Změny ústavní ve státě československém
nemohou zůstati bez vlivu i na trestní řád
pro soudy vojenské.
Vzhledem na všeobecný stav věcí jest
nejvýš nutno, aby také tyto soudy činnost
svoji co nejdříve zahájily.
Dosažení tohoto cíle jest možno nejsnáze
v rámci posavadního vojenského trestního
řádu s odchylkami, ústavou státní
a zásadami demokratickými podmíněnými.
Odchylky tyto týkají se těchto ustanovení
zákonných:
I. Rovnost gážistů i mužstva v příslušnosti
soudní.
Vedle posavadního znění zákona podléhali
gážisté pro přestupky soudu divisnímu,
mužstvo soudu brigádnímu.
Odporuje demokratickému zřízení státnímu,
aby se činily rozdíly v soudní příslušnosti
podle stavu obviněného; příslušnost
soudní omezuje se tudíž všeobecně
podle povahy trestního činu.
II. Neodvislost soudcovská.
Neodvislost soudců vojenských třeba zaručiti
zásadně ve stejné míře jako
neodvislost soudců civilních.
III. Příslušnost soudní.
Podle posavadního znění zákona řídí
se příslušnost soudů podle příslušnosti
vojenských velitelů, na soudy ty poukázaných.
Pro zrušení instituce příslušných
velitelů (IV.) jest nutno, aby se příslušnost
soudů jiným způsobem určila. Nejúčelněji
stane se tak podle místa dopadení při činu
trestném.
IV. Příslušný velitel.
Instituce příslušného velitele jeví
se jako zbytek z procesu inkvisičního (t. zv. soudní
pán). Tato instituce neosvědčila se však,
jak zkušenost ukázala; jest nejen věcně
zbytečná, nýbrž ohrožuje také
přímo neodvislost soudu a zdržuje chod řízení
trestního.
Příslušnému veliteli schází
znalost zákonu, k rozhodování právních
otázek nezbytná, a odkazuje jej na konec přece
jen na návrh jeho odborně vzdělaného
justičního referenta; tento návrh jest také
zpravidla, neplatí-li na škodu věci jediné
libovůle příslušného velitele,
pro jeho rozhodnutí směrodatný. V takových
případech má tedy rozhodnutí příslušného
velitele ráz čisté formálnosti, které
již z ohledů praktických úplně
lze pohřešovati.
Z těchto důvodů se instituce příslušných
velitelů zrušuje.
V. Žalobci u soudů brigádních.
Žalobců u soudů brigádních jsou
po zákonu povoláni také ku provedení
řízení vyhledávacího. Proto
jejich činnost nutně podmiňuje, aby to byly
osoby se vzděláním vojensko-právnickým.
VI. Rozhodování u soudů brigádních.
Soudům brigádním přísluší
rozhodování trestních případů
povahy celkem jednoduché. Vzhledem k úspoře
sil pracovních se odporučuje, aby rozhodování
u těchto soudů po příkladu soudů
okresních ponecháno bylo samosoudci.
VII. Složeni soudu rozhodovacího a odvolacího.
Podle zkušenosti posud nabytých jeví se přibrání
druhého důstojníka justičního
do rozhodovacího soudu při soudech divisních
nezbytně nutným.
Přibrání přísedících
ze stavu mužstva do rozhodovacího soudu divisního
děje se proto, by se uplatnily zásady demokratické.
U odvolacího soudu divisního jde v převážné
většině případův o řešení
otázek jen vojensko-právnických; proto je
třeba, aby živel vojensko-právnický
v soudu tom byl zesílen.
U nejvyššího vojenského soudního
dvora osvědčily se úplně senáty
pětičlenné, pokud jsou již zákonem
k rozhodování povolány; proto a po příkladu
organisace nejvyššího soudu civilního
zavádí se pětičlenné senáty
pro všechny případy právní vůbec.
VIII. Organisace nejvyššího vojenského
soudního dvora.
Posavadní president a místopresidenti stavu bojovného
u nejvyššího vojenského soudního
dvora jsou funkce jen representativní, beze vší
věcné účasti na rozhodování
a práci tohoto soudu; k tomu nedostává se
jim také potřebné způsobilosti odborné.
Pro jejich odstranění platí vedle zřetele
na značné finanční úspory částečně
také důvody, které vedly k zrušení
instituce příslušných velitelů.
IX. Stanné právo.
Stanné právo jest instituce právní,
která se odporučuje jen pro ony nejkrajnější
případy, ve kterých není možné
zachovati veřejný pořádek jiným
způsobem.
Aby se zabránilo každému ukvapenému
nebo neoprávněnému užití tohoto
trestního prostředku, jest třeba ustanoviti,
že stanné právo v nižádném
případě bez předchozího vyhlášení
nemůže býti nařízeno (posud tomu
bylo tak v případech § 433 tr. ř.) a
že právo vyhlásiti je spadá výhradně
do právomoci ministra pro národní obranu.
Tím zaručuje se jednotné a účelné
užití toho to trestního prostředku.
