Dnes teprve, po uplynutí skoro
celých tří věků můžeme
zase svobodně přikročiti k nápravě
svého školství v československém
státě, o níž marně snil i psal
náš světový Komenský. Školství
to zdědili jsme od Rakousko-Uherska početně
nedostatečné, věcně zanedbané
a zvrácené svým duchem. Také úloha
na tomto poli nebude snadná, bude odpovědná,
ale radostná. Půjde o vnitřní přetvoření
naší školy, o její reorganisaci a o vyplnění
četných mezer. Podejmeme se té úlohy
s důvěrou, že nalezneme pravou cestu, abychom
otevřeli veškero naše školství vedle
opravdového respektu k českým dějinám
a citům národním i duchu doby a všecko
učení ve školách postavili na základ
mravního i vědního pokroku a životních
potřeb. Až převýchova národní
i charakterová rodinou, školou i veškerým
životem veřejným bude provedena, bude se moci
mluviti o nových generacích československé
epochy republikánské.
V zemi, jež byla jevištěm
velikých náboženských bojův a
stala se tak domovem náboženských tradic, budeme
řešiti otázky vzájemného poměru
mezi státem a církvemi způsobem, jenž
podle plné spravedlnosti přiřkne každému,
což jeho jest.
Ze západních států
dohody i z krajů ruských vracejí se nám
legionáři i zajatci. Vracejí se s rozšířeným
obzorem, s bohatými zkušenostmi. A již toto pouhé
a příležitostné pootevření
okének do cizího světa ukazuje nezměrnou
bohatost a všestrannou úrodnost budoucích našich
styků se světem Západu i Východu,
styků již potom promyšlených a soustavných.
Tyto styky nebudou jen kulturní, nýbrž i hospodářské,
politické a diplomatické a budou vedle školy,
všeobecně přístupné, světové
naší situaci přizpůsobené, z
oněch prostředků, jimiž bude prováděn
příkaz odrakouštiti se i vnitřně
a tak zbaviti se posledních zbytků Bílé
Hory - slovem příkaz převýchovy -
bez překotnosti, organicky, až do úplného
provedení!
Odrakouštiti se - to znamená
také odbyrokratisovati veškeren náš státní
život; zdemokratisovati veškeru veřejnou správu
od místní samosprávy až po diplomacii;
učiniti všeobecnou zásadou, že úřady
jsou pro lid a že je lid spravuje; zdůrazňovati
více nežli počet úřednictva jeho
odbornou znalost i jeho řádnou a plnou sociální
zabezpečenost; při tom s radostí a hrdostí
zde konstatujeme, že naše samospráva, jmenovitě
okresní a zemská za padesát let svého
trvání má lví podíl na našem
vývoji.
Odrakouštiti se - to znamená
posléze také odněmčiti se čistotou
jazyka a plným využitím osvět románských
a angloamerických na jedné straně, slovanských
na straně druhé. Našim vysokým školám
dosavadním i novým, akademiím a vědeckým
společnostem nastává tu specielní
úkol a otevírá se pole nových možností.
Při všem tom naše státní moc zákonodárná
i výkonná, pokud na ní bude, bude ráda
používati svých práv i konati svou povinnost.
Kultura čím vyšší,
tím mocnější dovede býti průbojnicí
a pomocnicí i na poli politickém: Vy, jste se, pane
presidente, stal za války toho příkladem
pronikavým jako dobyvatel práv; a jsme přesvědčeni,
že se v míru ukážete stejně vlivným
i jako jich udržovatel.
Svým přispívati
k obecnému, národním k všelidskému
- v tomto pojetí, jež válka zdůraznila,
rozdělení lidstva v národy bude shledáno
blahodárným, neboť každý, i nejmenší
z nich, bude se moci uplatňovati svým dílem
ve velikém úle společnosti. A až hrůzy
této války budou zapomenuty, rány její
zahojeny, všecky její stopy vyhlazeny, bude přes
nesmírné zhouby ty nazývána válkou
očisty a pokroku, neboť rozbila veliké státy
útisku a despocie, osvobodila národy, otřásla
zastaralými řády společenskými,
odstranila překážky kulturní - slovem
lidstvo učinila lidštějším a národy
kulturnějšími a sociálnějšími.
Mluvíme-li zde o kulturním
poslání svého národa ve společnosti
národů na prospěch obecné civilisace
i světového míru, můžeme tak
důvodně činiti s odkazem na jeho čestnou
podobnou několikanásobnou účast v
minulosti, s odkazem na naše národní obrození
a na výši obnovené naší kultury.
