Předseda: Tomášek,
místopředsedové: dr. Hajn, Kadlčák,
Konečný, Udržal,
zapisovatelé: Bradáč,
dr. Slávik,
větší počet členů Národního
shromáždění.
Zástupcové vlády: Předseda vlády:
Tusar a členové vlády: Habrman,
Hampl, dr. Heidler, dr. Hodža,
Prášek, Staněk, Švehla, dr. Veselý,
dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní: JUDr.
Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Trmal.
1. Rozprava o naléhavém dotazu členů
Národního shromáždění
dra Soukupa, Časného, Bechyně, Johanise,
dra Meissnera, Ecksteinové, Marka a soudr. na dra
Vavro Šrobára, ministra s plnou mocí
pro Slovensko, o usmrcení dvou důvěrníků
dělnictva dne 26. března t. r. v obci Rumanové
na Slovensku.
2. Zpravodaj Biňovec. Zpráva výboru
pro pozemkovou reformu k osnově zákona o
převzetí a náhradě za zabraný
majetek pozemkový (zákona náhradového),
usnesené výborem pro pozemkovou reformu podle §§
14. a 17. jednacího řádu (tisk č.
2748).
3. Zpravodaj Tučný. Zpráva sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 2666) o ochraně nájemníků
(tisk č. 2749).
4. Zpravodajové dr. Stojan a dr. Dolanský.
Zpráva I. výboru kulturního, II. výboru
rozpočtového o návrhu člena
Národního shromáždění
dra Stojana a soudr. (tisk č. 2321) na včítání
času ve válce ztráveného do postupu
i pensionování kněží z duchovní
zprávy ve válce na vojnu povolaných (tisk
č. 2759).
5. Zpravodaj Jílek. Zpráva výboru
pro pozemkovou reformu o osnově zákona, kterým
se opravují chyby v zákoně ze dne 12. února
1920, č. 118 Sb. z. a n. o hospodaření na
zabraném majetku pozemkovém, usnesené výborem
pro pozemkovou reformu podle §§ 14. a 17. jednacího
řádu (tisk č. 2758).
6. Zpravodaj R. Pilát. Zpráva rozpočtového
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 2515) o poskytnutí záruky Ústrednému
družstvu v Bratislavě (tisk č. 2590).
Po případě:
7. Zpravodaj Johanis. Zpráva sociálně-politického
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění Johanise a soudr.
(tisk č. 2349), stran provedení starobního
a invalidního pojištění (tisk čís.2752)
8. Zpravodaj R. Pilát. Zpráva rozpočtového
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění Rud. Piláta
a soudr. (tisk č. 2602), aby Národní shromáždění
usneslo se o zákonu, jímž se doplňují
zákonná ustanovení o dani z důchodu
(tisk č. 2757).
9. Zpravodaj dr. G. Heidler. Zpráva rozpočtového
výboru o vládní osnově zákona
(tisk č. 2267) o dávce z majetku a přírůstku
na majetku (tisk č. 2751).
10. Zpravodajové dr. Weyr a O. Hübner.
Zpráva I. výboru ústavního
a II. výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk č. 2647) o soupisu obyvatelstva
(tisk č. 2760).
Místopředseda Konečný (zvoní):
Národní shromáždění je
schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili se:
Churavostí: dr. Franta (na neurčito), Paulíny
(na neurčito), Duchaj (na neurčito), Dula
(na neurčito), Lukeš (na neurčito),
dr. Novotný.
Zaměstnáním: Pavlán (na neurčito),
dr. Scheiner (do 15. dubna), Tayerle (na neurčito).
Výboru právnímu:
Tisk 2735. Vládní návrh zákona
o vlajce a rejstříku lodí námořních.
(Současně přikázán též
výboru technickému).
Vláda žádá, by o návrhu byla
podána zpráva do pěti dnů.
(Námitek nebylo). Námitek není, lhůta
se schvaluje.
K žádosti výboru státně-zřízeneckého
přikazuje se projednávání vládního
návrhu zákona o četnictvu (tisk 2212) výboru
ústavnímu. (Námitek nebylo).
Námitek není, přikázání
se schvaluje.
II. místopředsedou zvolen byl dr. Meissner
Alfr.
