Školy všech stupňů, ať všeobecné,
ať odborné, mají ve vnitřní úpravě
tytéž prvky a základy didaktické a správa
jich se řídí týmiž hlavními
zásadami pro poměr žactva k učitelstvu,
což uznávají vůbec znalci a odborníci.
Také vnější okolnosti bývají
valnou částí společný mnohým
školám obecným a různým odborným,
zejména nižším (pokračovacím
a jiným podobným): budovy, učebné
prostředky, učitelstvo atd. Činí tedy
nesnadnou, ano začasto nemožnou jednotnost, přesnost
a rychlost správy a výkonů jejich, jsou-li
školy podřízeny různým rozhodujícím
činitelům a úřadům ve státě,
ano podrývá to všecky výsledky školské
práce, která se přece musí nésti
k stejnému cíli, totiž k souladnému
vzdělání všech příslušníků
národa.
V československém státě není
také příčiny, aby se přihlíželo
k rozličné pravomoci v nejvyšší
správě různých oborů školských:
zemím a státu, takže jen proto byly v bývalém
Rakousku různěny na př. školy zemědělské
od škol jiných. V našem státě není
ani proč přikazovati správu škol průmyslových
jinému ministerstvu než škol obchodních,
hornických atd., z čehož právě
v bývalém státě rakouském vznikaly
při jednostranné péci o některá
odvětví odborného školství nepřirozené
zrůdnosti a nenahraditelné škody pro hmotný
blahobyt obyvatelstva i duševní rozvoj jeho.
Proto podepsaní navrhují, aby všeliké
školy byly výhradně podřízeny
ministerstvu školství a národní osvěty.
Po stránce formální budiž návrh
tento přikázán výboru ústavnímu.
V Praze dne 24. listopadu 1918.