Ideály demokracie změnily světovou válku
v sociální revoluci a na troskách starých
společenských řádů, založených
na třídní nadvládě, vyrůstá
nový svět spravedlnosti a práva. Sebeurčení
malých národů slaví své vítězství
a lidové vlády nových států
jsou povolány, aby upravily podmínky nového
života osvobozeného lidu.
Jedním z úkolů vlády Československé
republiky bude pronikavá péče o válečné
poškozence. Válečným poškozencem
je každý, kdo utrpěl jakoukoliv ztrátu
v důsledcích války. Na prvém místě
jsou válečnými poškozenci vojíni,
kteří ztratili své zdraví a byli vráceni
svým rodinám jako invalidé. K těmto
druží se jejich rodiny.
Ženám byla ve válce přidělena
neobyčejně těžká úloha:
starost o zaopatření celé rodiny, péče
o vedení domácnosti, výchova dítek,
břemeno výživy. Tyto veliké povinnosti
byly však prohloubeny ještě jedním momentem:
do rodin vrátili se váleční invalidé,
kteří vyžadují dalšího krajního
napětí všech sil našich žen. Úžasné
množství choromyslných, slepých, neurasteniků,
revmatiků a amputovaných invalidů potřebuje
dalšího trvalého ošetřování
v domácnosti. Hospodářské a sociální
poměry v rodinách těchto invalidů
válečných jsou velmi neutěšené.
Krajní nedostatek veškerých potřeb životních,
nemožnost výdělečnou prací opatřiti
dostatečné prostředky k zabezpečení
rodiny, péče o děti i zmrzačelého
muže staví válkou tak krutě postiženou
ženu do situace, která musí býti řešena
vydatnou pomoci státní.
O rodiny válečných poškozenců
nebylo v Rakousku postaráno. Státní příspěvek
k výživě nepostačoval ke krytí
životních potřeb a tento vyživovací
příspěvek bude po přechodu z války
do míru zrušen. Tím okamžikem, jakmile
budou zastaveny státní příspěvky
vyživovací, ocitnou se rodiny válečných
poškozenců v nové bolestné krisi, která
se projevila již dnes, kdy byla zastavena výplata
invalidních rent.
V Československé republice máme na 150.000
válečných poškozenců, kteří
jsou invalidy. Převážná část
těchto poškozenců nemá žádného
majetku a bude v důsledcích zmenšení,
anebo úplně rozvrácené pracovní
schopnosti, odkázána na sociální péči
státní. A do této péče musí
býti také zahrnuta žena a děti válečného
poškozence. Ne mimořádnou podporou, která
na smutném stavu věci ničeho nezmění,
ale výhradně a jedině ochranou sociálního
zákonodárství. Také vdovy a sirotky
po invalidech a padlých vojínech nutno chrániti
sociální péčí, poněvadž
na tyto poškozence válečné pamatoval
rakouský zákonodárce tak nedostatečně,
že pensijní příspěvky vdovám
a sirotkům stojí na úrovni nepatrných
almužen, nemajících pro život významu
žádného.
Podepsaní proto navrhují:
Ministerstvu pro sociální péči budiž
uloženo, aby v nejkratší době předložilo
Národnímu shromáždění
návrh zákona, týkající se ochrany
žen a dětí invalidů, jakož i pozůstalých
po padlých vojínech, vyhovující nynějším
poměrům výživy. K poradám o vypracování
zákona buďtež přizváni: "Družina
českých invalidů" a korporace. zabývající
se péči o válečné poškozence.
V Praze, dne 19. listopadu 1918.