§ 1. Šlechtictví, dále řády
a tituly, pokud nevyplývají z povolání
se zrušují. Občanům státu Československého
zapovídá se přijímati podobných
vyznamenání i v cizině. Cizozemec pozbývá
vyznamenání takových nabytím tuzemského
státního občanství.
Občané Československého státu,
kteří byli šlechtici, smějí užívati
jen svého rodného jména bez každého
přídomku a dodatku vyznačujícího
šlechtictví (ku příkladu kníže,
hrabě, svobodný pán, šlechtic atd.)
§ 2. Řády, čestné kříže,
medaile a podobné odznaky, jež dle platných
předpisů v případě úmrtí
vyznamenaného dědicové nebo členové
rodiny zesnulého mají vrátiti, musí
býti nejdéle do šesti měsíců
vráceny nejvyššímu úřadu
pro správu vnitřní.
§ 3. Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
Ve svých poradách dospěl ústavní
výbor k názoru, že původní znění
návrhu dlužno přepracovati. Zvláště
první věta paragrafu prvního, pokud vztahuje
se na tituly, zdála se mu poněkud neurčitou.
Dle ní pozbyli by například mnozí
doktoři, inženýři atd. svých
akademických hodností (titulů), poněvadž
není ve všech případech nutno, aby podobný
akademicky titul "vyplýval z povolání".
Vycházeje z hlediska, že třeba především
odstraniti dosavadní zvyk udělování
titulů jako pouhých vyznamenání, vyloučil
ústavní výbor ve svém návrhu
případy, v nichž nabývá jednotlivec
na udělení titulu přímo právního
nároku tím, že splnil veškeré platným
řádem předepsané podmínky (na
př. složení rigoros na vysoké škole).
Dále bylo v poradách ústavního výboru
poukazováno k tomu, že jde především
o to, aby odstraněn byl zvyk udělování
titulů se strany státu, po případě
jiných veřejných korporací, a že
je jednak zbytečné jednak technicky nemožno
zakazovati soukromým jednotlivcům a korporacím
(sem patří dle novodobého názoru též
církve), aby udělovali tituly. Na konec byl však
z první věty paragrafu prvního po návrhu
referentově vypuštěn původně
zamýšlený pasus "pokud byly státem
nebo jiný mi veřejnými korporacemi udělovány",
a to proto, že zákonu jde patrně o to, aby
udělování titulů (kromě případů
výslovně vyjmutých) nemělo pro obor
státní právní platnosti, a to bez
ohledu na to, který činitel je udílí.
Kromě toho jest pojem "veřejné korporace"
příliš neurčitý.
Druhá výjimka tyká se úředních
hodností. Pojmy "hodností" a "titulů"
často splývají. Dle názoru ústavního
výboru mají i nadále zůstati v platnosti
titulatury, které plynou z úřední
hodnosti skutečně zastávané (stavební
rada, vrchní účetní rada atd.).
Slovem "skutečně" zamezeno býti
má udělování pouhých hodnostních
titulů jako na př. udělení titulu
vrchního rady tomu, kdo jest pouhým radou, mimořádného
profesora tomu, kdo jest ve skutečnosti soukromým
docentem atd. Podstatně jinou věcí
jest odstranění některých dosavadních
nevhodných titulatur pro určité úřední
hodnosti. Sem spadají zejména tituly související
s dosavadním zřízením dynastickým,
pokud se týče monarchickým, jako na př.
"dvorní rada", pak označování
vyšších hodnostních tříd
tituly věcně nepřiléhajícími,
jako na př. ředitelů středních
škol "vládními rady"
a pod. Ústavní výbor má za to, že
povinnost změny podobných titulatur uložena
jest vládě paragrafem třetím osnovy.
Historické právo vysokých
škol udělovati čestné tituly
mužům, kteří o vědu se zasloužili,
má býti i nadále zachováno, poněvadž
ústavní výbor měl za to, že v
demokratické republice nebude nadále nebezpečí,
že vysoké školy tohoto svého práva
zneužijí, jak stalo se v některých případech
v době politické persekuce v této válce.
Pouhé členství, pokud se týče
čestné členství v
učených společnostech, akademiích
a pod. nepokládal ústavní výbor
za "tituly".
První větu druhého odstavce paragrafu prvního,jak
navržena byla vládou ("občanům
státu Československého zapovídá
se přijímati podobných vyznamenání
i v cizině") pozměnil ústavní
výbor takto:
"Občané republiky Československé
nemohou ani v cizině platně přijímati
vyznamenání." (§ 2. návrhu ústavního
výboru). Učinil tak proto, aby vyhnul se slovu "zapovídá
se", které zbytečně mohlo by připomínati
policejní stát. Netřeba dle názoru
ústavního výboru přímo zapovídati
(a po případě trestati) přijetí
dotčených vyznamenání; stačí,
když zákon jasně prohlašuje, že s
hlediska právního řádu Československé
republiky nelze jich "platně
nabývati". Druhá věta druhého
odstavce paragrafu prvního (vládního návrhu)
rozumí se samo sebou a byla proto výborem škrtnuta.
Člen ústavního výboru Dr. Bouček
navrhoval, aby do zákona přijata byla výslovná
trestní sankce, zejména pro případy
dalšího užívání šlechtických
přídomků. Ústavní výbor
po návrhu referentově vyslovil se proti tomu,
poněvadž slavnostní ráz zákona
byl by pojetím výslovné trestní sankce
(peněžitá pokuta, vězení) porušen,
ačkoliv jinak plně uznává potřebu,
aby dosavadní právní normy o zneužívání
šlechtických titulů byly změněny,
pokud se týče doplněny. Podobné změny
patří však dle názoru většiny
ústavního výboru z hlediska zákonodárné
techniky do všeobecného zákona trestního.
Ve výboru bylo ostatně k tomu poukazováno,
že záruka plné účinnosti nového
zákona, jenž má slavnostním způsobem
projeviti demokratický ráz Československé
republiky, bude spočívati více ve skutečném
demokratickém smyslení obyvatelstva než v trestní
sankci. Zřetel na slavnostní formu zákona
přiměl ústavní výbor též
k tomu, že vypustil celý § 2. vládního
návrhu. Provádění tohoto ustanoveni
naráželo by ostatně na obtíže v
případech, kdyby šlo o vrácení
cizozemských řádů, medailí
a pod, vyznamenání.
Dle § 3. osnovy má vláda zejména povinnost
přizpůsobiti novým poměrům
rozličné úřední (veřejné)
záznamy, knihy a pod.
předseda. | ||
referent. |
Šlechtictví a řády, jakož i veškerá
z nich ,plynoucí práva se zrušují, rovněž
tak tituly, pokud byly udělovány jako pouhá
vyznamenání. V platnosti zůstávají
takové tituly, na které lze splněním
předepsaných podmínek nabýti právního
nároku (titul doktorský, inženýrský
atd.), pak tituly, jež vyjadřují skutečně
zastávanou úřední hodnost, a vyznamenání
udělovaná vysokými školami (čestné
doktoráty a pod.).
Bývalí šlechtici nesmějí užívati
svého rodného jména s přídomkem
nebo dodatkem, vyznačují šlechtictvím.
Občané republiky Československé nemohou
ani v cizině platně přijímati vyznamenání,
pokud byla předcházejícím paragrafem
zrušena.
Ministru vnitra ukládá se, aby v dohodě se súčastněnými ministry zákon tento provedl.