Paragrafy 96.a) a 96.b) zákona ze dne 8. března 1885, čís. 22 ř. z., zrušují se a na jejich místo nastupují tato ustanovení:
Ve státních i obecních podnicích, v živnostenských závodech, obchodech, na dolech i v zemědělství nesmí skutečná pracovní doba trvat déle než nejvýše 8 hodin ve 24 hodinách nebo 48 hodin týdně. Na dolech počítá se v dobu pracovní vjezd i výjezd z dolu.
Rozdělení pracovní doby, a to jak týdenní, tak denní ponechává se dohodě zaměstnavatelů a zaměstnanců. Při tom však musí býti zaručena jednou týdně nerušená přestávka, nejméně 36 hodin čítající, která by připadala u podniků, nepřetržitě nepracujících, na neděli. Výjimky z tohoto 36hodinového klidu mohou býti povoleny ministerstvem obchodu v dohodě s ministerstvem sociální péče pouze k vykonávání takových prací, které k opětnému zahájení závodu v pondělí jsou nutny, jakož i takovým závodům, které z technických důvodů nemohou býti přerušeny a pro takovou činnost, která slouží k zotavení a vzdělání lidu v neděli. Ve všech těchto případech musí býti zajištěn 36hodinový klid ve všední dny. Tyto výjimky budou zvláště označeny. V nerušeně provozovaných závodech zavedeny musí býti záložní směny k zajištění nerušeného, 36hodinového klidu, při čemž buďtež tak upraveny, aby dělníci střídavě aspoň každý třetí týden měli v neděli volno.
V závodech, v nichž pracují ženy, počíná nedělní klid již v sobotu o 12. hodině polední.
Jestliže přírodní události nebo nehody, jež přerušily pravidelné provozování práce, toho vyžadují, nebo nastane-li ve veřejném zájmu zvýšená potřeba práce, může živnostenský úřad první stolice povoliti jednotlivým podnikům dočasné prodloužení pracovní doby, ale nejdéle na dobu tří týdnů nejvýše o 2 hodiny denně.
V dohodě s ministerstvem sociální péče může ministerstvo obchodu dovoliti práci přes čas, v odstavci prvém stanovenou, na dobu nejvýše 12 týdnů v roce. Úhrnem nesmí práce přes čas přesahovati 15 týdnů nebo 180 hodin v roce.
Hodiny přes čas pracované buďtež zvláště placeny.
Práce pomocné, které musí předcházeti vlastní výrobu, nebo po ní následovati (vytápění kotlů, osvětlování, čištění) mohou býti vykonávány bez zvláštního povolení, ale nesmí trvati déle než 1 hodinu denně a nesmí býti vykonávány mladistvými pracovními silami. I za tyto hodiny se však zvláště platí. Závod je pak povinen učiniti o tom živnostenskému úřadu oznámení, potvrzené odborovou organisací dělnickou a vyjmenující druhy dělnictva, k pracím pomocným povolaného.
Práce v noci je dovolena pouze u podniků nepřetržitě provozovaných, nebo výjimečně v takových případech, kde ve veřejném zájmu je to nutno. Tyto podniky budou zvláště vyjmenovány.
V noci pracovati od 8. hodiny večerní do 6. hodiny ranní je dovoleno pouze mužským silám pracovním, starším 18 let. Ženám a mladistvým pracovníkům do 18 let je jakákoliv práce od 6. hodiny večerní do 6. hodiny ranní zakázána.
Dětem do 15 let je zakázána každá výdělečná práce v živnostenských podnicích, po továrensku provozovaných. Dětí do 14 let nesmí se užívat v zaměstnání výdělečném.
Mladistvých pracovníků pomocných mezi dokonaným 14. a mezi dokonaným 16. rokem smí se užívati jen ku pracím lehčím, které nejsou na újmu zdraví těchto pracovníků pomocných a nepřekážejí tělesnému vývoji jejich.
V závodech, v nichž dosud byla delší pravidelná doba pracovní, než je uvedena v § 1. zkracuje se bez újmy na mzdě.
Zákon tento nabývá účinku 1. prosince 1918.
Ministrům obchodu a sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedli.