Předseda: Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn,
Konečný, Udržal;
zapisovatelé: Bradáč,
dr. Slávik;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: Tusar a členové
vlády: Hampl, Habrman, dr.
Heidler, dr. Horáček,
Houdek, Staněk, dr. Šrobár,
Švehla, dr. Veselý, dr.
Winter.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz,
tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr.
Trmal.
1. Zpravodaj dr. Engliš.
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.
1108) o statisíce zahraničního obchodu (tisk
č. 1445).
2. Zpravodaj Sís. Zpráva
I. branného výboru,
II. finančního
výboru o návrhu resoluce profesora dra Mareše
a dra Syllaby a spol. (tisk č. 681), aby byla umožněna
praxe nemocniční, zvýšena vědecká
úroveň a umožněna demobilisace lékařů,
kteří po promoci nemohli pro mobilisaci nabýti
praxe v nemocnici vojenské ani civilní, a kteří
jsou dosud ve vojenském svazku (tisk č. 1484).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Zahájil-li jsem opět první schůzi
poprázdninovou, nemohu nevzpomenouti a nezdůrazniti
hned na prahu našeho nového jednání
jedné věci, jež dnes zaměstnává
mysli veškerého našeho národa: totiž
otázky těšínské.
Mám za to, že jí
musí být věnováno první slovo,
jež tu bude proneseno. (Výborně. Hlučný
potlesk.)
Československý národ
od prvního okamžiku prohlášení
své samostatnosti stál jednomyslně na samozřejmém
stanovisku, že o státní příslušnosti
Těšínského Slezska nemůže
býti sporu. (Potlesk.) Vždyť celé
Slezsko i s Těšínskem od roku 1327 až
do nejnovější doby v nerušené kontinuitě
tvořilo nerozlučnou součást státu
Českého, jehož československá
republika je pokračovatelkou.
Československý Národní
výbor jako zástupce vůle národa při
prohlášení samostatnosti národa československého
dne 28. října 1918 vyhlásil svou svrchovanost
nad celým českým státem i Slovenskem.
Prohlášení toto jest jediným právoplatným
projevem, který učinili legální representanti
národa, a jenž jest stěžejním zákonem
státním, vymezujícím teritoriální
rozsah československé republiky.
Takový stát jest v
souhlasu s ideami presidenta Wilsona o sebeurčení
národů, jak je provádí mírová
konference při budování států,
snažíc se, aby byly tvořeny státy soběstačné
po stránce národní, kulturní i hospodářské.
(Výborně!)
V tomto smyslu jest nepochybno, že
zejména ve směru hospodářském
bez uhelné pánve těšínské
československý stát by soběstačný
nebyl (Hlučný potlesk), nýbrž
že již při dnešním svém průmyslu
a tím více při celém svém budoucím
rozvoji průmyslovém převážně
byl by odkázán na státy cizí. Z tohoto
důvodu zástupci národa československého
nemohou připustiti odstoupení tohoto vlastního
uhelného území. (Výborně!
Posl. Prokeš: Pak ale nestačí papírové
projevy!)
Národní shromáždění
vyjadřuje jednomyslnou vůli celého národa,
prohlašujíc, že Těšínsko,
jako integrující součást republiky
československé, musí s ní zůstati
organicky a trvale spojeno. Kdyby přes veškerá
naše práva přirozená i historická
bylo snad rozhodnuto jinak, Národní shromáždění
československé nemohlo by svoliti, aby takový
akt podepsali zástupcové republiky československé
(Dlouhotrvající potlesk), neboť znamenalo
by to podepsat akt, který uzákoňuje bezpráví,
ohrožující budoucnost československého
státu. (Potlesk. Posl. Pelikán: Kdyby svolili,
nesvolí lid na Těšínsku!)
Přes poslední nepříznivé
zprávy našeho zahraničního úřadu
z Paříže nevěříme, že
by naši spojenci mohli učiniti rozhodnutí,
které by znamenalo pro náš stát těžkou
hospodářskou pohromu, a musilo by se státi
příčinou nebezpečných sporů
v budoucnosti. (Hlučný potlesk a souhlas.)
V téže věci vyžádal
si slovo p. ministerský předseda. Dávám
mu je.
Předseda ministerstva Tusar:
Slavné Národní shromáždění!
