Některé operace - prováděné
v poslední době polskými vojenskými
silami v obvodu Slezska - otřásly do jisté
míry postavením českých železničních
zaměstnanců, ať v jakémkoliv poměru,
železniční službu v obvodu polského
státu vykonávajících. Zaměstnanci
tito zachváceni byli pochopitelnou snahou: dosáhnouti
co nejdříve umístění u drah
státu československého. Siné železniční
menšiny české v Krakově, Trzebinji,
Szczakové a j. zaslaly již generálnímu
ředitelství železnic seznam zaměstnanců
těchto s prosbou i ústně zástupci
jich přednesenou, aby co nejdříve mohli území
polského státu opustiti a že jsou ochotni převzíti
případně službu na Slovensku.
Aby se zabránilo obtížím dopravním,
uvítali by i postupně prováděné
stěhování rodin, pokud jsou ženatí;
jejich přáním bylo by však, aby v dotyčných
stanicích v místech přechodních vůbec
- jmenováni byli zplnomocnění důvěrníci
Národního výboru, kteří by
odchod těchto zájemníků ulehčovali,
bránili všelijakému poškozování
majetku, prozatím v území polském
ponechaných rodin intervenovali při rekvisicích,
prohlídkách a t. p. Důvěrníci
tito mohli by býti velmi platnými činiteli
i pro odchod exponovaných a u vojenských drah zaměstnaných.
Četná díkůvzdání, která
z řad polských uprchlíků vzdána
byla české samosprávě za pohostinné
přijetí polského, dočasně domova
zbaveného obyvatelstva, českými obcemi -
jsou známa.
Podepsaní táží se tudíž
ministra železnic:
Je ministr železnic ochoten prostřednictvím
zahraničních zástupců československé
vlády zahájiti jednání v zájmu
hladkého a co nejrychlejšího propuštění
uvedených zaměstnanců ?
V Praze, dne 19. listopadu 1918.