se ukládá, aby zákon tento provedlo.