Podle § 3. stanov Zemědělské banky
markrabství Moravského odst. poslední
a předposlední, stanovena a byla nejvyšší
suma dlužních úpisů, které za
zápůjčky zemské, komunální,
meliorační a železniční byly
vydány a zároveň v oběhu mohou býti,
na 300 milionů korun. Suma tato může býti
zvýšena jen »usnesením zemského
sněmu na nejvyšším místě
schváleným«.
Částka 300 milionů korun jest nyní
vyčerpána až asi na 20 milionů, které
si pro sebe uchovala země. Proto nelze podle dosavadního
stavu povolovati zápůjčky obcím mimo
takové, kterými konvertuje se 41/2 % pohledávka
Zemědělské banky na 4% a kterými tedy
celková suma komunálních dlužních
úpisů v oběhu jsoucích se nezvyšuje.
Stav tento jest pro komunální úvěr
stavem velmi nepříznivým. Skoro všem
obcím vzešly v době válečné
mimořádné výdaje, které při
menších obecních příjmech uhrazovati
musily otevřeným úvěrem, a to pravidelně
kontokorentním úvěrem bankovním. Je-li
nynější procento úrokové tohoto
úvěru dosti vysoké, 6 --7 %, lze očekávati,
že toto procento úrokové po skončení
války, až objeví se ohromná potřeba
hotových platidel, stoupne měrou značnou
a že tím vzrostou obcím ohromná břemena
úroková.
Tomuto nepříznivému stavu dalo by se brániti
tenkrát, kdyby tyto kontokorentní dluhy mohly býti
konvertovány na Zemědělskou banku. Situace
na trhu peněžním jest konversím velmi
příznivá. Peněžní kurs
4% komunálních dlužních úpisů
je nyní 112. - (tendence zase již stoupající)
a bude platit pro výplatu zápůjček
snad zásada, že o kursovní zisk banka bude
se děliti s dlužníkem.
Kdyby však obce na kursu ani nevydělaly, bylo by přece
pro ně s velikým prospěchem, kdyby kontokorentní
své dluhy mohly přeměniti na dluh u Zemědělské
banky, protože by tím dosáhly levného,
nezvyšitelného úvěru 4% na místo
drahého, úrokově zvyšitelného
úvěru bankovního. Brno samo by mohlo tímto
způsobem konvertovati asi 20 milionů, a protože
kontokorentní dluhy úrokují se u různých
bank 55/8%, znamenala by takováto konverse úsporu
roční renty asi 300.000 K.
Bylo by proto vhodné, aby zvláštním
zákonem změněno bylo ustanovení §
3. stanov Zemědělské banky. Ustanovení
toto pojato bylo kdysi do stanov patrně z toho důvodu,
že emisí komunálních dlužních
úpisů neměla býti způsobena
příliš velká konkurence státním
dluhopisům a že neměl býti jimi zatížen
přespříliš trh peněžní.
Důvody tyto platí arci posud, než nynější
stav trhu peněžního jest takový, že
by se tohoto zatížení nebylo třeba báti,
jak viděti z toho, že půjčka svobody
500 milionů byla bankami ihned rozebrána.
Mimo to nesmí se opomíjeti, že číslo
300 milionů korun jako hranice pro emise Zemědělské
banky bylo stanoveno v době, kdy jsme žili průměrně
v mnohem nižších hospodářských
číslech, nežli tomu je nyní; 300 milionů
korun znamenalo při neporušené měně
něco zcela jiného, nežli nyní při
pokleslé měně papírové.
Zvláštního zákona jest třeba
k opatření výše navrhovaného
proto, poněvadž ústavní způsob
stanovami určený (usnesení sněmu a
nejvyšší schválení) není
možný.
Přáti si jest, aby emise Zemědělské
banky pro komunální úvěr byla pružná.
Nelze proto stanoviti nyní určitého čísla,
ale přáti si jest zejména co do státního
úvěru, aby emise příliš nezatěžovaly
peněžního trhu. Nejlépe by tedy bylo,
kdyby bylo uloženo ministerstvu financí, aby přihlížejíc
k řečené okolnosti povolovalo nové
emise nad hranici stanovami vymezenou, jediné úvěru
komunálnímu. Doporučuje se tedy vydati tento
zvláštní zákon:
o nejvyšší emissi dluhopisů »Zemědělské
banky markrabství Moravského«.
Úřad pro správu finanční se
zmocňuje, aby zvýšil nejvyšší
sumu dlužních úpisů »Zemědělské
banky markrabství Moravského« nad hranici,
určenou § 3. stanov této banky, a to pouze
pro zápůjčky kommunální.
Tím se mění odst. 4. a 5. stanov »Zemědělské
banky markrab. Moravského«.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášky.
Jeho provedení se ukládá úřadu
pro správu finanční.
Po formální stránce se navrhuje, aby
byl tento návrh přikázán výboru
finančnímu.
V Praze dne 27. listopadu 1918.