Předseda: Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal;
zapisovatelé:
Jan Marek, Emil Špatný;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: Tusar a členové
vlády: Hampl, Habrman, dr. Heidler,
Houdek, Prášek, Staněk, dr. Šrobár,
dr. Veselý, dr. Winter.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Říha.
83. schůze Národního
shromáždění československého
v úterý dne 14. října 1919 o 2. hodině
odpolední.
Zpravodaj dr. Meissner. 1.
Zpráva právního výboru o návrzích
člena Národního shromáždění
dra Meissnera a soudr. (tisk č. 95), aby byl vydán
zákon, kterým se mění některá
ustanovení vojenského trestního zákona
(tisk. č. 1676).
Zpravodaj dr. Weyr: 2. Zpráva
I. výboru ústavního,
zpravodaj dr. Matoušek:
Zpráva II. výboru právního o vládní
osnově zákona (tisk č. 1589), jímž
se prohlašuje 28. říjen za svátek státní
(tisk č. 1678).
Zpravodaj dr. Mareš.
3. Zpráva kulturního výboru o návrhu
členů Národního shromáždění
Slavíčka, Freimana, Landové-Štychové
a soudr. (tisk č. 353) na sestátnění
školy pro vojíny-invalidy při Jedličkově
ústavu pro zmrzačelé v Praze a přetvoření
její ve výchovný a zaopatřovací
ústav pro invalidy a mrzáky v republice československé
(tisk 907).
Po případě:
Zpravodaj Zeminová.
4. Zpráva zásobovacího výboru
o návrhu členů Národního shromáždění
J. Šamalíka, Fr. Šabaty a soudr. (tisk č.
1606), aby letošní sklizeň bramborů
byla úplně uvolněna (tisk č. 1683).
Předseda (zvoní):
Národní shromáždění je
schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili nepřítomnost
svou členové N. S.:
churavostí: Skurský
(na neurčito), dr. Metelka (na neurčito),
Fr. Němec (na neurčito), dr. Jaroslav Stránský
(pro tento týden);
zaměstnáním:
Jos. Ulrich, dr. Dolanský, Šrámek
(na neurčito), Landová-Štychová
(do 20. listopadu 1919), Tayerle (na neurčito),
Chaloupka (pro tento týden), Klindera (pro
tento týden), Pelikán, dr. Vlček
(do 21. října), Marek, Vacula (pro
tento týden), dr. Fáček, Stoupal,
Julius Kopeček a Max Pilát;
Cingr,
Kléga, Lukeš, Nohel, Prokeš,
Rýpar, Sladký, Štěpánek,
dr. Witt, Zika (vesměs na neurčito);
úmrtím v rodině:
Viková-Kunětická (pro tři
schůze).
Členství v Národním
shromáždění vzdal se dr. Method Bella.
Na jeho místo vysílá
klub slovenských poslanců Jana Mitrovčáka,
rolníka v Michalovcích, župa Zemplínská.
Tiskem rozdána příloha
8. k tisku č. 1630: Smlouva mezi čelnými
mocnostmi spojenými a přidruženými a
Čechoslovenskem podepsaná v Saint-Germain en Laye
dne 10. září 1919.
Přílohy k číslu
3. dodány budou dodatečně a budou pak i se
smlouvou přikázány výboru zahraničnímu,
jako se stalo při dřívějších
dvou smlouvách.
Tiskem rozdány
v 83. schůzi Národního shromáždění
tyto věci:
Žádám p. sekretáře,
aby je přečetl.
Sněmovní sekretář
dr. Haasz (čte):
Tisk 1691. Odpověď min.
vnitra na dotaz členů N. S. Petra Pavlána
a soudr. Pro nedosazení správní komise v
Ratimově.
Tisk 1695. Odpověď min.vnitra
v souhlase s min. věcí zahraničních
na dotaz členů N. S. Josefa Klégy,
Štěpánka a soudr. o vyživovacích
příspěvcích pro české
manželky polských příslušníkův,
usedlé ve Slezsku a severovýchodní Moravě.
Tisk 1696. Odpověď min.
vnitra, spravedlnosti a zemědělství na dotaz
členů N. S. dra. Kubíčka, Prokůpka,
Malypetra, Berana, Rychtery a soudr. o stranickém
teroru proti lidu venkovskému a znásilňování
volnosti politického přesvědčení
organisacemi dělnickými.
Výborům přikázáno
z předsednictva:
Tisk 1680. Návrh člena
N. S. Jana Jílka, dra J. Dolanského
a soudr. na zřízení osobní zastávky
v Přímělkově na severozáp.
dráze mezi stanicemi Luky-Brancúze.
Tisk 1681. Návrh členů
N. S. B. Špatného, A. Konečného,
J. Hribyla, Fr. Zeminové a spol. na zavedení
denního vyučování a zakázání
večerního a nedělního vyučování
na učňovských pokračovacích
školách průmyslových.
Tisk 1687. Návrh členů
N. S. dra Stojana, J. Šolle a spol. na obmezení
účinnosti zákona ze 27. května 1919
č. 316, týkajícího se zajištění
půdy dlouhodobým pachtýřům,
pokud jde o součást statku církevního
neb nadačního.
Předseda:
Z předsednictva přikázáno:
Výboru právnímu:
Tisk 1684. Vládní návrh
zákona, kterým se zrušuje ustanovení
§ 3. odst. 6. zákona ze dne 5. prosince 1874, č.
92. z. z. pro Čechy a § 3. odst. 4. zákona
pro Moravu a Slezsko ze dne 2. června 1874, č. 97
a 98 ř. z., týkající se připsání
deskových pozemků. Vláda navrhuje, by výboru
byla dána lhůta tří týdnů
k podání zprávy.
Tisk 1688. Vládní návrh
zákona o podmínečném odsouzení
a propuštění. Vláda žádá,
by o návrhu byla podána zpráva ve lhůtě
8 dnů.
Výboru finančnímu:
Tisk 1682. Vládní návrh
zákona, jímž se mění § 125,
č. 7. zákona o osobní dani, dále ustanovení
o poválečných přirážkách
ku přímým daním.
Tisk 1693. Vládní návrh
zákona o zavedení poválečné
přirážky ku poplatkům a změnám
s tím souvisejícím. Vláda navrhuje,
by o návrzích byla podána zpráva ve
lhůtě 8denní.
Jsou snad proti navrženým
lhůtám nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Navržené lhůty jsou
schváleny.
Z předsednictva přikázáno
podle § 3. zákona ze dne 24. července 1917
č. 307 ř.
Výboru brannému:
Nařízení
vlády ze dne 10. října 1919, kterým
se zrušuje vládní nařízení
ze dne 10. června 1919 číslo 314 sb. z. a
nař. o požadování a soupisu pohonných
prostředků automobilních.
Výboru zásobovacímu:
Nařízení vlády ze dne 10. října
1919 o obchodu brambory k sázení.
Výbor právní
se ustavil, resp. doplnil:
Za místopředsedu zvolen dr. Soukup.
Jednací zápisy
o 81. a 82. schůzi N. S. Č. byly ve sněmovní
kanceláři po 48 hodin vyloženy.
Písemné námitky
podány nebyly - jsou tudíž podle § 77.
jedn. řádu schváleny a budou podle
§ 79. téhož řádu vytištěny.
Přistoupíme
a to nejprve ku
1. zprávě právního
výboru o návrzích člena Národního
shromáždění dra Meissnera a soudr. (tisk.
č. 95), aby byl vydán zákon, kterým
se mění některá ustanovení
vojenského trestního zákona (tisk
č. 1676).
Zpravodajem jest p. kol. dr. Meissner,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Meissner:
Vážené shromáždění!
Předloha, kterou podává právní
výbor plenu k projednání a usnášení,
opravuje vojenský trestní zákon toliko v
několika málo bodech. Nejde tu o dalekosáhlou
reformu, jaká by byla nutna vzhledem na zastaralost vojenského
trestního zákona - to ponecháno jest budoucí
zákonodárné práci. Předloha,
kterou máme před sebou, upravuje toliko některá
ustanovení vojenského trestního zákona,
která nehodí se již do dnešní doby
a svou ostrostí vyvolávala značný
odpor.
