Jednání a usnášení Národního
shromážděni, a hlavně jeho výborů,
překročila v několika směrech již
obvyklé jinak hranice a úkoly každého
ústavodárného sněmu.
Těmito úkoly jsou podle názoru pode
a) psaných vedle neodkladných administrativních
aktů, tvorbu nového státu podmi
b) ňujících, péče o majetek
a bezpečnost osobní občanů nového
státu, ke které
c) čítáme dnes též kritickou
již otázku výživy, nezaměstnanosti
a vojenské pohotovosti na ochranu státního
území, pak ony návrhy,
d) jež vláda sama předloží a mezi
nimiž chyběti nebude a nesmí ta část
ústavy, která dáti má státu
volené shromáždění volební
řády ať do sněmů, ať do
obcí, veřej. korporací a. p., tedy vesměs
první a hlavní úkoly státotvorného
Národního shromáždění.
Než projednání těchto úkolů
jest též nejpilnější povinností
Národního shromáždění,
plynoucí ze vzniku a složení jeho. Nikoho ze
členů Národ. shrom. nemá a nesmí
stihnouti výtka, že úkolů neb kteréhokoli
z nich obmeškal neb zanedbal a že také bez mandátu,
jedině volbou oprávněných
občanů uděleného, zadával
právům jejich jakýmkoli způsobem.
Podepsaní navrhují tudíž: Národní
shromáždění račiž se usnésti:
Předmětem denního pořádku
a tím i jednání Národního shromáždění
v plenu mohou I. býti jen ty návrhy (poslanců,
vlády, stran), které státu československému
mají přinésti plnou a celou ústavu
a volební řády do sněmu a korporací
veřejných (poslednější však
jen potud, pokud s ústavou státu jsou spjaty neb
ji podmiňují).
II. Jednání a usnášení o věcech,
od a až c tohoto návrhu uvedených,
jest přípustno jen v případech neodkladných.
O pilnosti jejich rozhodne plenum dvoutřetinovou většinou
přítomných.
III. Také opatřeni vládní, nařízením
vydaná, pohybujte se jen v těchto hranicích.
IV. Návrh tento budiž přikázán
k bezkladnému projednáni výboru ústavnímu
a do 8 dnů budiž dán na denní pořádek
sněmovní.
V Praze, 12. prosince 1918.