Přistoupíme k projednání denního
pořadu. Jako první bod dnešního
denního pořadu jest:
1. Rozprava o naléhavém dotazu členů
Národního shromáždění
dra Soukupa, Časného, Bechyně, Johanise,
dra Meissnera, Ecksteinové, Marka a soudr. na dra
Vavro Šrobára, ministra s plnou mocí
pro Slovensko, o usmrcení dvou důvěrníků
dělnictva dne 26. března t. r. v obci Rumanové
na Slovensku.
Po dohodě, učiněné v konferenci klubovních
předsedů, přesunuji první odstavec
denního pořadu jako poslední odstavec denního
pořadu.
Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla).
Schvaluje se.
Takovým způsobem přistupujeme hned k druhému
odstavci dnešního denního pořadu a tím
jest:
2. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu k
osnově zákona o převzetí a náhradě
za zabraný majetek pozemkový (zákona
náhradového), usnesené výborem pro
pozemkovou reformu podle §§ 14. a 17. jednacího
řádu (tisk č. 2748).
Zpravodajem jest občan Biňovec. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Biňovec: Vážené
Národní shromáždění!
Výbor pro pozemkovou reformu usnesl se ve smyslu §§
14. a 17. řádu jednacího na vypracování
předlohy zákona o převzetí a náhradě
za zabraný velký majetek pozemkový. Současně
se usnesl, aby tato osnova zákona po svém projednání
předložena byla k definitivnímu usnesení
a odhlasování Národnímu shromáždění.
Předložená osnova, která dnes leží
na stolech pánů kolegů, jest výsledkem
několikaměsíčního jednání
subkomise výboru pro pozemkovou reformu a již to jest
dokladem, že není pravdou to, co šíří
dnes velmi intensivně zástupci velkostatkářů,
že osnova zákona jest dílem velmi horečného
a nepromyšleného jednání. Již 28.
března 1919 . . . . (Hluk.)
Místopředseda Konečný: Prosím
o klid.
Zpravodaj posl. Biňovec (pokračuje): .
. . . zvoleno bylo subkomité, které pracovalo na
osnově, kterou vám dnes předkládáme
a při propracovávání a projednávání
této osnovy vzaty byly v úvahu názory nejen
odborníků tohoto Národního shromáždění,
nýbrž také znalců na slovo vzatých,
znalců historie i praktického života, znalců
vyslaných různými institucemi a interesenty
do různých anket a vedle toho také do plena
výboru pro pozemkovou reformu i do samotného jednání
subkomise. Z toho jest patrno, že výbor pro pozemkovou
reformu učinil, seč jest, aby zjednal řádné
předpoklady pro zpracování zákona
tak důležitého, jako jest zákon o náhradě
za zabrané velké pozemky.
Již doklady, které došly při projednávání
návrhu zákona o náhradě výboru,
jsou dostatečným dokladem, že nejenom interesenti,
na kterých měl přímý zájem
pozemkový výbor, ale také zástupci
jednotlivých stavů, které nyní velice
intensivně nejenom brojí proti zákonu o náhradě,
nýbrž i proti celé pozemkové reformě,
si velice všímali projednávání
celé osnovy zákona o náhradě a také
zasypávali výbor pro pozemkovou reformu celou řadou
petic a pamětních spisů i návrhů,
které byly loyálně výborem pro pozemkovou
reformu při projednávání osnovy vzaty
v úvahu.
Při projednávání osnovy v první
řadě vzata byla v úvahu zásada, která
byla zdůvodněna právním názorem
národa na majetek. Při převratu bylo zřejmo,
že téměř celý národ, jeho
veliká většina trvá na zásadě,
aby šlechtický majetek, zejména majetek Habsburků,
Hohenzollernů, Liechtensteinů atd., zabrán
byl bez náhrady. Během doby však vrcholil v
určitých řadách a stavech našeho
národa názor, že jest přece jenom třeba,
abychom přiznali náhradu za zabraný majetek,
a proto bylo povinností výboru pro pozemkovou reformu,
aby v první řadě rozhodl o těchto
zásadách a o směrnicích, na nichž
má býti osnova zákona o náhradě
sjednána.
