Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ve druhé schůzi Národního shromáždění podal prof. Dr. Engliš návrh na vydání zákona o prozatímní ochraně lesů, jenž přikázán byl výboru zemědělskému ku projednání. Výbor ustanovil referentem prof. B. Němce, kterýž ve schůzi zemědělského výboru dne 11. prosince 1918 o návrhu podal zprávu. Ke schůzi pozváni byli a dostavili se též odborníci ze zemědělské rady pro král. České (v. insp. Midloch), z lesního referátu při místodržitelství (p. inž. Vosyka) a z České lesnické jednoty (p. inž. Holub). Schůze účastnil se též navrhovatel prof. Engliš. Po referátu prof. Němce zahájena obšírná debata generální, načež po projednání jednotlivých paragrafů a schválení některých změn, navržených referentem i od členů výboru, usneseno jednomyslně zákon předložiti Národnímu shromáždění ve znění níže uvedeném.

Výbor zdůrazňuje, že jde o zákon prozatímní a že bude potřebno v brzké době vypracovati podrobný lesní zákon. Dosavadní zákonodárství je příliš nedostatečné a nedává úřadům možnosti, aby lesy byly vydatně ochráněny proti drancování jich jednak mýtěním příliš mladých porostů, jednak mýtěním v příliš velikém rozsahu.

V bývalém soustátí rakouském spočívala totiž ochrana lesů na lesním zákoně ze dne 3. prosince 1852 č. 250 ř. z., kterýž sice dobře působil proti mýcení lesů a obracení jich v pole a luka, ale ochranu lesů samotnou jenom nedokonale zaručoval. V § 4. sice praví se, že se žádný les nesmí pustošiti, t. j. nesmí se v něm tak hospodařiti, aby tím další pěstování dříví bylo ohroženo nebo úplně znemožněno, ale tímto všeobecným ustanovením nezabraňovalo se loupeživému hospodaření v lesích. Následkem nedostatku konkretních předpisů proti drancování lesů byla také výkonná moc státního dozoru k lesům nedostatečná a ochrana lesů i hospodaření dle racionálního plánu byly spíše výsledkem hospodářské rozvahy majitelovy než příkazu zákona. Nedostatečnost zákona lesního neodčinilo ani nařízení ministerstva orby ze dne 3. července 1873. Zemské zákonodárství týká se hospodaření v obecních lesích,. jež má se díti dle určitého plánu.

Na ochraně lesů má však stát veliký zájem. Musí mu běžeti o to, aby přílišným kácením nebyl ohrožen další vzrůst lesů, aby tím nebyl měněn povětrnostní ráz krajiny, což by mohlo míti ohromné škody veřejné za následek, a také aby nevznikl nedostatek a drahota dříví, jmenovitě dříví stavebního a dříví řemeslníkům a průmyslu potřebného, takže by bylo třeba dříví z ciziny dovážeti. To však by mohlo býti přivoděno, kdyby z jakýchkoli zištných důvodů, obzvláště však z obavy před sestátněním lesů, lesy byly těžbou v příliš velkých rozměrech a v porostech příliš mladých pustošeny a drancovány.

V dobách normálních možno právem požadovati, aby byla těžba lesního dříví asi tak veliká, jak veliký je roční přírůstek dříví v lesích. R. 1910 těžilo se v lesích zemí koruny České dříví asi 7,967.973 m³, přírůstek roční odhadován byl asi na 8,158.291 m³. Takováto těžba zaručena je, provádí-li se mýtná těžba v lesích vysokých v porostech starých 60-120 - let. Návrh Dra Engliše a soudruhů navrhuje liberálně, aby nesmělo býti těženo ve vysokých lesích mladších 60 let (§ 2.). U nás jsou vysokých (semenných) lesů 94%, bude se tedy toto zákonité ustanovení týkati téměř všech našich lesů. Lesů středních máme 2%, nízkých 4%, těch týká se ustanovení osnovy zákona v § 2., že se nemá těžiti v porostech mladších 20 let. V lesích dubových, určených k loupání třísla, třeba stanoviti hranici stáří ještě níže, ježto v kůře starších stromů množství tříslovin klesá. Odborníci navrhují stáří porostu nad 15 let. Aby bylo znemožněno příliš velikou plochu lesní náhle vykáceti, stanoví zákon, kolikátý díl lesní plochy smí býti ročně vymýcen. V lesích, v nichž se hospodaří sečí toulavou, dovoluje se vykáceti ročně tolik dříví, kolik ho ročně přiroste.

V zemích bývalé koruny České není dosud asi v 27.2% lesů hospodářství upraveno dle pevného hospodářského plánu. Pro tyto lesy navrhuje výbor, aby majitelé lesů takových byli nuceni předkládati příslušným úřadům plán ročního mýcení měsíc před mýcením a aby směli káceti pouze, nebude-li předložený plán zamítnut.

