Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Věren svému prohlášení, ve vyživovací debatě pronesenému, předložil ministr sociální péče obč. Dr. Lev Winter v 7. schůzi ze dne 3. prosince 1918, tisk 109., vládní návrh "Zákona na podporu nezaměstnaných".

Sociálně politický výbor "Národního shromáždění" ujal se, veden zkušenou rukou svého předsedy kol. Václava Johanise, rychle prací, spojených s projednáním vládního návrhu, a ve svých schůzích, dne 3., 4. a 5. prosince 1918 konaných, provedl generální debatu a poté konečnou redakci zákona.

Vzhledem k účelu, který vláda republiky má, totiž odpomoci kruté nouzi, v níž nezaviněně octly se masy pracovníků republiky - náhlou demobilisací a rozvratem hospodářského života, přechodem celých výrobních odvětví, mobilisovaných k účelům válečným, z válečného do mírového hospodářství, a protože chce jí rychle odpomoci, - dlužno posuzovati navržené opatření vládní jako opatření nouzové, tedy dočasné, jak z krátkodobé platnosti zákona je zjevno, a jeho působnost omeziti na urcitě vyhraněný okruh postižených. Také provisorní postavení "Národního shromáždění" jako sboru zákonodárného dlužno vzíti v úvahu.

Aby ministerstvu pro sociální péči umožněno bylo, udržeti kontinuitu s dosavadními opatřeními na podporu nezaměstnaných dělníků průmyslových, trvale vyřaděných z hospodářské konjunktury, a tím udržeti kádr pracovníků pro průmysl ten nezbytných, zmocňuje se ministr sociální péče § 13. tohoto zákona, by prodloužil opatření již zavedená.

§ 15., dovolujícím výplatu podpor příslušníkům osob již demobilisovaných, má za účel, aby se zabránilo hospodářským depresím v nemajetných rodinách občanů republiky na dobu, než podle nového zákona bude možno počíti s výplatou podpor.

Sociálně politický výbor má za to, že následky hospodářské stagnace evidentně zachvátily kruhy dělnictva průmyslového a živnostenského a zvláště ony, které vracejí se po dlouhé odloučenosti znovu do života občanského, tedy kruhy, které opravdu náhlou hospodářskou přeměnou jsou zasazeny - proto vládní pomoc na tyto kruhy omezena. Protože pak revoluční krok vlády, zasahující radikálně do soukromoprávních majetkových poměrů půdy (obstavení majetku, zapsaného v deskách zemských) mohl a může míti přes příznivou konjunkturu v zemědělství místně omezený vliv nepříznivý na postavení námezdních pracovníků venkovských, a protože sociálně politický výbor má za mravní povinnost státu, by se také těm pomohlo, bylo v § 13. odst. 2. zákona dáno zmocnění, umožňující ministrovi, by místně odstranil sporadické případy nezaměstnanosti také v tom oboru.

Při posuzování účelu tohoto vládního opatření dlužno se tázati, zdali také kruhům, nepřímo v námezdném poměr ustojícím, ale obecnými poměry trpícím, má býti na vrub veřejnosti pomoženo, či zdali by také ti, kdož jsou samostatně výdělečně činní, ale tou dobou vlivem konjunktury jsou bez prostředkův existenčních, měli býti pojati v ochranný rámec státní pomoci.

Ustanovení § 1., odstavec 2. nečiní vůbec rozdílu mezi samostatnými či nesamostatnými pracovníky. Má se jim dostati péče vlády, jako vracejícím se po dlouhé odloučenosti od domova k novému životu.

Sociálně politický výbor shoduje se v tom, že učiněné opatření je nouzové, nemůže tudíž obsahovati plného odškodnění, nýbrž má pouze míti ráz výpomoci a proto při stanoveném odškodnění musela býti vzata za podklad sazba nemocenského, již také proto, ze plné odškodnění z důvodů fiskálních není myslitelné, nehledě k tomu, ze by vyvolalo morálně neudržitelný stav důchodu bez práce, který ve společnosti soukromokapitalistického zřízení je možný jenom pro úzký kruh vyvolenců štěstěny.

Přes to, ze jde o pomoc nouzovou, socialně politicky výbor vylučuje, aby podporovaný trestán byl odnětím občanských práv a z důvodů prvé věty osvobozuje podání a řízení ode všech kolkův a poplatků. Aby se dosáhlo rychlého vyřízení a snadného přehledu, protože jde o kruhy nejširší, bylo nutno předložiti zákon stručný. Ministr pro socialní péči vydá vsak pro vykonavatele zákona obsažné průvodní nařízení.

