Předseda: Slovo dále má pan kol. Prokeš.
Posl. Prokeš: Vážené Národní
shromáždění!
Skrovná časová dávka, která
mně byla vyměřena podle vídeňského
parlamentního zlozvyku, vylučuje přímo,
abych rozpočet ministerstva veřejných prací
podrobil kritice s hledisek všeobecných a podrobných.
Byl bych rád jako zástupce Ostravska, nejprůmyslovějšího
kraje naší republiky, jenž netoliko nyní,
nýbrž i v budoucnosti bude vždy na sebe poutati
zájem vlády a všech hospodářských
činitelů, důkladněji pojednal před
forem Nár. shromáždění o mnohých
otázkách, které nemají zájem
pouze místní, nýbrž celostátní.
Jak republika s Ostravskem a Těšínskem jest
spoutána, to právě cítí všechny
kruhy v těchto dnech v míře nejsvrchovanější,
když naše hornictvo zastavilo práci. Konflikt
ten je již na štěstí vyrovnán,
a byl tím nepochybně ohrožen veškerý
náš hospodářský vývoj.
Neváhám doznati, že i existence statisíců
dělnických rodin, jejichž živitelé
jsou zaměstnáni v průmyslu, jenž bez
uhlí nemůže býti udržován
v chodu, že osud těchto proletářů
nebyl ostravským horníkům lhostejný,
jako jim rovněž nebyly lhostejné hospodářské
důsledky této stávky. To zdůrazňuji
vůči těm, kteří by obrat ostravských
horníků chtěli s nějakého povýšeného
nebo dokonce frivolního stanoviska posuzovati. Varuji zejména
zodpovědné činitele vládní,
aby motivy stávky nesprávně neposuzovali
a nepřičítali stávkové hnutí
na vrub nějakých zištných aneb dokonce
republice nějak nepřátelských pohnutek.
Dovolávám se svědectví bývalých
i nynějších ministrů, že veškeré
dělnictvo z celého uhelného a průmyslového
revíru ostravsko-karvinského od prvého dne
převratu projevilo republice příkladnou oddanost,
a to nikoliv slovy neb slavnostními parádami, nýbrž
skutky.
Pánové a dámy! Práce ostravských
havířů, jakož i veškerého
v tamějším průmyslu zaměstnaného
dělnictva a také i občanská ukázněnost
těchto pracovníků neusnadnila toliko, nýbrž
bez přehánění mohu říci,
umožnila konsolidaci republiky, její upevnění
a trvání v nejtěžších chvílích.
A když nyní takoví osvědčení
občané opustili dráhu, jíž se
dosud ubírali, pak si musí každý rozvážně
myslící člověk říci,
že jen kromobyčejné a krajně nesnesitelné
podmínky si vynutily toto těžké rozhodnutí.
Nechť si mezi námi nikdo nemyslí, že zde
působily nějaké živly destruktivní
aneb odstředivé, abych použil terminologie
těch, kdož si libují v úloze samozvaných
zachránců republiky. Snad leckdo mezi námi,
pánové, nebude tomu věřiti, že
naše dělnictvo nebylo spravedlivě odměňováno
za svou úmornou a životu nebezpečnou práci.
Na horníka bývá veřejností
vzpomínáno jen v nešťastných chvílích,
kdy důlní katastrofy zničí celé
desítky a sta lidských životů. Brzy
však pominou první dojmy hrůzy a veřejnost,
najmě v nynějších chvílích,
vznáší stálé žaloby, že
havíři málo pracují a tím že
vyvolávají nouzi o uhlí v továrnách,
na drahách, v nemocnicích, ve školách
i soukromých bytech. S touto výtkou shledáváme
se téměř denně v našem společenském
životě a ona vyplývá jen z neznalosti
poměrů. Úředně je zjištěno,
že, pokud běží o uhelný revír
ostravsko-karvinský, těžba stále stoupala,
a jestliže uhelná kalamita leckdy se stávala
nesnesitelnou, nezavinila to ani nedostatečná těžba,
jako spíše nedostatek vagonů a, abych ještě
spíše na to poukázat, nesprávné
hospodaření vagóny.
