Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nositelem pensijního pojištění jest podle zákona ze dne 16. prosince 1906 č. 1. ř. z. z r. 1907 a císařského nařízení ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z. Všeobecný pensijní ústav pro zřízence ve Vídni. Normy tyto byly zachovány v platnosti všeobecným ustanovením zákona Národního výboru ze dne 28. října 1918. Pensijnímu ústavu podřízeny jsou v jednotlivých zemích úřadovny; na oblast československého státu připadá Zemská úřadovna I. a II. v Praze, I. a II. v Brně a Zemská úřadovna v Opavě.

Zřízením československé republiky nastala potřeba rozkladu Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni a zřízení samostatného pensijního ústavu v Praze pro Československý stát, poněvadž jednotlivé úřadovny sice jménem pensijního ústavu nabývají pro ústav práv a zakládají povinnosti, ale nejsou jejich nositeli. Likvidace Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni bude předmětem jednání zvláštního, avšak výsledek tohoto jednání bude přenesení určitého okruhu nabytých a stávajících práv a povinností na jednotlivé nově vzniklé pensijní ústavy v nových státech; likvidace tato tedy existenci těchto nových j pensijních ústavů už předpokládá. §em 1. vládní osnovy se tedy tento pensijní ústav zřizuje.

Nový pensijní ústav musí míti své stanovy a své od orgánu jednotlivých úřadoven odlišné orgány, jakož i svůj samostatný úřad. Rychlá potřeba zřízení a fungování československého pensijního ústavu nutí k opatření provisornímu. Co do stanov především k tomu, aby normy platných stanov Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni byly zatím převzaty i pro pensijní ústav náš a aby provedeny byly v nich pouze ony změny, jež vyplývají nutně z odluky od ústavu vídeňského. Dále co do orgánu; sem náleží představenstvo a předseda. Úmyslem jest, aby provisorně Zemská úřadovna I. v Praze supplovala svými orgány přiměřeně doplněnými a svým úředním aparátem Ústřednu pensijního ústavu. Z té příčiny se navrhuje, aby představenstvem byl zatím výbor Zemské úřadovny I. v Praze, doplněný oněmi delegáty, které pravidelně ostatní úřadovny vysílaly doposud do představenstva ve Vídni. Předsedou Ústředny má zatím býti předseda Úřadovny I. v Praze. Důsledně má pak i agendu Ústředny vésti dotčená úřadovna I. v Praze, ale arci, poněvadž jde o agendu od agendy úřadovny zcela odlišnou, úplně odděleně. To jest obsah § 2.

Na takto utvořený pensijní ústav má přejíti podle § 1. veškerá agenda Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni, týkající se Zemských úřadoven v oblasti československého státu. Všeobecný pensijní ústav měl podle čl. IV. cís. nařízení ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z. právo prováděti pojištění na vyšší než zákonná plnění, a to vzhledem k naprosto nevyhovující výměře rent, což odvádělo závody hned od původu k náhradním pojištěním. Jelikož by mohlo býti podle stylisace § 1. pochybno, má-li i nový pensijní ústav toto důležité právo, přiznává se mu v návrhu ještě zvláště a výslovně v § 3.

Rozptýlení m pensijního pojištění mezi pensijní ústav a náhradní zařízení (náhradní ústavy a náhradní smlouvy) trpí pensijní pojištění neobyčejně. Pensijní ústav se oslabuje nejen kvantitně, což znesnadňuje zvláště preventivní jeho poslání, ale i kvalitně, poněvadž právě nejlepší risika se oddělují. Zmohutnění pensijního pojištění a plné uskutečnění jeho poslání žádá tudíž úplné koncentrace a odstraněni veškerých náhradních zařízení vůbec. Tak se dojista též stane a musí státi, avšak prozatímním tímto zákonem to není provedné. Za to však jest obava, že by právě osamostatněním Pensijního ústavu v Praze mohla z různých důvodů býti posilněna tendence. K dalšímu odštěpování závodu od Pensijního ústavu k náhradním zařízením anebo k tomu, že by nové firmy hned zprvu se vyhnuly tomuto ústavu, volíce náhradní zařízení. Tomuto dalšímu rozšiřování náhradních opatření na úkor pensijního ústavu jest nutno a možno ihned brániti tím, že se další přechod a přístup k náhradním zařízením zamezuje. Tak činí § 5. § 7. a 8. se týkají účinnosti a provedení zákona.

