Vládní návrh nemá za účel
všeobecnou reformu daně výdělkové,
jejíž potřebu pro později uznává
vláda i finanční výbor. Prozatím
běží jen o to, uvolniti přechodně
některá ze zákonných ustanovení
o všeobecné dani výdělkové za
tím účelem, aby v zájmu státu
mohla býti za ukládací období
1918-1919, téměř z polovice již uplynulé,
poplatníkům co nejrychleji předepsána.
Pilná potřeba takového opatření
jest podrobně odůvodněna v motivech vládní
předlohy.
Z dočasných změn zákona, navrhovaných
vládou, je nejvýznamnější suspense
pravidel o kontingentování všeobecné
daně výdělkové. To dotýká
se ovšem zájmů poplatnictva, jemuž posavadní
kontingentace byla jakousi ochranou proti tomu, aby daň
tato nebyla zvyšována ve svém celku rychlejším
tempem, než by odpovídalo postupnému rozvoji
našeho hospodářství národního;
suspense tato však bude prozatím platit jen pro
léta 1918-1919 a finančnímu výboru
dostalo se ujištění vládního
zástupce, že státní správa finanční
nehodlá volnosti, které se dožaduje, použíti
ke zvyšování daně nad poslední
předpis (na rok 1917), nýbrž jen k vyrovnání
naskytnuvších se tu i tam nesrovnalostí.
Poplatnictvo některých ukládacích
okresů, nebo některé jeho skupiny mohly by
býti poškozeny tím, že komise daňové
namnoze již od původu nebyly spravedlivě složeny,
nebo staly se kusé, nejsouce doplňovány po
všecka léta válečná. Návrh
vládní ustanovoval v té věci v §
3. odst. 2.: "Doplňovací volby do těchto
komisí (§ 22. odst. 4. zákona o daních
osobních) se nekonají, dokud správa finanční
nenařídí, aby byly předsevzaty."
Komise navrhuje dodatek: "Je-li doplnění komise
nutno, avšak rychlé vypsání nebo provedení
volby z jakýchkoli příčin nemožno,
může ministr financí doplniti komisi jmenováním
členů." Dodatek tento jest obměnou pravidla
§ 188. zákona o přímých daních
osobních ve věci komisí pro daň z
příjmu a finanční výbor má
za to, že vyhoví ve všem potřebě
shora naznačené.
V § 4. pro větší jasnost doplněn
prvý odstavec v závěrku, tak že bude
zníti: "... poplatníků téže
společnosti berní."
Další změnu, rovněž v zájmu
poplatnictva provedl výbor v § 8. vládního
návrhu, škrtnuv celý jeho druhý odstavec,
tím zachovává se v platnosti pravidlo §
42. zákona o přímých daních
osobních, podle kterého před vyměřením
daně z moci úřední poplatníku,
jenž se omeškal s přiznáním, má
vždy ještě předcházeti individuální
výzva k přiznání ve lhůtě
nejméně osmidenní.
Finanční výbor doporučuje Národnímu
shromáždění, aby schválilo
připojenou osnovu zákonnou, výborem
podle vládního návrhu upravenou.
V Praze dne 6. prosince 1918.
Zákon ze dne . listopadu 1918,
Na základě usnesení Národního
shromáždění se nařizuje:
Pro ukládání všeobecné daně
výdělkové pro období 1918/19 pozbývají
platnosti veškerá ustanovení první hlavy
zákona o osobních daních přímých
ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř.
z., pokud se týkají úhrnu daně, stanovení
společnostních kontingentův a rozvrhu těchto
kontingentů na jednotlivé poplatníky.
Rovněž neplatí na období 1918/19 ustanovení,
že slevy povolené na dani výdělkové
z důvodů válečných započítati
jest do úhrnu daně výdělkové.
Na období 1918/19 vřadí se do společností
berních poplatníci, kteří dne 1. ledna
1918 provozovali výdělkový podnik nebo vykonávali
zaměstnání k zisku směřující,
dle výše výdělkové daně
jim za rok 1917 dne 1. dubna 1918 předepsané. (§
12., odstavec 6. a 7. zákona o daních osobních.)
Dále se vřadí do společností
berních opět podniky, které byly před
tím podle § 4. čís. nař. ze dne
7. března 1917, č. 109 ř. z., z kontingentu
vyřaděny.
O tomto vřadění se poplatníci zvláště
nevyrozumívají a nemají v § 15., odst.
3. zákona o daních osobních uvedeného
práva odvolati se proti vřadění.
Poplatníkům vřaděným do společností
berních bude všeobecná daň výdělková
na období 1918/19 uložena posavadními komisemi
pro daň z výdělku.
Doplňovací volby do těchto komisí
(§ 22., odst. 4. zákona o daních osobních)
se nekonají, dokud správa finanční
nenařídí, aby byly předsevzaty. Je-li
doplnění komise nutno, však rychlé vypsání
neb provedení volby z jakýchkoli příčin
nemožno, může ministr financí doplniti
komisi jmenováním členů.
Komise pro daň z výdělku přikáže
každému poplatníku z berních sazeb,
obsažených v přehledu B k paragrafu 32. zákona
o daních osobních, berní sazbu, která
podle jejího úsudku prostřední výnosnosti
jeho živnosti nebo jeho za městnáni jest nejpřiměřenější,
přihlédajíc ku prostřední výnosnosti
živností a zaměstnání jiných
poplatníků téže společnosti berní.
Komise pro daň z výdělku má posouditi
prostřední výnosnost, oceníc volně
všechny vyšetřené, nebo jinak jí
známé poměry rozhodné.
Při tom má komise pro daň z výdělku
zjistiti podstatné známky, v jakém rozsahu
a s jakým výsledkem každý poplatný
podnik, nebo zaměstnání, se provozuje, a
vysloviti svůj úsudek o tom, zdali prostřední
výnosnost hledíc k rozsahu a výsledku provozování
jest obyčejná, nebo větší neb
menší, než obyčejná.
Sazba daně výdělkové uloží
se pro obě dvě leta 1918 a 1919 najednou.
Pro vyměření jsou rozhodny poměry
provozovací podle svého průměrného
stavu v roce 1917. Netrval-li podnik ještě celý
rok 1917, jsou rozhodny provozovací poměry, které
lze očekávati pro prvních dvanáct
měsíců od počátku provozování.
Podnikům anebo zaměstnáním, v období
1918/19 nově vzniklým, budiž daň uložena
dle provozovacích poměrů, které lze
očekávati pro prvních dvanáct měsíců
od počátku provozování, po případě
pro kratší zbytek období ukládacího.
Jsou-li v době ukládání daně
provozovací poměry rozhodné doby již
známy, uloží se daň dle nich a ne dle
poměru, které jen bylo lze očekávati.
O jednotné zdanění nesamostatných
závodů vedlejších se závodem
hlavním (§ 37., odst. 2. až 4.) může
poplatník žádati nejpozději v prohlášení
pro vyměření daně z výdělku.
Každý poplatník jest povinen podat u berního
úřadu vyměřovacího (okresní
politické správy, po případě
berní správy), v jehož obvodě má
daň býti předepsána (§ 38.) prohlášení
okolnostech pro vyměření daně rozhodných
(§ 39.) a to nejdéle do 31. prosince 1918.
Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného,
platí pravidla zákona o přímých
daních osobních ze dne 25. října 1896,
č. 220 ř. z., novelly k němu ze dne 23. ledna
1914, č. 13 ř. z., jakož i ostatních
pro tuto daň platných zákonů a nařízení.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vy hlášení.