Zvláštní poměry u armády v poli,
které často nestrpí odkladu, ospravedlňují
to, aby ministr pro národní obranu byl zmocněn,
přenésti právo vyhlásiti stanné
právo na nejvyššího velitele v poli.
X. Řízení v poli.
Posavadní ustanovení zákona o řízení
v poli nezaručují spravedlivého a neodvislého
soudnictví. Není překážek, aby
předpisy pro řízení u soudů
brigádních a divisních byly uvedeny v platnost
také pro obvod armády v poli. Aby provádění
trestních řízení co nejméně
rušilo vlastní úkoly armády v poli,
zmocňují se vojenští zástupci
(funkcionáři), aby odložili hlavní přelíčení
v případech méně nutných.
Národní shromáždění
nechť se usnese:
Návrh tento budiž přikázán výboru
právnímu a budiž výboru tomuto uložena
denní lhůta, aby podal zprávu, dorozuměje
se s branným výborem.
V Praze, 4. prosince 1918.
Zákon ze dne
jimž se některá ustanovení vojenského
trestního řádu prozatímně mění.
K § 6.
Rozsudky se vynášejí jménem republiky.
K § 20.
Důstojníci a osoby, jim na roveň postavené,
podléhají pro trestní činy, v §
20: 1 vytčené, soudům brigádním.
§ 26. doplňuje se tímto odstavcem:
Co do sesazení s úřadu, prozatímního
zproštění služby a dání
na odpočinek platí pro důstojníky
justiční jako soudce táž ustanovení
jako pro soudce civilní.
§ 23. zní:
Příslušnost jednotlivých soudů
brigádních a divisních vztahuje se na všechny
osoby podrobené vojenské trestní právomoci,
které dopadeny budou v jejich obvodech.
Pozdější změny v pobytu obviněného
nemají vlivu na příslušnost.
K §§ 27. a násled.
Instituce příslušného velitele se zrušuje;
jeho práva přecházejí na vojenské
zastupitelství (funkcionáře voj. zastupitelství),
pokud tento zákon nestanoví odchylek.
Příslušnost voj. zastupitelství (funkcionáře)
řídí se podle příslušnosti
soudu, na který jest odkázán.
K § 38.
Spojení trestních věcí a jeho zrušení
ve smyslu § 38. náleží nejvyššímu
voj. soudnímu dvoru.
K §§ 39. a 40.
Spor o příslušnost rozhoduje nejvyšší
vojenský soudní dvůr, jde-li o spor s civilními
úřady, ve srozumění s povolanými
nejvyššími úřady civilními.
K § 44.
Jako žalobci u brigádního soudu vystupují
funkcionáři voj. zastupitelství, kteří
náleží stavu důstojníků
justičních.
K § 53.
U brigádního soudu rozhoduje důstojník
justiční jako samosoudce.
K §§ 55. a násled.
Rozhodovací soud při soudech divisních skládá
se ze dvou důstojníků justičních,
z nichž vyšší, (starší) předsedá,
dále ze tří přísedících.
Tito přísedící náleží
podle stavu obžalovaného mužstvu nebo stavu gážistů.
Přísedící gážisté
náleží zásadně stavu branných
důstojníků.
Nenáleží-li obžalovaný gážista
této skupině, buďtež přísedící
povoláni pokud možno z jeho skupiny stavovské.
§ 58., odstavec 2. odpadá.
K § 59.
Odvolací soud při soudech divisních skládá
se ze tří důstojníků justičních,
z nichž nejvyšší (nejstarší)
předsedá, a ze dvou důstojníků
stavu branného.
K § 62.
President a místopresident nejvyššího
vojenského soudního dvoru náleží
stavu důstojníků justičních.
K § 64.
Na místě odstavců 3-5 platí toto ustanovení:
Senáty povolané k rozhodnutí určité
záležitosti právní skládají
se ve všech případech z před sedy a
4 radů nejvyššího vojenského soudního
dvoru.
K §§ 65. a násled.
Ustanovení o vedoucím senátním předsedovi
se zrušují; jeho funkce přechází
na presidenta (místopresidenta).
Ustanovení § 67. se zrušují.
K § 68.
Plenum nejvyš. voj. soudního dvoru skládá
se z presidenta (místopresidenta) a z radů.
Ustanovení § 71. se zrušují.
K §75.
Ustanovení druhé věty druhého odstavce
se zrušuje.
§ 80. zní:
Po stránce úředního jazyka platí
ustanovení jako u civilních soudů trestních.
Na místě §§ 91. až 93. platí:
Obhájci mohou býti mimo aktivní a neaktivní
důstojníky justiční jen osoby, způsobilé
k obhajování ve věcech trestních ve
státě československém.
K § 106.
Stížnost do odepření trestního
stíhání jde ve všech případech
k nejvyššímu vojenskému soudnímu
dvoru.
K § 114.
Stížnost proti zakročení voj. zastupitelství
(funkcionáře) jde ke generálnímu vojenskému
zástupci, stížnost proti zakročení
tohoto k ministerstvu pro národní obranu.
