Říšský zákon o školách
obecných ze dne 2. května 1883 se mění
tak, že v § 19. má odst. 3. toto znění:
2. V místech, kde je měšťanská
škola jediná, je žactvu obou pohlaví stejně
přístupna.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh
byl odkázán školskému výboru.
Podle platného zákona školního z 2.
května 1883 musí být žactvo na měšťanské
škole podle pohlaví od sebe vesměs odděleno.
V Čechách je 61 obcí, které mají
toliko chlapeckou školu měšťanskou a vedle
ní pro dívky pouze školu obecnou. Jsou také
obce, které mají jen měšťanskou
školu dívčí a nikoli chlapeckou. Podle
zmíněného zákona nemohly měšťanské
školy v těch obcích být využitkovány
pro vzdělání školní mládeže
druhého pohlaví.
V tom ustanovení udělalo rakouské ministerstvo vyučování změnu výnosem z
15. července 1912, a podle něho povolila zemská
školní rada v Čechách, aby v místech,
kde je jen chlapecká škola měšťanská,
připuštěny byly jednotlivé dívky
na zkoušku k docházce do této školy. Na
Moravě bylo dovoleno, aby hoši mohli hospitovati na
měšť. škole dívčí.
Na měšťanských školách, kde
se podle ministerského výměru vyučovali
hoši a děvčata společně, byla
prováděna společná výchova.
Společná výchova obou pohlaví je zásadní
požadavek moderní pedagogiky a je provázena
všestranným zdarem na všech stupních školního
věku. Také v těch školách měšťanských,
kde bylo hospitování školní mládeže
druhého pohlaví zavedeno, nabyli učitelé
zkušeností, které koedukaci doporučují.
Zařízení, aby žactvo druhého
pohlaví mohlo hospitovat na měšťanských
školách, je zatímní a nedostatečné,
neboť se nepřijímá všechno, nýbrž
v počtu omezeném.