Pro zásadu "bez náhrady" mluvilo tu v
první řadě právní vědomí
národa, jeho značné většiny,
jež došlo při převratu uplatnění;
za druhé odčinění křivd a hříchů,
šlechtou po bělohorské bitvě na národu
našem spáchaných; za třetí pro
zásadu "bez náhrady" mluvilo také
potrestání viníků, kteří
za éry panování Habsburků a zejména
za poslední války se na národu našem
značně provinili.
Mimo to však byl také směrodatným pro
tuto zásadu světový názor na soukromé
vlastnictví a jeho vliv na hospodářskou zdatnost
našeho národa. Neméně důležitou
roli hrál tu také nynější národohospodářský
stav celého národa, po případě
jeho jednotlivých stavů již proto, poněvadž
národ náš, ve své podstatě válkou
zruinovaný, dřívějším
rakouskouherským systémem zničený,
není teď hospodářsky tak zdatný
a pohotový, aby mohl za velkostatky platiti velkostatkáři
požadované horentní ceny. Platební schopnost
našeho národa, který válkou nesmírně
trpěl, není taková, aby mohl vyjíti
vstříc snahám a tužbám velkostatkářů,
kteří přicházeli se svými peticemi
a pamětními spisy k pozemkovému úřadu
s požadavky nesmírnými a naprosto nesplnitelnými.
A mimo to také jest směrodatným - a pozemkový
výbor také o něm uvažoval - názor
internovaných a vězněných, kteří
žádali, aby zejména velkostatky, náležející
Bedřichu Habsburkovi, velkostatky Hohenzollernů
a Liechtensteinů zabrány byly bez náhrady.
Tento názor sdílejí také až dosud
legionáři, zejména legionáři,
kteří se vrátili z Ruska. Tato hlediska mluvila
pro stanovisko, které jsme musili sdílet v pozemkovém
výboru, pokud jsme ovšem nenaráželi na
odpor jiný. Pro sdílení tohoto stanoviska
mluví dokonce i jednání Francouzů
a Angličanů. Francouzové dnes po vítězné
válce odčinili křivdy, které na jejich
národu spáchány byly Němci ve válce
r. 1870; zabrali si zpátky Alsas-Lotrinky a ještě
diktují přirozeně Němcům válečnou
náhradu. Mám dojem, že také tak mělo
se usuzovat u nás. My jsme také jenom v boji v bělohorské
bitvě přišli o své statky, přišli
o ně obce a příslušníci českého
národa a jistě by bylo také spravedlivo,
aby ne se zřetelem k jurisdikci, k názorům,
které právníci dnes sdílejí
podle litery zákona, nýbrž podle právního
vědomí, které nabylo vrcholu nyní
v našem národě, souzeno bylo o tom, zač
a za jakých okolností mají být statky
národu a jeho příslušníkům
vráceny.
Tyto okolnosti mluvily pro to, abychom vyvlastnili velkostatky
bez náhrady. Ale jsou zde také vlivy, které
fedrovány byly menší částí
národa, která až dosud hoví soukromokapitalistickému
zřízení, a v bázni před tím,
že by také na ně mohlo dojít vyvlastnění
bez náhrady, již teď staví se na stanovisko,
že je třeba platit za zabrané velkostatky náhradu.
Tento názor pak podepřen je také ustanovením
versailleské a saint-germainské smlouvy, která
mluví o tom, že je třeba nakládati s
příslušníky jiného státu
tak jako s našimi. Nesměli jsme dělati žádného
rozdílu mezi příslušníky republiky
Československé a jiných států.
Tato okolnost tedy mluví pro to, že jsme museli se
podříditi se názoru, že je třeba
přiznati náhradu za zabrané velkostatky.
Vedle toho bylo třeba prosaditi stanovisko, že tu
nejde jenom o vlastníky velkostatků, kteří
podle knihovního záznamu jsou jmenováni jako
vlastníci, nýbrž že na majetku pozemkovém
vězí tu nárok a pohledávky celé
řady podílníků, celé řady
věřitelů, kteří museli býti
ve svých nárocích náležitým
způsobem uspokojeni.