Pánové, jak máme na to nahlížeti,
když příkladně pro průmyslové
závody okresu místeckého - to jest, prosím,
několik málo kilometrů od Ostravska - jest,
prosím, uhelným inspektorátem v Praze, nebo
rozdělovnou uhlí přidělováno
uhlí ať z falknovského neb kladenského
uhelného revíru? Jaká ztráta času
a vagonů zde jest, jest očividno. Transport takového
uhelného vlaku trvá při nejmenším
týden, ne-li 14 dnů, zpět opětně
tak dlouho to trvá, to znamená, že 1 vagón
uhlí, kdyby byl dirigován z Moravské Ostravy
do toho blízkého místa, v 48 hodinách
může býti zase jinému účelu
odevzdán, kdežto takto 14 dní až 3 neděle
jezdí a tím jeví se nedostatek vagonů
tak očividným. Ubývající zisk
a pohodlí dává křivditi horníkům.
V takovýchto náladách poukazuje se jen na
velké výdělky a třídní
přednostní zásobování havířů.
Nikdo si však nebéře práce, aby si povšiml
života horníka a jeho rodiny a sytí se netáží,
co horník za svůj výdělek může
dnes sobě a rodině koupiti. Nejsem demagogem a nepřezírám
skutečnosti a také i kroky podniknuté v ohledu
zásobovacím, pokud se týče potravin.
Ale nemá dělník také jiných
potřeb?
Velectění, nedovolávám se Vašeho
soucitu, avšak tažte se jednou pana generála
Pellé, tažte se jeho lékařského
pobočníka dra Englada, tažte se presidentky
Červeného kříže dr. Alice Masarykové,
tažte se plukovníka Snejdárka a tažte
se řiditele československé péče
o dítě, kapitána Shawa, s jakými dojmy
opustili příbytky horníků, když
jsme jim ukazovali ty ostravské kolonie. Byli zrovna vyděšeni
pohledem na ty bledé, do strhaných cárů
oblečené bosé dítky, na jejich sedřené
matky, jejichž těla byla halena do záplatovaných
hader. Na stole žádné pokrývky, na postelích
žádného ložního prádla a
prádelníky a šatníky prázdné.
A opustíte-li tyto kolonie a přijdete do města
- zde nechci Vás vésti do hlavních tříd,
kde dráždí veliké výkladní
skříně s luxusním prádlem,
šatstvem a obuví, chci jíti s Vámi jen
do těch postranních, tak zv. sklepů ostravského
kažmíře - naleznete v těchto dělnických
obchodech zboží, které nijak svou jakostí
a svým vzhledem nevábí, a vidíte,
že si ten dělník za svůj veliký
výdělek ani tyto různé válečné
výrobky koupiti nemůže.
Nyní vžijte se do nálady otce rodiny, jehož
žena a děti marně doma čekají,
že jim otec za svou krvavě vydělanou mzdu přinese
něco domů, co by je chránilo před
zimou a hanbou. Nepronáším zde soudu nad našimi
obchodníky, ale proklínám lakotu všech
těch průmyslníků a kramářů,
kteří ani dnes nechtějí se uspokojiti
menším ziskem, když vidí, že ta jejich
chamtivost nás všechny musí strhnouti do propasti.
Ostravský dělník střádal za
republiku a osvědčil morálku, stojící
na výši doby. A naši kapitalisté bohatli
ve válce za Rakouska a bohatnou dvojnásobně
za republiky. To vysvětluje podrážděnost
a celou psychologii dělnictva na Ostravsku a já
volám, má-li býti udrženo v práci
a v klidu: Caveant consules!
Žádám pana ministra veřejných
prací, aby se osobně dostavil mezi ostravské
dělnictvo, vyslechl jeho stesky a vynutil na vládě,
aby celá státní moc se nyní uplatnila
v boji proti lichvě. Ministr může býti
ujištěn, že najde porozumění u
našich horníků pro své zodpovědné
postavení, neboť si k němu dosud zachovali
důvěru.