Výbor socialně-politický proto navrhuje, by

Národní shromáždění se usneslo na tomto zákoně:

Z usnesení Národního shromáždění vydávají se o udělování podpor nezaměstnaným tato nařízení:

I. Osoby mající nárok na podporu.

Příslušníci československého státu, odkázaní svojí výživou na mzdu nebo služební požitky a podléhající zákonu o pojištění dělníků v nemoci, ze dne 30. března 1888 čís. 33 ř. z., nebo zákonu o bratrských pokladnách ze dne 28. července 1889 čís. 127 ř. z., mohou činiti nárok na podporu v nezaměstnání za podmínek, uvedených v tomto zákoně.

Nárok za stejných podmínek mohou činit osoby vojenské, propuštěné ze služby vojenské, neb osoby, které podléhaly zákonu ze dne 26. prosince 1912 čís. 236 ř. z. o válečných úkonech (demobilisování). Z podpory vyloučeny jsou osoby, které požívají nemocenského podle zákonů v § 1. odst. 1. uvedených, jakož i osoby, které z vlastních prostředků mají zabezpečenu výživu po dobu působnosti tohoto zákona.

Ministr sociální péče se zmocňuje, by smluvil s jinými státy, že příslušníci jejich, zdržující se v území státu československého, budou účastní podpor podle tohoto zákona, když zdejším státním příslušníkům, zdržujícím se v jejich území, budou přiznány obdobné výhody.

Podpora osob, naznačených v § 1. odstav. 1., rovná se nemocenskému podle zákona ze dne 20. listopadu 1917 čís. 457 ř. z. osoby demobilisované, jmenované v § 1. odst. 2., obdrží denně 4 K.

Ą vedle osobní podpory v nezaměstnání obdrží podporovaný, je-li živitelem rodiny, jako rodinnou podporu příplatek 1 K denně na manželku a každého člena rodiny, který je ku práci neschopen, není již z veřejných prostředků podporován a je výživou odkázán na výdělek podporovaného. Nárok na rodinný příplatek přísluší také pro družku podporovaného, pokud s ním sdílí společnou domácnost jakož i pro děti v této společné domácnosti žijící a svou výživou na podporovaného odkázané. Pro děti se platí příplatek jen do 18 let.

Demobilisovaný, jehož rodina požívá vyživovacího příspěvku podle zákona ze dne 26. prosince 1912 čís. 23 7 ř. z. a zákona z 27. července 1917 čís. 313 ř. z., má nárok na odporu dle tohoto zákona potud, pokud tato podpora přesahuje příspěvek vyživovací.

Aby uplatněn byl nárok na podporu, musí se nezaměstnaný hlásit o práci buď u příslušného všeobecného (okresního) ústavu pro sprostředkování práce neb u odborové sprostředkovatelny práce, určené demobilisačním výborem.

Neobdrží-li žadatel zaměstnání, musí pro dosažení podpory předložit osobní doklady, a to: pracovní knížku, ohlašovací (vojenský) lístek o pobytu, průkaz obce o počtu členů rodiny, písemné prohlášení, že z vlastních prostředků nemá zabezpečenu výživu do konce působnosti tohoto zákona, potvrzení zaměstnavatele o propuštění z práce. V potvrzení tom budiž uvedena doba a způsob posledního zaměstnání, jakož i výše posledního výdělku. Demobilisační výbor může žádat úřední průkaz o majetkových poměrech. Demobilisovaní předloží potvrzení od zaměstnavatele, u něhož byli zaměstnáni, když byli povoláni ke službě vojenské nebo k válečným úkonům.

Zaměstnavatel jest povinen vydati nezaměstnanému takové potvrzení.

Od opatření tohoto dokladu lze upustiti, může-li nezaměstnaný jinak dokázati, že nemohl zaměstnání obdržeti (na př. pro zrušení závodu, přesídleni rodiny, dřívější zaměstnání v cizině a pod.).

Demobilisovaný musí při prvé přihlášce o podporu též prokázati, že se podrobil ochranné prohlídce vojenského, neb úředního civilního lékaře.

Všichni zaměstnavatelé jsou povinni uprázdněná místa hlásiti místně příslušné, obvodové neb odborové sprostředkovatelně práce.

Nemůže-li sprostředkovatelna práce nezaměstnanému opatřiti přiměřeného zaměstnání, vydá mu o tom potvrzení.

Na základě tohoto potvrzení stanoví a vyměří demobilisační výbor podporu, prozkoumav doklady a poukáže ji k výplatě berním úřadem. Podpora vyplácí se za uplynulý týden pozadu.

