Otázka výchovy a výcviku dorostu živnostenského
je jedna z nejvýznamnějších přítomné
doby. O odbornou, hospodářskou a občanskou
výchovu pečují pokračovací
školy živnostenské, které jsou však
omezeny jen na určitý počet hodin týdně.
Nezbývá tudíž, než aby tato výchova
a výcvik doplňovány byly i mimoškolskou
výchovou. Tomuto úkolu se dostálo dosud zřizováním
besídek, v nichž dorost byl veden zejména k
společenskému vystupování a mravní
a občanské vyspělosti. Sokolské jednoty
soustřeďovaly pak dorost k tělesné otužilosti
a disciplinovanosti.
Viděli jsme, že celá tato výchova nebyla
řádně organisována a neděla
se systematicky. Na úkor ovšem zdatnosti a celkové
vyspělosti mládeže pracující.
Majíce na zřeteli význam této výchovy
pracující mládeže a uznávajíce,
že tato mravní, tělesná a odborná
výchova vyžaduje systematického řešení
a jednotného nazírání, jsme toho názoru,
že se tak může státi jedině, když
všecky tyto výchovné úkoly spojeny budou
v jednom samostatném oddělení při
ministerstvu pro školství a národní
osvětu, jemuž by příslušela péče:
1. O zakládání poraden pro volbu povolání.
2. O zavádění ručních prací
do škol národních.
3. O živnostenské školství pokračovací.
4. O mimoškolskou výchovu mládeže dorůstající.
Návrh tento budiž přikázán školské
komisi, aby jej projednala a podala zprávu.
V Praze 6. prosince 1918