Československý národ
od prvního okamžiku, když bez jeho přičinění
vynořila se otázka těšínská,
stál jednomyslně na stanovisku, jež jest samozřejmé:
že o státní příslušnosti
těšínského Slezska nemůže
býti sporu. Naproti tomu Poláci při jednání
krakovském namítali, že názor náš
spočívá na fikci historicko-právní,
protivící se všem faktům reálního
života. Naší delegáti však podali
ve věcné a klidné odpovědi nezvratný
důkaz, že celé Slezsko i s Těšínskem
od r. 1327 do nejnovější doby v nerušené
kontinuitě tvořilo nerozlučnou součást
státu Českého a že tudíž
nelze mluviti o pouhé fikci tam, kde po staletí
trvá nezvratná skutečnost. Přes to
od počátku, kdy s polské strany vyvolán
spor a kdy byli jsme donuceni ofensivním vystupováním
Poláků k obraně svých zájmů
a svých hranic, národ náš byl ochoten
ke smírnému řešení, byť
přinášel v přítomnosti bolestnou
oběť a vzdával se části vlastního
území pro budoucí přátelství
s bratrským národem sousedním. Dobrá
snaha naše bohužel nedoznala ohlasu a porozumění
na straně druhé. Vytýkají nám,
že jsme porušili úmluvu ujednanou 5. listopadu
1918 mezi"Českým zemským Národním
výborem pro Slezsko" a "Radou Narodowou Ksiestwa
Cieszyńskiego". Úmluvou touto jsme prý
uznali rozdělení Těšínska na
část polskou a českou. Naši zástupci
při krakovském jednání vystoupili
proti tomuto tvrzení přesvědčivými
argumenty, jimiž dokázali, že v naznačeném
paktu šlo pouze o prozatímní dohodu místních
činitelů, která nikterak neprejudikovala
konečnému rozhodnutí politických vládních
orgánů pražských a varšavských
k tomu jedině oprávněných. Smlouva
tato byla vynucena nepořádky a nebezpečím
hladu, jež propuklo v průmyslové části
Těšínska po shroucení Rakouska. Toto
nebezpečí bylo nutno odstraniti tehdy bezodkladně
a za každou cenu. O nějakém zásadním
řešení otázky teritoriálního
rozdělení Těšínska mezi oba národy
nemohlo tu býti řeči již vzhledem k
vylíčeným časovým okolnostem
a nekompetenci jednajících organisací. Ta
smlouva, jak řečeno, byla místní a
předpokládala přece celistvost Slezska, jako
části české koruny. Polská
delegace opakovala při krakovském jednání
tvrzení již vyvrácená, že celý
spor byl vyvolán naší republikou, která
prý dne 25. ledna 1919 vtrhla do těšínského
Slezska ozbrojenou mocí. Nařčení toto
jest v naprostém rozporu se skutečností a
s celým vývojem věcí. Výsledek
veškerých porad česko-polských, konaných
v r. 1918, lze shrnouti v tyto body:
1. Otázka těšínská
nesmí zkaliti ani ohroziti přátelství
a budoucí spojenectví obou národů.
2. Proto nemá býti
rozhodnutí o Těšínsku ponecháno
místním činitelům, kteří
jsou ve sporu příliš angažováni.
3. Ku přátelskému
rozřešení naskytnuvších se diferencí
jest povolána Praha a Varšava, po případě
mírová konference.
4. Až do konečného
rozhodnutí nemá býti ničeho měněno
na dosavadním stavu veci nějakou hotovou událostí.
Přes to vše "Likvidační
komise" v Krakově a "Rada Narodowa" v Těšíně
prohlásily dne 29. X. 1918, tudíž po provolání
samostatnosti státu Československého, že
Těšínské Slezsko je organickou součástí
státu polského. Nedosti na tom "Rada Narodowa"
za pomoci uvedené krakovské "Likvidační
komise" neprodleně obsadila ozbrojenými oddíly
polských sil dráhu košicko-bohumínskou,
Těšín, Karvín a Bohumín a donutila
za těchto okolností bezzbranný "Český
zemský Národní výbor pro Slezsko"
uzavříti zmíněnou již úmluvu
ze dne 5. XI. 1918.
O okupaci Těšínska
nebyl zpraven ani Národní výbor v Praze.
Ustavivší se vláda republiky Československé
nemohla ovšem uznati tohoto porušení dosavadního
stavu věcí na Těšínsku, porušení,
které bylo zároveň protiprávním
porušením práva její suverenity. Protestovala
tudíž ihned telegraficky u ministra zahraničních
věcí státu polského pana Glombińského
a když se jí nedostalo odpovědi, opětovala
svůj protest 1. prosince 1918 u vlády varšavské
a "Likvidační komise" krakovské.
Obě noty zůstaly však bez odpovědi a
vláda varšavská uveřejnila v 10. čísle
úředního listu "Monitoru polskiego"
edikt, kterým schválila statut "Komisyi rządzącej"
pro Halič, Těšínsko, Spiš a Oravu,
rozšiřujíc takto samovolně a svémocně
oblast své pravomoci na kraje právně nepopiratelně
příslušné státu Československému,
aniž o tom jakkoli uvědomila naší vládu.