Opatření, které sleduje vláda projednávanou osnovou, jest naprosto nutné, je pilné a v zásadě úplně správné. Naproti tomu by se doporučovalo provésti v podrobnostech některé změny.

1. V hlavě zákona, jakož i v textu se mluví důsledně o Všeobecném ústavě pro zřízence. Výraz zřízenec nijak nevyčerpává okruh osob a nevymezuje okruh osob pensijnímu zákonu podřízených. Jest to výraz příliš široký. Výraz soukromý úředník jest opět příliš úzký. Slovem zřízenec se překládá takto německý výraz " Angestellter", a to nepřiléhavě. Komise má za to, že se nyní úplně vžilo, že Všeobecný pensijní ústav jest zřízen pro určitý okruh osob "nedělníků" a že vůbec není třeba tohoto určitějšího označení. Stačí mluviti důsledně o Všeobecném pensijním ústavě v Praze v nápise i v textu zákona.

2. V § 2. odst. 1. se přejímají stanovy Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni pro Všeobecný pensijní ústav v Praze "s potřebnými změnami". Potřebu změn třeba podrobně určiti. Zajisté jsou žádoucny jen ony změny, které involvuje osamostatnění Pensijního ústavu v Praze, nikoli však jiné, jinými účely snad doporučitelné, poněvadž se nyní nemíní prováděti reforma. Doporučuje nahraditi řečená slova tímto textem: "se změnami, jez jsou vzhledem k ustanovení § 1. nutné".

3. V témže odstavci se praví, že tyto stanovy podléhají schváleni ministra pro sociální péči. Míní se tím stanovy, které se přejímají? To zajisté nikoli, poněvadž, kdyby se schválení odepřelo, pak by bylo ustanovení první věty téhož odstavce illusorní. Míní se patrně ony potřebné změny, jež v těchto stanovách nutno provésti. Má-li však ministerstvo pro sociální péči tyto změny jen schváliti, musí někdo změny usnésti. Představenstvo to nemůže býti, poněvadž jeho činnost stanovy předpokládá. Změny ty nemůže provésti nikdo jiný, nežli ministerstvo sociální péče samo. Tak tomu bylo též u prvních stanov Všeobecného pensijního ústavu ve Vídni. Druhou větu odst. 1. § 2. jest tudíž nahraditi tímto textem: "Změny tyto provede ministerstvo sociální péče."

3. V odst. 2. § 2. se mluví o prvním představenstvu a prvním předsedovi. Míní se zatímní představenstvo a zatímní předseda. Slovo "první" budiž zde nahrazeno slovem "zatímní".

4. Slovo " nadále" v § 3. dopouští výklad, že Všeobecný Pensijní ústav v Praze už právo tam uvedené měl, čehož nebylo, poněvadž neexistoval. Slovo toto budiž škrtnuto.

5. Textování tohoto § 3. činí dojem, že se přiznává Všeobecnému pensijnímu ústavu v Praze nějaké nové právo, kterého Pensijní ústav ve Vídni neměl. Doporučuje se řečenou větu obrátiti takto:

"Připojištění (pojištění na vyšší než zákonné plnění) může ve zvláštním oddělení prováděti Všeobecný pensijní ústav v Praze za podmínek, platných pro Všeobecný pensijní ústav ve Vídni."

