Slavné Národní shromáždění
račiž se usnésti:
Na počátku války jsme netušili, že
ze jha našeho otrockého poměru k říši
Rakousko- Uherské vzejde osvobození československého
lidu přímou účastí naší
na vítězství dohodových vojsk. Již
tenkráte byli bychom stáli pevněji a sebevědoměji
vůči Rakousko-Uhersku a vůči jejich
vojenskému tažení.
Z naší pasivity probudily nás teprve první
zprávy z Ruska, kde naše československé
legie se postavily proti dobrodružným samovládcům,
kteří největší slovanský
kmen uvrhli do ponižujícího a krvavého
neštěstí.
Naše československé legie zvedly nejen pohozený
štít slovanského Ruska, ale také probudily
v nás odpovědné sebevědomí
a na ráz upravily náš vnitřní
poměr k bývalé říši Rakousko-Uherské.
Nenáleží jim tedy jen vděčnost
za to, že svými rekovnými činy v Rusku,
ve Francii a v Italii vydobyly nám samostatnosti, ale nehynoucí
naše vděčnost jim patří také
proto, že nás probudily z negace k novému odpovědnému
a sebevědomému životu.
Nebýti jich rekovného příkladu,
byl by náš poměr k říši
Rakousko-Uherské byl čím dále tím
smutnější a nečestnější
Jejich krev smyla však naše viny a vydobyla národu
československému slávy starých Husitů.
Na to československý národ zapomenou ti nesmí.
Není-li již s to, abychom padlým hrdinům
prokázali svou vděčnost a lásku jinak,
tedy na prvém místě musíme se postarati
o zabezpečení těch, které zde zůstavili
a kteří jsou pokračováním obětí,
jež sami národu a jeho svobodě přinesli.
Národní shromáždění račiž
se usnésti:
Vládě se ukládá, aby v nejbližší
době předložila Národnímu shromáždění
osnovu zákona, který zabezpečuje existenci
pozůstalým po padlých příslušnících
československých legií a československé
armády.
Ve formálním ohledu budiž návrh přikázán
výboru brannému.
V Praze, dne 19. listopadu 1918.