Volám však také s tohoto místa k zodpovědným
činitelům čtyřdohody, aby učinili
přítrž tomu bezohlednému vydírání,
které na nás páchají jejich draví
kapitalisté. Právě v posledních týdnech
stouply ceny šatstva, obuvi a prádla, a to právě
v době, kdy je těchto předmětů
nejvíce třeba, najednou o 30-40 %. Jsem přesvědčen,
že tento skok cen neospravedlňuje pouhé zhoršení
valuty, nýbrž že zde hrálo nejsmutnější
roli vyděračství bank a průmyslníků
sedících v různých syndikátech,
kteří zvyšují ceny výrobků
stejně jako obchodníci, jimž k tomu dalo vítaný
podnět zavedení daně z obratu. Znalci tvrdí,
že daň tato vynese státu asi 700 milionů,
ale konsumenti zaplatí obchodníkům celé
3 miliardy.
A nyní, po této nutné odchylce, několik
poznámek k rozpočtu samému. Opětně
se musím omeziti na vytýčení postulátů
našeho kraje, ku kterému, ač je pravým
klenotem našeho státu, stejně jak jim byl již
za starého Rakouska, v ohledu státní pece
není dosud náležitě přihlíženo.
Nechci mluviti o naprosto nevyhovujícím spojení
železničním Ostravy s Prahou a Brnem, neboť,
co se nazývá železničním spojením,
to nemůžeme panu ministru železnic uznati za
dostatečné. Mor. Ostrava město, kraj s čtvrt
mil. obyvatel, nemá žádného rychlíkového
spojení s Brnem. Z Prahy na všechny strany kursírují
rychlovlaky, u nás však jezdí pouze jeden rychlík:
Mor. Ostrava - Praha.
Tedy myslím, že toto spojení může
býti nazváno směle naprosto nedostatečné.
Nevytýkám ani, že dosud nemáme přímého
telefonického spojení s Prahou, neboť tato
ostuda v interesovaných kruzích je dostatečně
známa a marně volají všichni činitelé
průmysloví a autonomní, aby konečně
tato závada byla odstraněna. Pan ministr pošt
a telegrafů sice prohlásil, že se již
na vybudování telefonické linie mezi Prahou
a Ostravou pracuje, ale nám tato práce trvá
již poněkud dlouho. Měla by býti přece
jen popohnána.
Právě se mají sloučiti ostravské
obce, města v jednu veleobec asi s 200.000 obyvateli a
v dozírné době bude nepochybně Ostrava
po Praze největším městem v republice.
Tu myslím, není to náš zájem
místní, nýbrž celostátní,
který ukládá vládě povinnost,
aby si tohoto kraje a města více všímala
a o jeho systematicky rozvoj náležité porozumění
jevila. Nechceme se hrdlit o nějaké státní
subvence, jde nám více - a plným právem
- o to, že žádáme, aby vláda iniciativně
zasáhla a nečekala na naše popudy, ať
již ve formě intervence nebo návrhu. A zrovna
podivem to naplnilo každého, že vláda
byla na rozpacích, kde umístiti vysokou báňskou
školu a neuvědomila si, že jejím přirozeným
sídlem může býti jen Moravská
Ostrava. (Výborně!) V tak důležité
otázce pro stát a celý další
báňský průmysl nesmí býti
rozhodujícím stanovisko několika profesorů,
kteří se nechtějí vzdáti požitků,
jež skýtá Praha. K vůli těmto
pánům nebudeme se ohlížeti a budeme
trvati na tom, - a to stanovisko zrovna báňské
kruhy budou musit u vlády probojovat - že sídlem
báňské akademie musí býti Mor.
Ostrava, největší uhelné centrum, kde
tedy jsou dány všechny podmínky pro odborné
studium posluchačů této vysoké školy.
Kdyby se snad namítalo, že tam nemají, velectění
pánové, knihoven, které musí vysokoškolský
student míti, tak připomínám, že
v Brně byly zřizovány také technické
vysoké školy, nyní je tam zřízena
česká universita, aniž by tam velikých
knihoven bylo - a k tomu se nepřihlíží.
Tedy kde se škola účelně zříditi
má, tam se také vybaví všemi těmi
pomůckami, které ona k svému rozvoji musí
míti. (Výborně!)
Marně hledám v rozpočtu ministerstva veřejných
prací nějaké větši položky
pro zřízení státních budov
v Mor. Ostravě; nalézám tam pouze obnos 400.000
K pro policejní budovu, kteráž mohla a měla
býti vystavěna již loňského roku,
chovám však obavu, že tato budova bude opět
vystavěna jen ve filigránském rozměru
a za nějaký rok se ukáže k rozvoji rostoucí
Ostravy naprosto nedostatečnou, jak jsme to viděli
při stavbě dvou budov státních, kde
se počítalo jen právě s okamžikem,
kdy byly zřizovány - stavělo se pro přítomnou
chvíli a nepočítalo se s budoucností.
