Drží-li jedna soukromá, nebo právnická
osoba, nebo společně několik osob v oblasti
státu Československého tolik půdy
zemědělské, v to čítaje pastviny,
lesy, rybníky i půdu ladem ležící,
že činí dohromady více než 100
ha, jest majitel povinen onu půdu, která přesahuje
rozlohu 100 ha, postoupiti státu. Tato půda prohlašuje
se za majetek národní. Na majetek obcí a
zemí zákon tento se nevztahuje.
Majitelé, na něž zákon tento se vztahuje,
mohou podržeti kteroukoliv část svého
statku, nepřesahuje-li rozlohy výše uvedené,
ve svém vlastnictví. Nejsou však oprávněni
voliti hranice zbývajícího jim vlastnictví
tak, aby půda, připadající státu,
stávala se tím méně cennou nebo nepřístupnou.
Státní správa může povoliti dosavadním
majitelům, kteří mají dva, nebo několik
statků, aby přípustných 100 ha rozdělili
na dvě, nebo několik hospodářství.
Bez svoleni státní správy zapovídá
se jakékoli zcizení (prodejem, odkazem, darem a
řízením exekučním), jakož
i zadlužováni části nebo celku statků,
na něž tento zákon se vztahuje, pokud stát
vyvlastněné pozemky nevezme ve své vlastnictví,
a stalo-li se takové zcizení, nemá právní
platnosti.
O vzetí vyvlastněné půdy, po případě
vzetí úrody, příslušných
budov a inventáře státem, jakož i o
ceně vyvlastňovací a způsobu její
úplaty, dále o použiti vyvlastněné
půdy a hospodářství vydán bude
zákon zvláštní.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Současně pozbývá platnosti zákon
ze dne 9. listopadu 1918 č. 32 sbírky zákonů
a nařízení.
Po stránce formální budiž přikázán
tento návrh výboru zemědělskému.
V Praze dne 3. prosince 1918.