K zajištění nárokův i na další podporu jest nezaměstnaný povinen, aspoň dvakráte týdně hlásiti se osobně u sprostředkovatelny práce o zaměstnání. Není-li v místě pobytu podporovaného sprostředkovatelny práce, lze nahradit osobní hlášení jiným vhodným způsobem, jejž určí výbor demobilisační. Je-li nezaměstnaný nemocen, dostačí zpráva (vysvědčení) ošetřujícího lékaře. Zanedbá-li podporovaný bez odůvodněné omluvy povinné hlášení, nebo zdráhá-li se bez důvodu přijmouti přikazovanou práci, jeho fysickým nebo duševním schopnostem přiměřenou, a placenou podle mzdového tarifu, nebo podle sazeb v místě obvyklých, pozbývá nároku na další podporu.

Podporovaný musí přijmouti práci, také když jest mu přikázána mimo místo jeho dosavadního pobytu. Je-li v tomto případě nucen mít oddělenou domácnost, poskytne se členům jeho rodiny polovina příplatků rodinných, uvedených v § 4.

Na potvrzení sprostředkovatelny práce bude nezaměstnaný, když bude potřeba, na místo přikázaného zaměstnání dopraven po železnici bezplatně.

Podporovaný jest povinen oznámiti demobilisačnímu výboru každou změnu, která by měla vliv na vyměření, nebo na výplatu podpor (tedy nabyl-li zaměstnání, nebo zmenší-li se počet členů rodiny, nebo nemá-li dále samostatné domácnosti). Obdrží-li zaměstnání, dlužno to hlásiti sprostředkovatelně práce a současně vrátiti poukázku na podporu.

Místní výbory demobilisační (obvodové) zřízeny budou hned po vyhlášení tohoto zákona ve všech místech, kde jsou sprostředkovatelny práce, zpravidla v místě okresního soudu. Sídla odborových výborů demobilisačních určí ministerstvo sociální péče po návrhu zájemníků.

Výbory skládají se ze 6 členův a předsedy. Úřady tyto jsou čestné. Členům může se poskytnouti přiměřená náhrada ministerstvem sociální péče.

Členy výboru jmenuje politický úřad I. stolice, a to vždy polovici ze zaměstnavatelův a polovici ze zaměstnaných. Členové povolají většinou hlasů předsedu, kterým nesmí být ani zaměstnavatel, ani osoba, uvedená v § 1. Neučiní-li tak v ustavující schůzi, kterou svolá politicky úřad I. stolice, jmenuje ho tento úřad.

Výbory demobilisační rozhodují o žádosti za podporu. Aby se mohl výbor platně usnášeti, je třeba přítomnosti alespoň čtyř členů. Usnášení děje se většinou hlasů, při rovnosti hlasů rozhoduje předseda.

Do vyměření podpory nebo do zamítavého rozhodnutí výboru není stížnosti.

Vrchní dozor na činnost demobilisačních výborů koná ministerstvo sociální péče.

Odepře-li zaměstnavatel vydati nezaměstnanému potvrzení, uvedená v §. 5, neb opomine-li hlásit uprázdněná místa (§ 6.), dále, zanedbá-li podporovaný bez odůvodněné omluvy povinné hlášení (§ 8.) nebo neoznámí-li změny, rozhodné pro výměru podpory (§ 9.), dopouštějí se přestupku, který trestá politický úřad I. stolice peněžitou pokutou až do 100 korun.

Ministr sociální péče se zmocňuje, by povolil jiný postup při udělování podpor v nezaměstnanosti, podle tohoto zákona skupinám podnikatelů, kteří nechtějíce propustiti nezaměstnané dělníky, vyplácejí jim na dále mzdu aspoň ve výši těchto podpor.

Ministr sociální péče může dále zmocniti výbory demobilisační, by v případech, zasluhujících zvláštního ohledu, povolovaly výjimečně podporu v nezaměstnanosti až do 2 korun denně též osobám, neuvedený m v § 1.

Podpory podle tohoto zákona nemají právních následků podpory chudinské.

Veškeré písemnosti, souvisící s řízením o těchto podporách, jsou prosty kolkův a poplatků.

Příslušníkům osob demobilisovaných, kteří měli nárok na vyživovací příspěvek do 15. listopadu 1918, přísluší tento nárok do 22. prosince 1918, je-li demobilisovaný bez zaměstnání.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 15. prosince 1918 a pozbývá jí dnem 15. února 1919.

Ministři sociální péče, vnitra, financí, obchodu, dopravy, veřejných prací a zemědělství jsou pověřeni, by tento zákon provedli.

V Praze 5. prosince 1918.