K § 138.
Shledá-li vojenské zastupitelství (funkcionář),
že trestní věc může se vyříditi
cestou disciplinární (§ 2.), nebo že oznámený
jemu čin tvoří pouhý přestupek
disciplinární, odstoupí trestní oznámení
představenému velitelství udaného,
aby vyměřilo trest.
Proti tomuto rozhodnutí voj. zastupitelství (funkcionáře)
přísluší poškozenému, soukromému
žalobci i představenému voj. velitelství
stížnost k nejvyššímu voj. soudnímu
dvoru podle § 106.
K § 150.
Soudním svědkem může býti každý
hodnověrný, svéprávný muž.
K § 169.
Rozhodnutí o tom, má-li obviněný pro
trestní řízení býti sproštěn
služby, přísluší představenému
velitelství.
§ 170. zní:
Představené velitelství může
k návrhu voj. zastupitelství (funkcionáře)
nebo soudu naříditi, že obvinění,
kteří jsou aktiv. voj. osobami, až do ukončení
trestního řízení mají se zdržovati
v sídle soudu.
Ustanovení 2. odstavce § 173. se zrušuje.
Ustanovení 2. odstavce § 198. se zrušuje.
Ustanovení 2. odstavce § 248. zní:
Aby šarže náhradního soudce souhlasila
se šarží člena válečného
soudu, jenž má býti zastoupen, se nepožaduje.
Ustanovení 2. odstavce § 257. se zrušuje.
Ustanovení 2. odstavce § 266. zní:
Posluchače, kteří podléhají
voj. disciplinární trestní právomoci,
nechť předseda oznámí jejich představenému
velitelství, aby byli potrestáni; podle okolností
může osoby tyto dáti též zatknouti.
Ustanovení 2. a 3. odstavce § 267. zní:
Osoby vojenské disciplinární trestní
právo moci podléhající nechť
předseda oznámí jejich představenému
velitelství, aby byly potrestány; podle okolností
může osoby tyto dáti též zatknouti.
Obžalovaným, kteří jsou civil. osobami,
uloží předseda některý z trestů
nebo zostření, v § 149., odst. 3. uvedených.
První věta 1. odstavce § 268. zní:
Dopustí-li se takové nepřístojnosti
obhájce, může býti předsedou
pokárán; je-li podroben voj. disciplinární
trestní právomoci, může býti
podle okolnosti oznámen dotčenému představenému,
aby byl potrestán.
3. odstavec § 268. zní:
Každé potrestání obhájce, který
není vojákem z povolání, budiž
oznámeno jeho příslušnému úřadu
disciplinárnímu.
Ustanovení § 271. zní:
Vojenský zástupce (funkcionář) může
býti předsedou pro nepřístojnosti
pokárán. Podle okolností předseda
oznámí vojenského zástupce generálnímu
voj. zástupci, funkcionáře představenému
voj. zastupitelství, aby byl potrestán.
l. odstavec § 273. zní:
Přelíčení řídí
předseda.
Ustanovení 2. odstavce § 285. zní:
Postavení tváří v tvář
(§§ 167. a 198.) nařizuje předseda.
První věta § 301. zní:
Válečný soud nemůže se prohlásiti
nepříslušným z té příčiny,
že věc podle § 2. byla by mohla býti vyřízena
způsobem disciplinárním.
K §§ 356., odst. 3, a 375., odst. 3.
Zní-li rozsudek na trest smrti, odešle nejvyšší
vojenský soudní dvůr spisy ministerstvu pro
národní obranu k dalšímu opatření.
K § 376.
Generální vojenský zástupce může
zmateční stížnost pro zachování
zákona podati též z moci úřední.
Vojenští zástupci (funkcionáři)
nechť oznámí případy pro takovou
zmateční stížnost se hodící
generálnímu vojenskému zástupci.
K §§ 382. a násled.
Vykonávací doložka odpadá.
Ustanovení § 421. zní:
Rozsudky na ztrátu šarže vykonávají
se, jakmile nabyly moci práva.
K hlavě XXVI:
Vyhlášení stanného práva náleží
až do dalšího ustanovení vždy výhradně
do právomoci ministra pro národní obranu.
Nařízení stanného práva bez
předchozího vyhlášení jest nepřípustno.
Ministr pro národní obranu jest zmocněn,
právo k vyhlášení stanného práva
pro obvod armády v poli pro věci, ve voj. trest.
zákoně a soudním řádu uveden,
přenésti na nejvyššího velitele.
Ustanovení § 436. zní:
Při vyhlášení stanného práva
zůstanou ustanovení tohoto zákona o příslušnosti
netknuty.
K §§ 438. a 440.:
Na místě rozkazu v §§ 438. a 440. uvedeného
podá vojenský zástupce návrh, aby
bylo zahájeno řízení podle stanného
práva.
První věta 2. odstavce § 439. zní:
Stanný soud skládá se z týchž
osob jako válečný soud u soudu divisního.