Vedle toho je třeba uvážiti, že příliš
horečnou činností Národního
shromáždění v otázkách
jiných bylo zaviněno, že mohlo dojíti
k projednávání zákona o náhradě
až teprve v této chvíli, a že od 28. října
1918 do dnešní doby poskytla se velkostatkářům
příliš dlouhá doba k tomu, aby rozpoutali
všechny možné živly a vlivy za tím
účelem, aby zjednali si přízeň
ku podpoře svých požadavků uvnitř
i za hranicemi našeho státu. Dnes je zřejmo,
že za šlechtice, aby v mnohém v našem státě
československém své statky zachránili,
staví se cizina a žádá kategoricky,
aby s nimi bylo šetrně zacházeno a aby náhrada
jim byla přiznána. Tedy ohled na tyto vlivy z ciziny
působil také k tomu, abychom zabrali velkostatky
podle názoru ciziny za náhradu. Proto musil prodělati
výbor pro pozemkovou reformu cestu velikým úskalím
a přímo křížovým ohněm
útoků elementů, jež pozemkové
reformě vůbec nepřejí a které
jí v pravém slova smyslu překážejí.
Výbor pro pozemkovou reformu loyálně posuzoval
veškeré názory, rady, stížnosti
a protesty a na podkladě této loyality a u vědomí
nesmírné důležitosti zákona zpracoval
osnovu, jež jest jednomyslným výrazem stran
a stavů ve výboru zastoupených.
Výbor řídil se také snahou, aby celý
problém náhrady za velkostatky vyvíjel se
pod dojmem potřeby celého národa a jeho hospodářské
potence. A proto, když došel k názoru, že
jest třeba, aby se určitá část
nebo velká většina velkostatků zabírala
za náhradu, tož pečoval o to, aby cena resp.
podmínky, limita zjištění ceny byla
taková, aby odpovídala možnosti řádného
a pokud možno méně starostlivého hospodaření
na zabraných statcích u příštích
hospodářů.
A tu zase naráželi jsme na různé potíže.
Byly vlivy, které působily k tomu, aby se přiznala
za zabrané velkostatky cena obecná, odpovídající
dnešní obecné ceně, která se
odvozuje z výtěžků válečných
a nynější prosperity na velkostatcích.
Mimo to padaly na váhu názory, že má
se přiznávati obecná cena, odvozující
se od daně pozemkové resp. od katastrálních
výnosů. Dále jednáno bylo také
o tom, zdali by neměl přijíti v úvahu
skutečně přiznaný výnos pozemkový.
Pak přišly návrhy, aby původní
nabývací cena kupní, za kterou statky byly
nabyty, byla směrodatnou pro oceňování
nynější. Také přišly k názoru
ceny pozůstalostní, za kterých dědicové
převzali půdu, resp. své velkostatky. Mimo
to také přišly podněty, aby se vzala
v úvahu ta cena, kterou dosavadní majitelé
přiznali u příležitosti přiznání,
učiněného při dávce z majetku,
a také byly tu nápady, abychom vzali za podklad
zjištění obecné ceny hypotekární
odhad veřejných ústavů.
Tyto zásady byly předmětem pronikavého
a usilovného jednání výboru pro pozemkovou
reformu, což dokazuje, že naproti všemu tvrzení
velkostatkářů a jejich nohsledů a
podporovatelů všecky okolnosti tyto výbor pro
pozemkovou reformu uvážil, když se mu jednalo
o stanovení pevné obecné ceny, za které
máme velkostatky přejímati, Také byly
tu nápady, že máme vzíti při
oceňování zřetel k devalvaci naší
měny. Všecky tyto okolnosti byly nejen v pozemkovém
výboru, ale také zejména v subkomisi vážně
uvažovány a přišli jsme všichni k
jednomyslnému názoru, že jest třeba,
abychom vzali zřetel nejen na dosavadní majitele
velkostatků, nýbrž i na příští
hospodáře, na náš hospodářský
stav v národě a státě a našli
takovou směrnici, která by odpovídala národohospodářskému
významu nejen pro dnes, nýbrž i pro dalekou
budoucnost v našem státě. Na základě
těchto posudků dospěl výbor pro pozemkovou
reformu k přesvědčení, že může
se vzíti za podklad ta cena, která byla průměrnou
cenou před válkou, a že nemůže
se vzíti žádného zřetele na ceny,
které vyvrcholeny a vytvořeny byly právě
dobou válečnou a nynější anarchií
cenovou.