Rakouské vlády projevovaly svou nepřízeň
k rozvoji českého středního a odborného
školství také tím, že vzpíraly
se otevříti školy nákladem státním
i tam, kde potřeba jich byla prokázána hojným
počtem žactva i rozvojem průmyslu a obchodu.
Proto byly mnohé obce, chtějíce vyhověti
touze svého obyvatelstva po vyšším vzdělání
dorůstající mládeže, nuceny zřizovati
a vydržovati střední školy vlastním
nákladem a uvalily tím na své poplatníky
mimořádně veliká břemena.
Zvláště macešsky chovaly se rakouské
vlády k českým školám obchodním,
které všechny vznikly ze soukromých podnětů
a vydržovány jsou samosprávními a obchodními
korporacemi a soukromými spolky. Jenom dvě české
obchodní akademie byly vzaty do státní správy,
ostatním poskytovány pouze skrovné státní
subvence, jež stěží hradily malou část
celkového nákladu. Stejně nepříznivě
jednaly rakouské vlády s dívčími
lycey, z nichž ani jediné nebylo sestátněno.
Tyto poměry působily velmi neblaze na rozvoj uvedených
škol. Správy jejich zápasí stále
s finančními nesnázemi, přeplňují
třídy na úkor žactva a šetří
na prof. sborech i na pomůckách vyučovacích;
k úhradě výloh vybírá se na
těchto školách vysoké školné
(na obchodních akademiích až K 320.- ročně)
i značné jiné poplatky a nepovoluje se skoro
žádné osvobození, takže školy
tyto jsou volné jen zámožným třídám.
Právní postavení učitelstva, i když
školy dostaly právo veřejnosti, je horší
než postavení učitelů státních
škol a přechod na jiný ústav, byť
i téhož druhu, je skoro znemožněn, poněvadž
kuratoria při výběru učitelů
dávají přednost mladším učitelům,
kteří jsou lacinější a nečiní
nároků na započítání
služebních let do pense. Tyto nesnáze vzrostly
zvláště za války, kdy rakouská
vláda zcela zastavila, neb aspoň značně
omezila (přes polovinu) státní subvence a
vůbec odepřela jakýkoli příspěvek
na úhradu válečných drahotních
přídavků. Proto nedostalo učitelstvo
na některých nestátních ústavech,
zvláště na obchodních, vůbec
žádné zvláštní výpomoci
v dobách hospodářské tísně,
nebo ji dostalo v míře menší než
na státních ústavech. Ani ustanovení
služební pragmatiky, výhodná učitelstvu
(započítání let před zkouškou,
stabilisace suplentů, časový postup a j.)
nejsou na většině obchodních ústavů
dosud provedena, poněvadž by příliš
zatížila rozpočet kuratorií.
Uznávajíce neudržitelnost těchto poměrů,
nemají-li důležitá odvětví
našeho školství, jako je školství
obchodní a střední školství dívčí,
vzíti nenahraditelnou ujmu, a přihlížejíce
k povinnosti našeho státu, aby stejně pečoval
o vzdělání mládeže ve všech
oborech vyučovacích, navrhujeme:
1. nestátní školy střední i odborné
buďtež v nejkratší době vzaty do
státní správy,
2. než se tak stane, budiž těmto ústavům
poskytnuta náležitá státní subvence.
Návrh budiž přikázán výboru
školskému.
V Praze 3. prosince 1918.