Snad ještě není pozdě a dá se
technicky nebo odborně celý plán přepracovat
a změniti. Když stát podobnou budovu staví,
ať ji staví v rozměru, který by odpovídal
příštím potřebám Moravské
Ostravy a tomu všemu, co z ní má býti
vybudováno.
Pro politickou správu, umístěnou v obecním
domě, pro finanční správu, rozstrkanou
v různých soukromých domech, pro celní
a cejchovní úřad, pro četnictvo, pro
krajský soud musí se vláda neodkladně
postarati o vhodné budovy. Rovněž budova poštovního
a telegrafního úřadu musí býti
rozšířena, aby vyhovovala místním
potřebám.
Nově zřízená česká obchodní
akademie v Mor. Ostravě a vyšší a nižší
průmyslová škola ve Vítkovicích
nesmějí zůstati trvale v dosud používaných
místnostech. Jejich rozvoj bude veliký, prospěje
nejen kraji, ale celostátním zájmům,
a proto vláda musí postavením účelných
budov jejich budoucnost zajistiti. - Nanejvýš palčivou
potřebou Ostravska je postátnění tamějších
nemocnic a naše interpelace v příčině
potírání epidemie neštovic je výstražným
mementem, by se tato otázka neodkládala. Její
zdárné řešení vyžaduje taktéž
zřízení některých budov a pavilonů
nemocničních, neboť při průmyslovém
charakteru celého kraje je chorobnost velmi značná
a v zájmu náležité péče
o zdravotnictví lidu musí vláda vybudováním
moderních nemocnic čeliti hrozícím
epidemiím a poskytnouti trpícímu lidu ochrany
a pomoci. A právě nyní, kdy za demarkační
čarou na území obsazeném Poláky
zuří hromadně tyf. Jakému nebezpečí
je tu vystaven náš hustě zalidněný
kraj při denním přecházení
demarkační čáry dělníky
do práce jdoucími? Nepostará-li se vláda,
potlačiti tyfové nebezpečí nejpřísnějšími,
policejními i zdravotními opatřeními
již nyní, bude na to, až se nákaza rozšíří,
pozdě.
Vyvlastnění dolů a hutí. Kolegyně
Zeminová apostrofovala ministra veřejných
prací, že dosud nepřistoupil k provedení
zabrání dolů a zmonopolisování
výroby uhelné. To je náš socialistický
požadavek. Chceme jej ale důkladněji provést,
nežli vyvlastnění velkostatků. Vláda
musí v prvé řadě důlní
kruhy a míry zabavit a postupně zákon připravit.
Jen ohled na zahraničí to zdržuje.
A nyní, vážení pánové,
ku konci svých vývodů chtěl bych poukázati
ještě na jedno. - Slč. Zeminovou byla vzpomenuta
otázka vyvlastnění dolů a hutí.
Slč. Zeminová činila přímo
výtku ministru veřejných prací, že
této záležitosti až dosud nevyřídil,
prý s ohledem na zahraniční politiku, která
to vylučuje.
Velectění pánové! My sociální
demokraté samozřejmě programovitě,
tedy zásadně stojíme na vyvlastnění
velkovýroby a v první řadě musí
se zde jednat o vyvlastnění hutí a dolů.
- To jest požadavek náš všeobecně
známý. Jestliže dělnictvo poukazuje,
že v naší republice jde tento proces sociální
pomalým tempem, má pravdu! My však nepřezíráme
potíží, s nimiž musí republika
zápasiti a musíme to tempo samotné říditi
takovým způsobem, aby to neznamenalo ohrožení
věcí, které máme na mysli, záchranu
republiky, pravidelný vývoj v duchu, jak si to představujeme.
Chceme vyvlastnění dolů provésti,
myslím však, že by způsob, jak provádíme
vyvlastnění velkostatků, nemohl naše
dělnické vrstvy nějakým způsobem
upokojiti. Tak polovičatě a nedostatečně
si vyvlastnění dolů nepředstavují.