Do života naší republiky
vstupuje ještě činitel, který obmeziv
se dříve na zdárné působení
v rodině, později pak uplatňuje se na poli
činnosti lidumilné i národní a zjednav
si přístup i do vysokých škol, posléze
převratem revolučním nabývá
plných občanských a politických prav
i v životě veřejném. Jest předem
počítati s pronikavým vlivem tohoto rozmnožení
působnosti našich žen; především
vtiskne přímo nový ráz činnosti
i životu našich politických stran a v brzku i
našich obcí, aby potom na řadu přišel
i sám ústavodárný sněm. Na
štěstí žena v historii naší
jest ode dávna dobře zaznamenána; jako v
husitských dobách stála po boku mužů,
tak se ani ve válečné době a v době
převratu nedala bez rozdílu stran a tříd
co do smýšlení a zápalu, nebojácnosti
a nezměrné lidské obětovnosti zahanbiti
muži; a kdyby ani toho všeho nebylo, zdatnost, s jakou
za války zastala muže v existenčním
jeho povolání a utrpení, jimž byla vydána
jako matka nebo sestra, žena nebo snoubenka československých
vojáků, zasluhují mimořádného
uznání i nejmožnější odměny.
Keď sa rozhliadneme po celej
dosavádnej i budúcej oblasti našej republiky,
zastavujeme sa s hlbokým pohnutím u Slovenska. Ak
bol osud Čechov v Čechách, na Morave a v
Sliezsku pod nemeckým panstvom Viedne trpký, bol
osud uhorských Slovákov pod maďarským
panstvom Pešti nesnesiteľný - bol osudom národnej
vetve, určenej k vyhubeniu.
Uhorský štát nedoprial
Slovákom ani jedinej školy meštianskej a strednej,
ani jedinej školy pokračovacej alebo odbornej, tým
menej vysokej. A keď si Slováci za svoje vlastné
peniaze stredné školy zriadili, zrušili im ich
Maďari násilne a nikdy nepovolili zriadiť nové.
Slovenskou nebola ani škola obecná. Len nie celých
8 procent slovenských detí navštevovalo školu
čiastočne slovenskú, ostatní museli
chodiť do škôl čisto maďarských,
alebo takých, v ktorých učitelia pomáhali
si slovenčinou len pri vysvetlovaní. Škola
na Slovensku nebola teda inštitúciou výchovnou,
lež odnárodňovacou; jej úkolom nebolo
vychovať poriadnych občanov, lež nových
Maďarov.
Práve tak ako kultúrny
vývoj, znemožnili Maďari i hospodársky
rozkvet Slovákov. Jestliže sa Slováci na tomto
poli domôhli predsa pozoruhodných úspechov,
dosiahli ich svojou neúnavnou pilnosťou, svojou vzornou
sporivosťou, dosiahli ich bez pomoci štátu, proti
nemu.
Z politickej správy zeme i
zo spravy všetkých odvetví štátneho
života boli Slováci vylúčení.
Maďarskými úradmi napočítane
dva miliony Slovákov maly v poslednom období na
sneme uhorskom len dvoch poslancov! Strasti slovenských
politikov nemožno vysloviť. Nebolo slovenského
politika ani kultúrneho pracovníka, ktorý
by nebol žalárovaný, pokutovaný alebo
stíhaný. I prostý ľud bol vykonávateľmi
verejnej správy vo svojom dennom živote prenasledovaný.
Maďarské úrady na Slovensku - nevynímajúc
ani cirkevných - neboly ľudu ochrancami a radcami,
lež nástrojom snahy, aby Uhry boly premenené
v jednojazyčný maďarský štát.
Tento cieľ sledovalo i maďarské zákonodarstvo
a tie zákony, ktoré maly ukázať akýsi
národnostný liberalizmus - ako národnostný
zákon z roku 1868 - neboly v krajine nikdy v život
uvedené, slúžily len k oklamaniu cudziny.
Lžou bolo tvrdenie Maďarov,
že Uhorsko je "ostrovom svobody". Ani maďarská
revolúcia roku 1848, z prestiže ktorej - ako pane
president hovoríte - Maďari žili ešte po
čas vojny, nemala za cieľ slobodu uhorských
národov, lež slobodu a nadvládu maďarských
výsadných stavov. Sám vodca tejto revolúcie
Kossuth zastávajúc sa zemänstva na sneme prešporskom
roku 1847 vyslovil v polemike so Slovákom Štúrom
názor: trpieť, to je fatum ľudu.
Áno trpieť, nevýslovne
trpieť bolo osudom menovite ľudu slovenského.
Slováci došli ku svojej slobode po ceste krížovej.
Pane president! Sľubujeme Vám,
sľubujeme všetkým, že svojou nekonečnou
láskou nahradíme Slovensku jeho nesmierne utrpenie.
Plný kultúrny a hospodársky rozvoj Slovenska
bude z našich najprednejších, nám najdrahších
a najvďačnejších úkolov.