Je to v prvé řadě
ustanovení § 72., podle kterého činil
se rozdíl při ukládání trestu
na penězích mezi důstojníky a vojíny.
Vojenský trestní zákon nepřipouštěl,
aby vojínu uložen byl trest na penězích,
vojín i při sebe menším trestním
činu musil býti odsouzen k trestu na svobodě.
Tato nerovnost zrušením § 72. se odstraňuje.
Dále upravuje se způsob,
jakým se započítává vyšetřovací
vazba do trestu. Podle vojenského trestního zákona
nebylo započítávání nezaviněné
vazby obligatorním a tak se stalo, že vojenská
osoba nebo vůbec osoba vojenské pravomoci podléhající,
ztrávila měsíce, ba i léta ve vyšetřovací
nebo opatrovací vazbě, která jí pak
nebyla započtena do trestu, a že touto nezaviněnou
vazbou, často vojenskými orgány způsobenou,
byl trest zbytečně prodloužen a tedy i zostřen.
Osnova upravuje vojenský trestní řád
konformně se zákonem z 20. července 1912
o započítání vazby při občanských
soudech trestních.
Dále odstraňuje se
tak zv. nutná sebeobrana důstojníků
při útoku na jejich čest. Důstojník,
byl-li napaden před několika osobami na své
cti, měl právo bránit se, a nebylo-li možno
odvrátiti další útoky na čest
jeho jiným způsobem, mohl sáhnout i ku zbrani,
aniž by podléhal trestu. V době, kdy vládl
militarismus, kdy důstojník považován
byl za osobu vyšší kategorie, kdy mohl si vůči
občanským osobám dovoliti všechno, v
době té ustanovení vojenského trestního
zákona vedlo k nepěkným výjevům,
důstojníci užívali zbraní proti
bezbranným občanským osobám, tvrdíce,
že byli na své cti napadeni, časté byly
konflikty a nepříjemné výstupy.
Ustanovení o beztrestnosti
sebeobrany při útocích na čest důstojníků
se do naší doby nehodí, my nemůžeme
uznávati vlády militarismu, žádné
zvláštní cti důstojnictva, žádného
výsadního postavení důstojnictva;
musíme posuzovati důstojníky i s hlediska
trestního stejně jako jiné osoby, zejména
osoby občanské. Proto také zrušují
se ustanovení § 516. a 517., podle kterých
určité urážky, spáchané
mezi důstojníky, byly kvalifikovány jako
zločin. Na příště mají
býti posuzovány urážky na cti mezi důstojníky
stejně, jako urážky na cti mezi kterýmikoliv
jinými osobami.
Nyní přicházím
k poslednímu bodu, t. j. změně peněžitých
částek, směrodatných pro posuzování
trestnosti majetkových deliktů. My tu teprve nyní
opravujeme křivdu, která byla odstraněna
v občanském trestním zákonu již
v r. 1910 tak zvaném lex Ofner. Již tehdy se všeobecně
pociťovalo, že sazby trestní 10 K, 50 K, 100
K, 200 K a 600 K, které byly vysloveny v zákoně
z r. 1803 neodpovídají hodnotě peněz
v r. 1910, že neodpovídají intenci zákonodárcově,
a to vedlo k tomu, že bez jakéhokoliv odporu se všeobecným
souhlasem byly tyto částky zvýšeny.
Avšak toto zvýšení vztahovalo se toliko
na osoby, které podléhaly občanskému
trestnímu zákonu, a nikoliv na osoby, které
podléhaly vojenskému trestnímu zákonu,
a tím se stalo, že čin, který podle
obč. tr. zákona byl kvalifikován jako zločin
teprve při ceně 50 K nebo 200 K, byl kvalifikován
jako zločin u osob, které podléhají
vojenskému tr. zákonu . . . (Hluk.)