Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ve třetí schůzi Národního Shromáždění přikázán výboru osvětovému návrh člena R. Jaroše a soudr., by Arnoštu Denisovi, autoru slavného díla »Konec samostatnosti České« byl adresou zvláštní vysloven dik národa za vše, co pro náš národ vykonal.

Vypracováním adresy pověřen osvětový výbor, jenž úkol ten vznesl v prvé schůzi ze dne 21. listopadu 1918 na svého předsedu Dr. J. Herbena; ve schůzi své ze dne 28. listopadu 1918 přijal pak připojenou osnovu, jim připravenou, a navrhuje:

Národní Shromáždění Československé račiž se usnésti:

Dějepisci Arnoštu Denisovi budiž podána tato adresa:

nevyrovnatelnému dějepisci, příteli a učiteli národa Československého!

Národní shromáždění Československé republiky, která byla prohlášena slavnostně 14. listopadu 1918 v Praze, mluvíc ústy osvobozeného národa, spěchá k Vám, slovutný pane, aby Vám oznámilo radostně, že hned v prvé schůzi Národního shromáždění zaznělo Vaše drahé jméno mezi námi. S žehnáním vzpomínáme v těchto dnech šťastného okamžiku, kdy osud vedl Vaše kroky v listopadu 1872 do Prahy a kdy české dějiny, zejména reformace Husova, zasáhly Vaše srdce, aby je naplnily láskou k lidu Husovu a lidu jednoty bratrské a tato láska k dějinám našim aby již nikdy v srdci Vašem neuhasla. Ale nejen minulost naše Vás upoutala za tříletého pobytu mezi Čechy po boku Palackého a jeho spolupracovníků; i za pozdějších návštěv v naší zemi poznal jste také dobré vlastnosti uhněteného národa našeho a zželelo se Vám jeho utrpení. Nedovedl jste býti lhostejným mezi katany a mučedníky, věřil jste vždy ve vítězství spravedlnosti, a proto věc česká stala se Vám blízká. Národ Český vyslovoval od prvopočátků s úctou a uznáním Vaše jméno, co poznal Vaše prvé dílo o Husovi a válkách husitských, o věcech nám tak drahých.

Další velká díla Vaše »Konec samostatnosti české« a »Čechy po Bílé Hoře« rozezvučela česká srdce k lásce a něžné oddanosti k Vám. Národ český chápal vděčně, že jste osudy národa našeho až do našich dnů vylíčil způsobem nejen znaleckým a důmyslným, nýbrž naplnil je duchem svobodomyslným a prodchnul stejně ideami věšteckými jako láskou k národu našemu. Nemohlo být k tomu muže povolanějšího nad syna národa Francouzského, jehož slávou mezi národy jest a zůstane, že vždycky byl horoucím vyznavačem a rytířským bojovníkem za spravedlnost a humanitu, nad uznaného dějepisce národa svobodného, jenž nezvykl si vyhýbat se úskalím pravdy, nad dědice statečných hugenotů a přesvědčeného republikána, jakým jste Vy, náš příteli! Napsal jste nám dějiny krásných i osudných století, aby národu byly zrcadlem, v němž by poznával své ctnosti i vady, svou sílu i kořeny slabosti, v němž by viděl obraz svého pravého ducha, jak se jevil Vašim nezkaleným zrakům jakožto vzdáleného a nepředpojatého pozorovatele. Naši historikové domácí po Palackém nebyli by mohli odvážit se skutku tak smělého, neměli-li se vydávat v ruce katanů. Vy pane, líčil jste staré české hrdiny ducha i meče, kteří neznajíce malomyslnosti byli vždy hotovi obětovati se pro svobodu, přesvědčeni a jiné ideály lidstva, kteří nám pracemi nenávistníků však zastiňování byli tak, aby český lid nepoznal svých; líčil jste slavné epochy naší minulosti, která školami a vládními opatřeními znešvařována byla tak, aby se jevila potomkům jako blud a osudný omyl, za který se potomstvo styděti má. Učil jste národ náš zároveň sebedůvěře, neboť vštěpoval jste nám přesvědčení, že i národ početně slabší může být velikým mezi národy, jestliže slouží vznešeným myšlenkám lidstva. Tím posiloval jste sevřená srdce Čechů doma a za hranicemi získával jste národu našemu sympatie svých krajanů a vzdělaného světa vůbec. Pracoval jste pro nás, když my byli jsme svázáni v okovech a nesměli jsme mluviti.