Kromě toho nařídila vláda varšavská
též na Těšínsku volby do sněmu
polského. Veškeré tyto okolnosti donutily vládu
naši k novému zakročení u vlády
varšavské, které se stalo ve formě obšírně
odůvodněného memoranda ze dne 21. ledna 1919.
Požadovalo se v něm odvolání vojenských
oddílů z okupovaného Těšínska.
Zvláštní delegát presidenta republiky
Československé, který měl doručiti
zmíněné memorandum, byl však proti všemu
právu zadržen a v Krakově internován,
zatím co vláda Československá, která
o násilném kroku krakovském neměla
tušení, v domněnce, že vláda Varšavská
již obdržela memorandum, dala svým oddílům
pokyn, aby zabezpečily území těšínské
po žádaném a očekávaném
vyklizení oddílu polského. Nestranným
vylíčením tímto padá vždy
znovu opakovaná výtka polská, že náš
stát vojenským zakročením svým
zavinil zostření otázky těšínské.
My jsme i v tomto případě byli pouze v obraně,
kdežto útočníkem byl stát polský.
(Souhlas.)
Poláci při svém
houževnatém uplatňování domnělých
nároků na území těšínské
dovolávají se hlavně momentu národopisného.
Nechci znovu obšírně vyvraceti na základě
jazykozpytných zkoumání a dobrozdání
našich odborníků toto polské stanovisko,
jehož ostatně Poláci sami nezaujímají,
když běží o ukrajinské území
ve východní Haliči. Naši delegáti
krakovští ve zvláštním prohlášení
ze dne 22. července 1919 přesně a jasně
zdůvodnili neudržitelnost názoru polského
a náš názor, že dějinné
a přirozené právo české na
Těšínsko nemůže býti předmětem
nějakého hlasování, ještě
mohutnějším a lapidárnějším
způsobem zdůraznil náš president ve
své odpovědi deputaci Čechů těšínských.
Myslím, vážení pánové,
že jsem zevrubně vylíčil podstatu sporu
a podal vám přesvědčivý důkaz
naší krajní smířlivosti a našeho
živého smyslu pro politické potřeby
obou národů a států v přítomnosti
i budoucnosti. (Souhlas.)
Na nás nelpí ani nejmenší
vina, nedošlo-li přes to ke smírnému
vyrovnání protiv, neboť byli jsme ochotní
sleviti i s toho, co nám patří, a odstoupiti
Polákům cennou část svého území,
takže bychom vskutku zůstali v držení
jen toho, čeho z příčin dopravních
a hospodářských postrádati nemůžeme.
(Hlučný souhlas.)
Přes to jsme u Poláků
nenašli dostatečného pochopení ani tenkráte,
když náš president svým přesvědčivým
způsobem dokázal ministerskému předsedovi
polskému, panu Paderewskému, že nám
jde o skutečnou státní nezbytnost, že
však jest vroucím naším přáním,
žíti s Poláky v upřímném
přátelství a věrném spojenectví
ke blahu obou států. Nic na plat! Při konferencích
krakovských naši delegáti, kteří
hájili české stanovisko nejen se vzácnou
znalostí věcí, nýbrž i s nevšední
diplomatickou obratností, šli ve své ústupnosti
a smířlivosti až do nejzazší krajnosti,
aniž tím docílili nejmenší povolnosti
u Poláků, kteří trvají tvrdošíjně
na svém požadavku a znemožnili tak jakýkoliv
obapolně přijatelný a čestný
kompromis.
Jen a jen vinou Poláků
ocitla se těšínská otázka znovu
před forem mírové konference pařížské,
která se dosud zdráhala státi se rozhodčím
mezi dvěma spojenci.
Nemusím zvláště
připomínati, že za takových okolností
bylo postavení našich mírových delegátů
od prvopočátku nevýslovně obtížné.
Hájili naše právo s bezpříkladnou
houževnatostí, s neúnavnou vytrvalostí
a s bystrostí a chladnokrevností opravdu státnickou,
takže i kdyby neměli jiných zásluh,
již za těšínskou věc jest jim národ
zavázán díkem nehynoucím. (Souhlas.)
Pochopíte, pánové,
že před konečným rozhodnutím
sporu nelze mluviti před širokou veřejností
o všech jednotlivostech, mnohdy choulostivých, ani
o všech taktických obratech, pročež i
zde mohu vylíčiti poslední fasi jednání
toliko ve hlavních rysech.
Spojené a spolčené
mocnosti posuzují i těšínskou otázku
se svého povšechného stanoviska a podle skutečných
i domnělých potřeb světové
politiky. Jelikož v době přítomné
tak důležitá složka v dynamice sil evropských
států, jakou bylo Rusko, vymyká se ze všech
výpočtů, záleží dohodovým
státům, zejména Francii a Anglii na tom,
aby měli na druhé straně Německa silnou
hráz do té doby, než se stane Rusko zase potencí
aritmeticky zjistitelnou, a to bez Poláků provésti
nelze. (Člen N. S. Prokeš: A s nimi asi teprve
ne!) Z té příčiny stoupla váha
Poláků, což vysvětluje z části
také obrat v těšínské otázce
nám nepříznivý. Síla Poláků
byla vždy v etnografii, statisíce a plebiscitu. Až
do doby, kdy na podnět státního sekretáře
Spojených Států severoamerických se
konference usnesla, aby Češi a Poláci sami
se dohodli, podařilo se našim delegátům
docíliti v komisích tří nám
svědčících zásadních
usnesení.
Věc měla se dostati
před radu čtyř v okamžiku, kdy Lansing
podal svůj návrh. Až do té doby stáli
Američané na naší straně a teprve
od okamžiku, který jsem naznačil, datují
se návrhy těšínské komise proti
nám, podporované Italií a Amerikou a vyvrcholující
v linii, která nám béře Bohumín,
Karvín a Těšín, dává nám
však Jablunkov s garanciemi o dodávkách uhlí.
(Posměch.)
Posledních 14 dní jednalo
se o věci v komisi, kde Američané žádali
uplatnění zásady etnografické a kde
Angličané, kteří až dosud přijímali
naše stanovisko, upustili od svého odporu proti thesi
americko-italské.
Již z toho, co jsem uvedl, lze
Vám, pánové, posouditi obtížné
postavení našich delegátů. Víte
ze zpráv pařížských, že
náš zahraniční ministr dr. Beneš
vyložil v pátek naše stanovisko před nejvyšší
radou a že odpovídal polským zástupcům.
Vylíčil dopodrobna dějinný vývin
a uvedl nejpádnější důvody pro
náš historický nárok na Těšínsko,
přesunul pak těžisko otázky na pole
hospodářské a dovodil na základě
hojných autentických dat naprostou nezbytnost ostravsko-karvínských
dolů a košicko-bohumínské dráhy
pro naši republiku. (Hlasy: Ať žije dr. Beneš!)
Mimo to poslal Clémenceauovi
dopis, ve kterém mu oznamuje, že naše delegace
v žádném případě navrhované
linie nepřijme. (Výborně!)
Rozhodnutí se do té
chvíle nestalo, alespoň nám nedošla
o tom ještě zpráva. Mohu vás všechny
ujistiti, že pro případ nepříznivého
pro nás rozhodnutí pařížské
konference naši delegáti ve smyslu rozhodnutí
výboru pro zahraniční věci odepřeli
by svůj podpis a předložili by věc tuto
k rozhodnutí Národnímu shromáždění.
(Hlučný souhlas. Posl. Svěcený:
To by bylo již pozdě!) Doufejme však, že
přece jen nedojde k nejhoršímu a že v
poslední chvíli bude rozhodnuto podle práva
a spravedlnosti. Nemusím snad znovu zdůrazniti,
že vláda ve všech obdobích jednání
v úplné shodě se všemi ústavními
činiteli a hlavně i s naší mírovou
delegací uplatňovala svůj plný vliv
ve prospěch příznivého rozřešení
těšínské otázky, jejíž
důležitost postřehl náš lid zdravým
svým citem a jasným politickým rozpoznáním.
I nadále bude naším jediným vodítkem,
abychom byli legálními vykonavateli národní
vůle a neuznáme tudíž nikdy, co musíme
pokládat za bezpráví. (Výborně!)
(Posl. Prokeš: Musíme se mu brániti!)
Litujeme rozporu v této pro nás tak důležité
věci;uznáváme nepříjemnost
situace pro ententu, ale ujišťujeme, že přes
to jsme a zůstaneme k ententě loyální.
(Souhlas.) Jsme také loyální k Polákům;zdržovali
jsme se vší propagandy a agitace proti nim, přes
to, že oni agitují ze všech sil nejen na Těšínsku,
nýbrž i na našem území slovenském.
(Hlas: Hlinka je přece v Paříži.)
Nemohu nevyslovit, že taktika polská nás velice
zklamala;(Posl. Prokeš: Nie honorówo ale zdrówo!);
chtěli jsme a chceme pořádek a pevnou organisaci
východní Evropy, podřídíme
své zvláštní zájmy rozumným
a nutným požadavkům celku, ale požadavky
polské nemůžeme nikterak uznat. (Dlouhotrvající
bouřlivý potlesk.)