Ministerstvu orby se vyhražuje, aby případ od případu v zájmu veřejném dovolilo zvýšení pasečné plochy anebo snížení stáří porostu. Výjimky takové mohly by býti nezbytny, na př. kdyby šlo o velikou místní potřebu dříví, nebo při přírodních katastrofách atd.

Návrh zákona stanoví též tresty proti majitelům lesů, kteří by se zákonem na ochranu lesů neřídili a zavazuje též úřednictvo lesní, aby nad jeho zachováváním bdělo, po případě rozkazy jim dané, jež by se zákonu příčily, ohlašovalo okres. hejtmanství. Důvodné obavy, že by majitelé lesa jednali proti zákonu tomuto, dávají vládě možnost zříditi na útraty majitelovy sekvesturu lesů. Úředníkům, kteří by byli majitelem lesa pro plnění povinností tohoto zákona ze služby propuštěni, zaručuje se zákonná ochrana.

Potřeba zákona na ochranu lesů plyne též z okolnosti, že jenom asi čtvrtina lesů v zemích býv. koruny České je majetkem českým. Ostatní lesy jsou v rukách cizích a jde hlavně o veliké (64.35%) latifundie lesní.

Zemědělský výbor navrhuje:

Národní shromáždění nechť se usnese o zákoně připojeném.

V Praze dne 11. prosince 1918.

Majitelé lesů, hospodařící na lesích dle pevných hospodářských plánů, jsou povinni dále hospodařiti dle těchto plánů, pokud se nepříčí ustanovením § 2. a 3.

Majitelé lesů, kteří nehospodaří dle pevných hospodářských plánů, jsou povinni každé mýcení ohlašovati měsíc předem příslušnému politickému úřadu. Nedojde-li do měsíce zákaz mýcení, je majitel k mýcení oprávněn.

V lesích tvaru vysokého nesmí býti všeobecně prováděna mýtná těžba v porostech pod 60 let, v lesích tvaru středního a nízkého v porostech pod 20 let starých. Pouze při loupenictví dubovém možno těžiti i v porostech přes 15 let starých.

Za základ pasečné plochy se béře:

a) V lesích tvaru vysokého při rozloze lesa do 50 ha 60., při rozloze lesa přes 50 ha 80. díl veškeré lesní plochy lesa tvaru vysokého jednomu majiteli náležející.

b) V lesích tvaru nízkého a středního do 50 ha rozlohy 20. díl, přes 50 ha rozlohy 30. díl veškeré plochy lesa tvaru nízkého a středního jednomu majiteli náležející.

c) V lesích, v nichž se hospodaří sečí toulavou, musí se hospodařiti v obmýtí stoletém a smí se ročně zmýtiti pouze tolik dříví, kolik ho ročně přiroste.

Výjimky z ustanovení § 2. a 3. může případ od případu z důvodů veřejných připustiti ministerstvo zemědělství.

Za zachování ustanovení tohoto zákona odpovědni jsou majitelé lesů pod soudním trestem vězení do 6 měsíců a peněžní pokuty do 5 milionů korun. Spoluviny na přestupku tomto se dopouštějí úředníci, kteří v dorozumění s majitelem lesa vědomě provádějí změny příčící se tomuto zákonu.

Je-li důvodná obava porušování tohoto zákona, může ministerstvo zemědělství naříditi sekvestraci lesů jednotlivých majitelů na jejich náklad.

Všichni lesní úředníci, stojící ve službách majitelů lesů, jsou povinni ohlašovati okresnímu hejtmanství dané jim rozkazy a změny, příčící se tomuto zákonu.

Všichni lesní úředníci, jsoucí ve službách majitelů lesů (ve smyslu pensijního zákona), buďtež za tím účelem vzati okresním hejtmanstvím ve slib, že budou plniti povinnosti plynoucí z tohoto zákona.

Pro plnění povinností tohoto zákona nesmí býti žádný úředník ze služby propuštěn. Má-li úředník za to, že dostal z tohoto důvodu výpověď, může podati s odkladným účinkem proti výpovědi odpor u okresního hejtmanství. Z rozhodnutí okresního hejtmanství lze se oběma stranám odvolati k místodržitelství, které rozhodne s konečnou platností. Byl-li odpor právoplatně zamítnut, platí den zamítnutí odporu za první den výpovědi.

Pro obvod každého politického úřadu jmenovati bude okresní hejtmanství v dorozumění se zemskou lesní inspekcí důvěrníka z řad praktického lesnictva, aby dozíral k plnění ustanovení tohoto zákona.

Provedení tohoto zákona se ukládá úřadu pro správu zemědělskou. Úřady kompetentní ku provádění tohoto zákona na Slovensku ustanoví zmocněnec vlády, zřízený dle zákona o mimořádných přechodních opatřeních pro Slovensko.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášky.