Zapisovatel posl. Marek (pokračuje):
Celé Slovensko, třetina republiky, je dosud sevřeno
výminečným stavem, nejen politickým,
ale i sociálním. Proti organisovanému dělnictvu
slovenskému vystupuje se způsobem, který
na četných místech vybočuje ve skutečnou
hrůzovládu. Koaliční svoboda na celém
Slovensku neexistuje. Starý trestní zákon
uherský, feudální a protisociální,
až k brutalitě vypracovaný a schválený
šlechtou maďarskou k úplnému zotročení
dělnictva, praktikuje se ještě nyní
krutě a drakonicky. Služnovské úřady,
(naše okresní hejtmanství), nalézající
se mnohde v rukou neschopných a málo inteligentních
úředníků, vydávají nemožné
fermany, jimiž v době stávky libovolně
suspendují svobodu shromažďovací i tiskovou,
a do místa stávky volají silné eskorty
četnické a vojenské. Na jedné straně
není u mnohých těchto úřadů
pochopení pro těžký boj pracujícího
slovenského lidu o kus lidštějšího
života, na druhé straně pak se vědomě
i nevědomky podporují maďarští
majitelé nesmírných latifundií a jich
hrabiví maďaronští pachtýři.
Být dnes na Slovensku důvěrníkem dělnictva,
jest sebeobětováním, při němž
člověk riskuje zdraví, osobní svobodu
i život. Pro každé slovo o stávce sebe
spravedlivější se důvěrníci
dělnictva vyšetřují, v noci se zatýkají,
v řetězech vodí jako zločinci do žalářů
a dělnictvo se honí do práce četnickými
bajonety.
Toto jednání vyvrcholilo v župě Nitranské
v okresu hlohoveckém v tragedii, v níž byli
zničeny životy dvou důvěrníků
dělnictva.
V tomto okresu vypukla v březnu stávka zemědělského
dělnictva. Důvody její byly spravedlivé.
Dělnictvo si stěžovalo, že velkostatkáři
nedodržují kolektivní smlouvu, loni právoplatně
s dělnictvem sjednanou. Naříkalo zejména,
že nedostává deputátní mléko
a brambory a že trpí nedostatkem. Požadavek dělnictva
byl dvojí: Dodržení pracovní smlouvy,
uzavřené pro rok minulý, a uzavření
pracovní smlouvy pro rok letošní.
Když se dělnictvo nemohlo v tomto případě
dovolati účinné pomoci služnovského
úřadu, odhodlalo se k poslednímu prostředku,
ke stávce. Velkostatkáři hlohoveckého
okresu chovali se však neslušně a vyzývavě.
Na pozvání dělnictva se buďto nedostavovali
anebo různými vytáčkami jednání
protahovali. Zejména se bránili uznání
organisace a důvěrníků. Po dlouhém
únavném jednání a s nejkrajnějším
sebezapřením dělnictva byla však stávka
přece jen skončena.
Ale klid v okresu neměl zůstati zachován.
Stalo se, že náhle byl na vojenský rozkaz z
Bratislavy o půl noci ve svém bytě zatčen
hlavní důvěrník dělnictva a
vyjednavatel ve stávce Felcan. Vojenské úřady
však, nemajíce patrně samy proti tomuto dělnickému
důvěrníku žádného průvodního
materiálu, odevzdali ho civilnímu soudu v Bratislavě
s trestním oznámením pro zločin velezrady,
vzpoury, pobuřování ke stávce, veřejného
násilí a řady deliktů jiných.
Zatčený byl dopraven do vazby sedrie v Bratislavě,
kde se dosud nalézá. V řadách organisovaného
dělnictva vzniklo po tomto zatčení veliké
rozechvění, poněvadž se má všeobecně
za to, že zatčení toto není ničím
jiným, nežli politickým manévrem, aby
hlavní mluvčí slovenského dělnictva
v okresu hlohoveckém byl na dobu voleb odstraněn
a ostatní dělnictvo tím zastrašeno.
Organisované dělnictvo v okresu hlohoveckém
se proto usneslo, odpověděti na toto zatčení
hlavního svého důvěrníka demonstrační
stávkou. Za to bylo do okresu povoláno z Bratislavy
vojsko, jakož i četnictvo. A tu došlo dne 26.
března v obci Rumanové ke smutné, politováníhodné
krvavé tragedii. Přišli sem tři mladí
četníci, kteří se šli nejdříve
informovati k maďaronskému pachtýři
velkostatku Csernayovi, načež se odebrali do obce,
aby na základě jeho udání zatkli místního
důvěrníka Bališe pro agitace ke stávce.
Četníci se dostavili do místnosti potravního
spolku v Rumanové, kde byl Bališ s několika
dělníky přítomen. Velitel četnické
stráže Nový tu prohlásil, že přišli,
aby Bališe zatkli. Když Bališ namítal, že
není žádným zločincem a ničeho
neudělal, prohlásil četník kategoricky:
"Když nepůjdete po dobrém, půjdete
po zlém" - vytáhl řetízky a přistoupil
k Bališovi, aby mu spoutal ruce a odvedl ho do vazby. To
se stalo 26. března v Rumanové. Za ministra dra
Šrobára dávají četníci
slovenským dělníkům důvěrníkům
na ruce řetězy. Bališ se vzpíral dát
si ruce spoutat a tu došlo ke kontroversi, jež bude
předmětem soudního vyšetřování.
Prozatím je zjištěno a nesporno, že v
místnosti bylo pět dělníků
beze vší zbraně a s holýma rukama a
vedle nich tři ozbrojení četníci.
Za malý okamžik padly dvě - podle jiného
tvrzení tři - střelné rány,
jimiž byli dva důvěrníci dělnictva,
a sice Bališ a Konopásek, smrtelně zraněni.
Konopásek zemřel po hrozném trápení
v noci ve svém bytě v Rumanové a Bališ,
jenž měl vnitřnosti rozstřeleny, byl
ve strašlivém stavu dopraven do Nitry, kde ještě
téže noci v nemocnici vypustil ducha. (Posl. Jirásek:
Kde je ministr Šrobár!)
Četníci po střelbě v potravním
spolku vyšli z místnosti a vidouce, že se sem
mezi tím sběhlo obyvatelstvo celé obce, postupovali
proti němu s napřaženými, ostře
nabitými puškami a bajonety (Posl. Jirásek:
Maďarské volby! V tom měl Myslivec pravdu!),
dávajíce najevo, že každého, kdo
by se odvážil proti jejich jednání něco
namítat, na místě zastřelí.
Lidé se také okamžitě rozběhli,
k žádné výtržnosti proti četníkům
nedošlo a jenom dvě mrtvoly dělnických
důvěrníků zůstaly zoufalým
finalem četnické intervence v Rumanové.
Prolitá krev v Rumanové je krutým mementem
pro vládu dra Šrobára. Krev ta byla prolita
zbytečně a znamená zločin na republice.
Ona přímo velitelsky dokazuje, že takhle to
dále na Slovensku nejde a že konečně
i zde musí přijít v životním
zájmu nejenom Slovenska (Posl. Jirásek: Šrobár
musí pryč! Posl. Johanis: A ovšem i Zadina!),
ale i celé republiky skutečná vláda
demokracie, pořádku, moderních lidských
práv a pravé svobody. Koaliční právo
jest základním kamenem sociální ústavy
dělnické a, kdo by chtěl toto svaté
právo dělnictva, v bojích celých desítiletí
těžce vydobyté, na Slovensku šlapati nohama,
narazí na nejkrajnější odpor organisovaného
dělnictva v celé republice.
Podepsaní se proto táží:
1. Jest případ v Rumanové panu ministru dru
Šrobárovi znám?
2. Kdo vydal rozkaz k zatčení hlavního důvěrníka
v okresu hlohoveckém Felcana?
3. Co se stalo s četníky, intervenujícími
v Rumanové, jsou ve vazbě jako ostatní dělníci,
anebo se pohybují na svobodě?
4. Co se učiní pro pozůstalé obou
usmrcených dělníků?
5. Co se stalo, aby koaliční právo dělnické
bylo pro obvod celého Slovenska uznáno a prováděno?
6. Jak se praktikuje válečný stav a výminečné
zákony na Slovensku a proč opatření
tato doposud nebyla zrušena?
Ve smyslu § 70. jedn. ř. se navrhuje, aby o dotazu
tomto zahájena byla ihned debata.
V Praze, 6. dubna 1920.
Dr. Soukup v. r.
(25 podpisů.)
(Posl. Stivín: Kde je Šrobár? Myslili jsme,
že přijede! Hlas: Je nemocen! Posl. Stivín:
Skandál! Krvavý diktátor Slovenska! Hanba
mu! Skandál, že takový člověk
může sedět na ministerském křesle
v republice! Největší katan slovenského
lidu! Hluk a výkřiky.)
