§ 1. Veškeré osoby mužského i ženského
pohlaví, jež v jakémkoliv služebním
neb námezdním poměru vůči zaměstnavateli
se nacházejí, mají nárok na pravidelnou
každoroční placenou dovolenou.
§ 2. Dovolená na zotavenou poskytovaná budiž:
a) Osobám zaměstnaným nejméně
půl roku v jednotlivém závodě po dobu
5 pracovních dnů, b) osobám zaměstnaným
déle než dvě leta, 7 dní, c) osobám
zaměstnaným 5 let, 10 dní, d) osobám
zaměstnaným 10 let, 14 dní, e) osobám
po 15letém zaměstnání 21 dní.
§ 3. Pracovním dnem rozumí se den, za nějž
závod nachází se v chodu. Smlouvy mezi zaměstnanci
a zaměstnavateli, nebo jich organisacemi, o dovolené
doby delší než tuto stanovená jsou přípustny.
Veškeré úmluvy, rušící nároků
zaměstnanců za minimální dovolenou,
nemají právní závaznosti.
§ 4. Dovolená na zotavenou dle tohoto zákona
poskytována budiž pravidelně v měsících
letních a sice koncem dubna počínaje a posledním
dnem září konče.
§ 5. Náhrada za ušlý zisk osobám
dovolenou nastoupivším, budiž vypočítána
jako průměr z posledních 6 výplatních
týdnů.
§ 6. Jen osoby u prvovýroby zaměstnané
při výrobě zemědělské,
lesnické a vedlejších živnostech toho
druhu, mohou nastoupiti dovolenou na zotavenou v kterémkoliv
ročním čase.
§ 7. Nastoupení dovolené nesmí se žádná
osoba, která ji na základě tohoto zákona
požívati bude, zříci. Dovolená
tato musí býti poskytována pro každou
osobu najednou v celku a nesmí býti nastupována
po částkách.
§ 8. Závody a podniky, jichž zákon tento
se týče, mohou za příčinou
poskytnuti dovolené na zotavenou osobám zaměstnaným
jednotlivých ročníků rozdělením
na částky, šichty a sice tak, aby veškeré
osoby nárok na dovolenou mající v ustanoveném
čase, viz ... resp. 5. tohoto zákona, došlo.
§ 9. Za dovolenou zůstává zaměstnané
osobě nárok i na požitky naturální.
§ 10. V podnicích zákonu tomuto podléhajících,
které mají více nežli tři zaměstnané
osoby, může dovolená poskytnuta býti
ve dvou přibližně stejných dobách.
Čas, jejž zaměstnaná osoba ve službě
zameškala nemocí neb jiným neštěstím,
nesmí se jí započítati v dovolenou;
musí však býti počítána
v dobu čekací. Má-li někdo nastoupiti
trest méně než šestiměsíční,
vyjma odsouzení pro sprosté zločiny, jako:
zpronevěra, smilství, krádež, podvod
a pod. trestné činy veškeré delikty
povahy politické vyjímaje, budiž mu umožněno,
aby dovolenou na zotavenou dle nároků svých
mohl nerušeně nastoupiti. Zaměstnavatel není
povinen poskytnouti dovolenou, dala-li zaměstnaná
osoba výpověď. Jiné výjimky z
poskytování dovolené na zotavenou dle tohoto
zákona přípustné nejsou.
§ 11. Ustanovení tohoto zákona vztahuje se
též na spolky konsumní a veškerá
výdělečná a hospodářská
družstva.
§ 12. Ve sporech o dovolenou na zotavenou vzniklých,
anebo činí-li zaměstnavatel jakékoliv
překážky a obtíže osobě,
mající dle zákona tohoto na uvedenou dovolenou
narok, rozhodují soudy živnostenské. V místech,
kde živnostenské soudy nejsou, rozhodují ve
sporech ze zákona tohoto vzniklých v první
instanci soudy okresní s právem odvolacím.
§ 13. Ustanovení tohoto zákona vztahují
se na služební poměry trvající
v době, kdy nastane jeho působnost.
§ 14. Zákon tento nabude platnosti 30 dnů po
svém vyhlášení.
V ohledu formálním navrhujeme, aby návrh
byl odkázán sociálně politickému
výboru.
V Praze, dne 20. listopadu 1918.