Návrh jest otištěn v tisku 62. zasedání
Národního shromáždění
r. 1918. Návrh tento jest pouze revoluční.
Vyvozuje povinnost státu zabezpečiti všechny
občany v nezaměstnanosti, nemoci, úrazu,
invaliditě a stáří z pracovní
povinnosti všech občanů a vyzývá
vládu, by předložila Národnímu
shromáždění co nejdříve
osnovu zákonu o sociálním pojištění,
jež by se vztahovalo na všechny osoby, výdělečně
činné, samostatné i nesamostatné.
To jest celý obsah návrhu.
Už v bývalém Rakousku před válkou
byla projednávána v parlamentě osnova zákona
o všeobecném pojišťování sociálním
všech osob, výdělečně činných,
samostatných i nesamostatných. Byla-li tato povinnost
uznávána vládou rakouskou, nelze o tom pochybovati,
že potřebu tu uznává tím více
lidová vláda československého státu
a celé Národní shromáždění.
Nebylo tedy zajisté úmyslem navrhovatelů,
aby tuto samozřejmou potřebu připomenuli
Národnímu shromáždění
a vládě československého státu.
Nelze též pochybovati, že nynější
vláda, až prohlásí svůj program,
pojme do něho též přípravu sociálního
pojištění.
Právním přípravu, poněvadž
zákon o sociálním pojištění
náleží všude k největším
operátům zákonodárným ve státě,
operátům, které vyžadují nejrozsáhlejších
příprav. Bylo by mylné míti za to,
že lze starého operátu, projednávaného
v rakouském parlamentě, přímo použíti,
poněvadž válka přivodila pronikavé
sociální převrstvení, posuny důchodové,
změnu hospodářských čísel,
zvláště ale změny poměrů
morbiditních a mortalitních. Všechny tyto mementy
budou potřebovati nového statistického vyšetření,
nemá-li býti zákon o sociálním
pojištění osudným krokem do prázdna.
Tato příprava vyžaduje hotové úřednické
organisace v ministerstvu pro sociální péči
a organisace státní statistiky, pojistné
mathematiky atd. K přípravě náleží
konečně řešení řady principiálních
otázek organizačních, zejména o souvislosti
různých odvětví sociálního
pojištění atd. Do meritu všech těchto
otázek se návrh výše jmenovaných
poslanců nepouští a nenabývá
proto pro vládu žádné přípravné
hodnoty.
Jak samozřejmá jest na jedné straně
v návrhu vyslovená potřebná sociální
pojišťování, tak nelze souhlasit s
tím, aby byla vláda vyzvána, aby Národnímu
shromáždění předložila osnovu
příslušného zákona, a to
z dvojího důvodu. Především,
proto, poněvadž trvání Národního
jest naprosto neurčité a podle uznané intence
všech politických stran má býti co nejkratší,
majíc co nejdříve ustoupiti lidem zvolené
konstituantě. Nelze proto ukládati vládě
tak nejistý a obmezený termín k podání
osnovy sociálního pojišťování
vzhledem k obtížím zhora vylíčeným.
Avšak Národní shromáždění
by nebylo ani kompetentní rozhodnouti o otázce tak
dalekosáhlé, jsouc povoláno k přípravě
konstituanty a k vyřizování pilných
věcí souvisících s převzetím
státní správy.
Zbývalo by tedy jediné, aby Národní
shromáždění vyzvalo vládu k rychlým
přípravám pro osnovu sociálního
pojištění. Výzva tato se však
stává bezpředmětná vzhledem
ku prohlášení ministra pro sociální
péči Dra Lva Wintra, které učinil
ve schůzi sociálně politického výboru
v ten rozum, že vláda řadí tuto přípravu
samozřejmě ke svým úkolům,
že však velikost těchto příprav,
jež podrobně vylíčil, nedovoluje jakékoli
časové přípovědi. Vzhledem
k tomuto prohlášení nedoporučuje se,
by se o takové výzvě, jak jest formulována
o projednaném návrhu, usnášelo Národní
shromáždění, mimo jiné již
proto, že nynější lidová vláda
vzešla volbou z Národního shromáždění
a představujíc koncentrované všechny
jeho tužby a snahy, požívá též
jeho důvěry v této otázce samozřejmé.
Sociálně politický výbor doporučuje
tudíž:
Slavné Národní shromáždění,
račiž vzíti na vědomí prohlášení
ministra pro sociální péči, učiněná
v sociálně politickém výboru, že
plně jest si vědom naléhavé potřeby
uzákonění všeobecného sociálního
pojišťování, a že co nejdříve
možná budou zahájeny přípravné
práce k osnově příslušného
zákona.
Dr. Engliš, referent. |