Předseda (zvoní): V naléhavém
dotazu je navrženo, aby o něm ihned zahájena
byla debata. Přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem na zahájení
debaty, prosím, aby povstal. (Děje se)
To jest většina, návrh jest přijat.
K otázce zahájení debaty si vyžádal
slovo kol. Johanis.
Posl. Johanis: Velectěné Národní
shromáždění! V dotazu námi podaném
jsou důvody tak vážné, že přítomnost
p. ministra Šrobára uznáváme za nutnou,
tak, aby pan ministr při debatě, která se
bude vésti, byl přítomen. (Posl. Stivín:
On vzkázal, že nepřijde, a abychom mu dali
možnost, aby byl přítomen, navrhuji, aby debata
byla odročena na zítřek! Hlas v levo: Dáme
ho četníky přivést! Posl. Sechter:
Jako Milnera! Poslanec Stivín: Milner je keťas, byl
trestán pro lichvu!) Pánové, v této
věci je vinníkem nejen ministr Šrobár,
ale i jiní činitelé a konečně
jest jako člen vlády zodpověden za to, co
se stalo. Není přítomen a bylo nám
slíbeno, že přijde zítra, a navrhuji
proto, aby byla debata odročena na zítřek.
Předseda: Přání pana navrhovatele
vyhovuji, přerušuji projednávání
předmětu tohoto denního pořádku
a debatu dám na denní pořádek schůze
zítřejší. (Hlas ve středu:
Ale členům vlády se spílati nemusí!
Hlas v levo: Takovým členům vlády
se může spílat! Posl. Stivín: To je
krvavý pes! To není ministr!) Ke slovu v ohledu
formálním se přihlásil p. kol. Šrámek.
Posl. Šrámek: Já bych prosil, abychom
dostali záruku, že zde bude opravdu ministr Šrobár,
sice jinak bych nemohl souhlasiti s postupem pana předsedy,
poněvadž vlastně bylo rozhodnuto plenem sněmovny,
že se má debatovati. Když teď tady by byl
všeobecný souhlas, kdyby nikdo neprotestoval, jako
já podmínečně protestuji, pak by arciť
nemusela býti debata konána, ale já tento
podmínečný svůj nesouhlas mohu odvolati
jen tehdy, když dostaneme záruku od pana ministerského
předsedy, že pan ministr Šrobár zítra
zde skutečně bude. (Souhlas v levo. Posl. Stivín:
Zlaté oči, které ho uvidí.)
Předseda: V této věci byl podán
apel jednak se strany kol. Johanise a jednak se strany
kol. Šrámka, aby totiž ihned byl vyrozuměn
pan ministr Šrobár o tom, že bude projednáván
dotaz jeho se týkající, a aby se také
dostavil. Ten apel jistě pan ministerský předseda
bude hleděti uvésti ve skutek.
Ministerský předseda Tusar: Stalo se již.
Pan ministr Šrobár jest již uvědoměn!
Posl. Šrámek: Je to zaručeno, že
přijde, pane ministerský předsedo?
Min. předseda Tusar: Já mu nechal sděliti,
aby přijel.
Předseda: Pan kol. Dyk si přál
slova.
Posl. Dyk: Já vzhledem k tomu, že v této
sněmovně byl prohlášen ministr Československé
republiky za největšího kata slovenského
lidu a dále za krvavého psa, aniž byl dotyčný
předsedou této sněmovny volán k pořádku
(Výborně! Potlesk ve středu), žádám
- poněvadž přirozeně by mohlo nastati
rozrušení, a mohlo by se zdáti, že skutečně
přestáváme býti právním
státem, jakmile to bude známo - aby debata byla
provedena ihned. (Potlesk a výkřiky.)
Předseda: Pane kol. Jirásku! (Výkřiky.)
Prosím o klid! (Výkřiky.) Pane kol.
Dyku! (Výkřiky.) Prosím o klid!
(Zvoní).
Pane kol. Dyku, činíte to návrhem?
Posl. Dyk: Ano.
Předseda: Vzhledem k tomu, že proti mému
názoru byly vzneseny námitky, dám o tom hlasovati,
má-li býti provedena debata ihned, či má-li
býti odložena až na zítřek, až
bude umožněno panu ministru dru Šrobárovi,
aby se dostavil. (Nepokoj.)