6. Textování § 4., který chce zameziti další šíření náhradních zařízení jest v některých směrech nepřesné. První věta chce zameziti přestupování celých závodů od Pensijního ústavu k náhradním ústavům, avšak nevystihuje své myšlenky. Týž zaměstnavatel může míti jeden závod pojištěn u Pensijního ústavu a druhý u náhradního ústavu. Beze svolení ministra pro sociální péči nelze vylučovati jednotlivé pojištěnce ze závodu k jinému nositeli pojištění, než-li u kterého jsou ostatní pojištěnci pojištěni. Ač tedy má v jednom závodě pojištěny zřízence u Pensijního ústavu, nelze mu zbraňovati, aby nové zřízence závodu, pojištěného náhradně, nepojišťoval též náhradně. To ale zbraňuje neúmyslně textování § 4. věty l. Příliš složitě se vyjadřuje v druhé větě myšlenka. že přistupování nových závodů přímo k náhradním ústavům jest vyloučeno. Mimo to se vůbec nepřihlíží k náhradním smlouvám, jejichž šíření dlužno ze stejných důvodů zameziti jako šíření náhradních ústavů. Komise doporučuje tudíž tento text § 4.:

"Dosavadní náhradní ústavy trvají dále a dosavadní náhradní smlouvy zůstávají v platnosti. Přestupování celých závodů ze Všeobecného pensijního ústavu v Praze k náhradním ústavům, jakož i nové přistupování závodů k těmto ústavům jest nepřípustné a neplatí jako náhradní pojištění ve smyslu pensijního zákona. Taktéž není přípustné zřizování nových náhradních ústavů a uzavírání nových náhradních smluv."

Komise navrhuje:

Slavné Národní shromáždění, račiž přiložené vládní osnově zákona ve znění, komisí přijatém, uděliti ústavní souhlas.

Podle usnesení Národního shromáždění vydává se tento zákon:

Ku provádění pensijního pojištění ve smyslu zákona ze dne 16. prosince 1906 č. 1. ř. z. z r. 1907 a cís. nařízení ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z.) v obvodě československého státu, pokud k němu byl příslušný Všeobecný pensijní ústav pro zřízence ve Vídni, zřizuje se Všeobecný pensijní ústav v Praze, k němuž náležejí dosavadní Zemské úřadovny pensijního ústavu I. a II. v Praze, I. a II. v Brně a Zemská úřadovna pensijního ústavu v Opavě. Na Všeobecný pensijní ústav v Praze přechází veškerá působnost Všeobecného pensijního ústavu pro zřízence ve Vídni, týkající se jmenovaných Zemských úřadoven.

Pro Všeobecný pensijní ústav v Praze platí zatím stanovy Všeobecného pensijního ústavu pro zřízence ve Vídni se změnami, jež jsou vzhledem k ustanovení § 1. nutné. Změny ty provede ministerstvo pro sociální péči.

Zatímním představenstvem Všeobecného pensijního ústavu v Praze jest výbor Zemské úřadovny I. v Praze, rozšířený o členy posledního představenstva Všeobecného pensijního ústavu pro zřízence ve Vídni, volené Zemskými úřadovnami II. v Praze, I. a lI. v Brně a v Opavě. Zatímním předsedou Všeobecného pensijního ústavu v Praze jest předseda Zemské úřadovny I. v Praze. Pracemi Všeobecného pensijního ústavu pověřuje se do doby, pokud nebude jeho představenstvem jinak rozhodnuto, Zemská úřadovna I. v Praze, která je povede odděleně od svých ostatních prací.

Připojištění (pojištění na výšší než zákonná plnění) může ve zvláštním oddělení prováděti Všeobecný pensijní ústav v Praze za podmínek, platných pro Všeobecný pensijní ústav pro zřízence ve Vídni.

Dosavadní náhradní ústavy trvají dále a dosavadní náhradní smlouvy zůstávají v platnosti. Přestupování závodů ze Všeobecného pensijního ústavu v Praze k náhradním ústavům, jakož i nové přistupování závodů k těmto ústavům jest nepřípustno a neplatí jako náhradní pojištění ve smyslu pensijního zákona. Taktéž není přípustné zřizování nových náhradních ústavů a uznávání nových náhradních smluv.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášeni.

Ministru pro sociální péči se ukládá, aby zákon tento provedl.