Jedno však vláda jest povinna v době nejbližší
učiniti, a sice vzíti soukromým vlastníkům
důlních kruhů a měr právo na
tyto kruhy a míry. Bohatství, které leží
v lůně země, s nímž oni chtějí
spekulovat, má se státi vlastnictvím státu
tím, že je zabere a pod svou ruku vezme. S těmito
mírami a kruhy prováděla se v době
předválečné veliká spekulace
a, myslím, právě nyní ještě
neustále. A tu vláda jest povinna zasáhnouti
a to by byl první krok k postátnění
dolů, které vlastní soukromí kapitalisté.
Kdyby tento monopol státní byl zřízen,
pak by v tom dělnické vrstvy viděly, že
jest zde pevná vůle a odhodlanost k takovému
sociálnímu procesu. Tedy v tomto směru apeluji
na ministra financí i na ministra veřejných
prací, aby společně s celou vládou
vyvlastňování uhelných dolů
a hutí se zabýval a také provedl.
Pokud běží o formální stanovisko,
je samozřejmo, že budeme hlasovati pro rozpočet
a jmenovitě pro všecky součástky, které
jsou předmětem jednání. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda dr. Hajn (zvoní):
Došly dvě resoluce a sice resoluce posl. Sáblíka
a soudr.:
"Vláda se žádá: 1. Aby hned zřídila
a náležitě vybudovala stanici pro zušlechťování
a pěstění bramborů.
2. Aby podporovala produkci bramborů opatřením
zušlechtěné sadby, umělých hnojiv
a přídělem uhlí podporovala výrobu
hnojivého vápna.
3. Zřídila inspektorát pro pěstění
bramborů a školu bramborářskou.
4. Pěstování lnu podporovala opatřením
originelního ruského semene.
5. Snížila tarify na dovoz surového lnu.
6. Aby zřídila inspektorát lnářský
a vybudovala řádně lnářské
školy v Humpolci a ve Žďáře, jakož
i zřídila lnářskou školu na Slovensku.
7. Aby pěstitelům lnu přidělila plátno
pro jejich vlastní potřebu."
Dále resoluce dra Antonína Hajna a spol.:
Národní shromáždění vyzývá
nejvyšší kontrolní úřad,
aby podal co nejdříve zprávu o XXV. kapitole
státního rozpočtu na rok 1919, jednající
o likvidaci Rakouska a Uherska.
Obě resoluce mají dosti podpisů a jsou předmětem
jednání.
Dále má slovo pan dr. Medvecký.
Posl. dr. Medvecký: Slávne Národné
shromaždenie!
Okolnosť, že výsledok štatistických
dát sčítania ľudu obyvateľstva
na Slovensku ukazuje 68 až 70 % roľníkov a poľnohospodárskych
robotníkov je príčinou a základom
k tomu, že sa obyvateľstvo na Slovensku iste najviac
zaujíma o rozpočet, týkajúci sa zemedelstva.
Všeobecná mienka je v kruhoch českých,
že Slováci boli po čas maďarskej vlády,
čo sa hospodárskeho života týka, zanedbávaní
a že sa im ani tých najpotrebnejších prostriedkov
k vývinu hospodárstva nedostávalo. To je
čiastočne pravda, ale pravda len potiaľ, pokiaľ
sa Slovákov samotných týka. Lebo vskutku
sa vláda maďarská o Slovákov absolútne
nestarala, ale udržovala ich v hlúposti, čo
sa výchovy týka, a čo sa týka hospodárskeho
vzdelania, tiež im neposkytovala toho, čoho je v modernom
štáte k hospodárskemu pokroku všeobecne
treba. Táto zásada neplatí však ohľadne
celého Slovenska, lebo k Slovensku terajšiemu patrí
nielen územie obývané Slovákmi, ale
i južné časti, ktoré sú obývané
Maďarmi. Maďarská vláda favorizovala tieto
maďarské kraje, tie výbežky, ktoré
siahajú do Slovenska medzi slovenské obyvateľstvo;
i v hospodárskom ohľade zaopatrovala ich všetkými
možnými výhodami práve preto, aby týmto
pritiahla si slovenské obyvateľstvo do týchto
krajov, aby im ukázala, ako sa im bude dobre viesť,
keď budú Maďarmi a aby ešte i v hospodárskom
ohľade maďarizáciu rozšírila.