Kdo souhlasí s návrhem pana kolegy Dyka,
aby se zahájila debata ihned, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To je menšina, návrh je zamítnut a zůstane
při mém prohlášení. (Zvoní.)
Pánové! Vzhledem k tomu, že v tom dotaze naléhavém
označen je pan ministr, člen nynější
vlády, způsobem, který mně při
předčítání toho dotazu, poněvadž
jsem ustavičně se všech stran obléhán,
a nemohu to tak sledovati ..., (Posl. Dubický: To bylo
ve výkřiku, nikoliv v dotaze! Posl. Stivín:
Já jsem to vykřikl, já se k tomu přiznám!)
Vážené shromáždění,
já jsem se přece jen nepřeslechl, ale myslel
jsem, že jsem se přeslechl. Měl jsem ten dojem,
že to bylo v naléhavém dotaze, ale tam to nestojí,
bylo to proneseno ve výkřiku. Musím tento
výkřik jako naprosto nepříslušný
vzhledem k tomu, že týká se ministra dosud
úřadujícího, o jehož činnosti
ještě poslední rozsudek v debatě, která
má býti teprve provedena, pronesen nebyl a takové
označení odmítnouti jako nepříslušné.
(Posl. Jirásek: A přece to bude pravda!)
Tím tedy věc je odložena na denní
pořádek zítřejší schůze,
a nebude-li námitek, provedeme ještě doplňovací
volbu do výboru rozpočtového. (Souhlas.)
Námitek není.
Za člena N. S. Slavíka navrhuje se člen
N. S. Zíka.
Kdo s touto změnou souhlasí, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat.
Přistoupím k ukončení schůze.
(Nepokoj.) Prosím o klid. (Zvoní.)
Pane kolego Bradáči! (Hluk.) Pane kolego
Bradáči! Prosím o klid. (Hluk.) Pane
kolego Johanise! (Zvoní.)
Navrhuji, aby se příští schůze
konala zítra ve čtvrtek, 8. dubna 1920 ve 2 hod.
odpol. s tímto
1. Rozprava o naléhavém dotazu čl. N. S.
dra Soukupa, Časného, Bechyně,
Johanise, dra Meissnera, Ecksteinové,
Marka a soudr. na dra Vavro Šrobára,
ministra s plnou mocí pro Slovensko, o usmrcení
dvou důvěrníků dělnictva dne
26. března t. r. v obci Rumanové na Slovensku.
2. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu k
osnově zákona o převzetí a náhradě
za zabraný majetek pozemkový (zákona náhradového),
usnesené výborem pro pozemkovou reformu po rozumu
§ 14. a 17. jedn. ř. Č. t. 2748.
3. Zpráva výboru sociálně-politického
o vládním návrhu zákona (tisk 2666)
o ochraně nájemníků. Č. t.
2749.
4. Zpráva I. kulturního výboru, II.
rozpočtového výboru o návrhu
čl. N. S. dra Stojana a soudr. (tisk 2321) na sčítání
času ve válce ztráveného do postupu
i pensionování kněží z duchovní
správy ve válce na vojnu povolaných. Č.
t. 2759.
5. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu o
osnově zákona, kterým se opravují
chyby v zákoně z 12. února 1920 č.
118 sb. a n. o hospodaření na majetku pozemkovém,
usnesené výborem pro pozemkovou reformu podle §§
14. a 17. jedn. řádu. Tisk 2758.
6. Zpráva rozpočtového výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 2515)
o poskytnutí záruky Ústrednému družstvu
v Bratislavě. Tisk 2590.
Po případě:
7. Zpráva výboru sociálně-politického
o návrhu čl. N. S. Johanise a soudr. (tisk
2349), týkajícím se provedení starobního
a invalidního pojištění. Tisk 2752.
8. Zpráva výboru rozpočtového
o návrhu čl. N. S. Rud. Piláta a soudr.
(tisk 2602), aby Národní shromáždění
usneslo se o zákonu, jímž se doplňují
zákonná ustanovení o dani z důchodu.
Tisk 2757.
9. Zpráva rozpočtového výboru
o vládní osnově zákona (tisk 2267)
o dávce z majetku a přírůstku na majetku.
Tisk 2751.
10. Zpráva ústavního výboru
a rozpočtového výboru o vládním
návrhu zákona (tisk 2647) o soupisu obyvatelstva.
Jest snad proti mému návrhu nějaká
námitka? (Nebyla.) Není tomu tak. Prohlašuji
návrh svůj za přijatý a končím
schůzi.