Jestliže až do této hrozné války díla Vaše byla majetkem spíše tříd vzdělaných, v této válce roznesla se ona po domech dělníků a řemeslníků v městečkách a venkovanů na vsích. Naši lidé - celý národ - četli v nich zbožně jako v knihách posvátných. A přímo se modlili při Vašich předpovědích o žácích Komenského, kteří dovedou, bude-li toho potřeba, státi se opět bojovníky Žižkovými, i o velikých národech západních, kteří nechtějí se sklonit před hrubou silou a budou domáhati se pro národy práva sebeurčení, tedy i pro národ český. Nikdy snad nesplnilo se tak věrné slovo, že dějepisec smí z minulosti národa usuzovat o jeho budoucnosti, nikdy o českém národu žádné proroctví nesplnilo se tak, jako závěrečná, do budoucnosti hledící Vaše naděje a Vaše vroucí přesvědčení, že my, Čechové, budeme jednou svobodni. Čím nepodvratněji začaly se sklánět vážky spravedlnosti na stranu dohody a pro štěstí naše, tím horoucněji tloukla naše srdce vstříc Vám, jenž jste nám zvěstoval slunce Svobody a psal hymnus vítězný.

Sotva vypukla válka, dal jste své síly a svůj věhlas do služeb národa našeho v nejtěžší té hodině. Nevýslovně blaze nám bylo, když jsme slyšeli přes vysoké stráže na hranicích rakouských Váš hlas. Slyšeli jsme, kterak účinně prostředkoval jste slyšení našich emigrantův u vlády francouzské; četli jsme v nocích, při uzavřených dveřích z časopisu La Nation Tcheque, jejž jste obětavě pro nás založil, plamenné protesty Vaše proti morovému Rakousku a jeho nehodné dynastii Habsburské. - S hlubokým pochopením otvíral jste oči národům dohodovým pro otázku slovenskou spisem Slováci, pro jejichž utrpení našel jste slova výmluvná právě tak, jako pro důkazy, ze Slováci jsou větev česká, jen staletími od celku Národního odervaná. Bylo nám známo, že jste ode dávna kolem sebe shromažďoval žáky slovenské a zajímal se o Slováky stejně, jak o všechny národy slovanské. Nicméně spis Váš o Slovácích byl námi dvojnásobně vítán, poněvadž isme věděli, že Maďaři činili tenkráte poslední pokus, aby obelstili veřejnost evropskou právě v časopise francouzsky psaném.

Osvobozený Národ Český, jemuž jste položil před oči Konec samostatnosti české, ale zároveň pomáhal budovat Obnovu samostatnosti české, pokládá tudíž za svou povinnost, aby hned v líbánkách své svobody Vám, prvnímu z našich zahraničních přátel, učitelův a pomocníků, vzdal nekonečné díky za to pomilování našeho národa a za tu celou životní práci, kterou jste konal pro nás. Jestliže jste napsal jednou, že pracovat o našem národě bylo Vám rozkoší, přijmete za celý národ náš ujištění, že národu našemu chodit ve stínu prací Vašich a sílit se čerstvými zřídly jejich bylo požehnáním, štěstím a potěšením života v dobách nejtěžšího soužení. Proto v prvých dnech štěstí vyslovujeme Vám lásku celého národa, všech mužův i žen, starcův i mládeže, proto skláníme se uctivě před Vaší tváří a přejeme Vám zdraví, sil a dlouhého života, abychom mohli skutky před Vaším soudným pohledem ve svobodné republice své dokázat, že jsme práce Vaší a lásky nebyli nehodní.

Z výboru kulturního, dne 29. listopadu 1918.