Spoločný a jednotný
štát československý bude doháňať
na Slovensku nakoľko možno urýchlene všetko,
čo bolo Maďarmi zanedbané a znemožnené.
Vedľa školstva od obecného až po vysoké
budú to podniky verejné i hospodárskej povahy;
tak medzi inými úkolmi štátnymi chceme
opatriť Slovensko bohatou sieťou železničnou,
ktorá ho pripojí k ostatným zemiam českým.
Přicházíme,
pane presidente, ke konci své odpovědi. Jako při
prvém podobném aktu Národní shromáždění
nechtělo a vzhledem k době ani se nesmělo
vyhnouti řadě otázek a problémů,
které třebas nemohou a nebudou všechny jím
řešeny, přece jen naplňují veškeru
jeho mysl a chtějíce nechtějíce i
vykonávají stále na ně vliv při
zákonodárné i kontrolující
jeho práci; bylo by také podle přesvědčení
Národního shromáždění
i politickou chybou pro konstituční vývoj,
kdyby se samo nepřihlásilo, když potřebu
takovou shledal již i president i vláda republiky.
V podstatě vidí Národní
shromáždění svůj úkol
v tom, aby připravilo co možná nejdříve
všechno potřebné, aby mohlo ustoupiti ústavodárnému
sněmu, zvolenému řádně všeobecným
rovným právem hlasovacím se zastoupením
menšin, tedy, aby vedle jednacího řádu
vyřídilo sněmovní volební řád
a ve spojitosti s ním i potřebnou správní
vnitřní organisaci státu, jakož také
aby přikročilo k vymezení vzájemného
poměru práv i povinností trojí složky
naší státní moci, kterou představuje
president republiky jako representant státu, Národní
shromáždění a později sám
ústavodárný sněm jako zákonodárný
sbor a vláda jako výkonný orgán jemu
odpovědný. Při tom Národní
shromáždění přirozeně
se bude zabývati a vyřizovati i všechno jiné,
co neodkladně přinese před ně dnešní
všeobecně pohnutá doba, nad to tak mocně
zvlněná náhlým shroucením starého
systemu rakouského. Budou to obzvláště
poválečné nedostatky na poli výživy
a na poli výroby průmyslové, živnostenské
i zemědělské, jež budeme odstraňovati
úsilovnou prací k zvýšení produkce,
abychom byli soběstační. Budou to otázky
pronikavého zdanění válečných
zisků a dávky ze jmění, jakož
i nového hospodářského a sociálního
uspořádání velkostatků a lesů,
dolů a velikých podniků; bude to otázka
úpravy valuty a státních financí vůbec;
Národní shromáždění hlásí
se zajisté ke své povinnosti nepracovati toliko
o zákonech, jichž provádění rozmnožuje
výdaje státu, nýbrž i o zákonech,
jež rozmnožují jeho příjmy. Budou
to posléze otázky nezaměstnanosti, zaopatření
invalidů, vdov a sirotků po padlých vojínech,
péče o mládež a naléhavé
otázky na poli sociálně politickém,
kulturním a zdravotnickém.
Svého postavení je
si Národní shromáždění
plně vědomo. Má býti činným
při zabezpečování československého
státu na venek i při kladení základů
jeho vnitřní stavby. Vzhledem k nesnázím
přítomnosti je to úkol těžký,
vzhledem k budoucnosti odpovědný - odpovědný
před budoucími generacemi národa, před
zahraničními našimi přáteli,
před historií světa. Jest mu svěřena
hřivna, jaké neznal doposud náš národ.
Národní shromáždění bude
svědomitě s hřivnou tou hospodařiti.
Byl jste, pane presidente, hned od
svého vstupu na půdu staroslavného našeho
bývalého království vítán
okázaleji, nežli stačily představy i
nejsmělejší; a jak Vás přijala
Praha, ve které sešly se statisíce českého
lidu ze všech nejvzdálenějších
krajů vlasti, tak nebyl v ní snad uvítán
ani žádný český král;
z rodu habsburského a lotrinského rozhodně
nijeden. Politické a psychologické příčiny
tohoto slavného Vašeho vjezdu do vlasti nemají
vztahu jen k Vaší osobě, pane presidente; jsou
poučny pro minulost i budoucnost národa. Přivezl
jste mu s sebou svobodu, jakou již měl dříve,
přivezl jste mu s sebou stát, který měl
už od VII. stol. a jejž mu odňali v XVII. století
němečtí Habsburkové; přivezl
jste s sebou něco tak velikého, tak povznášejícího
a krásného, co zasypalo třístaletou
přervu v historii národa a co dovolilo, aby rázem
mohlo býti mezinárodně zase navázáno
na doby bývalé národní svobody a slávy.
Od 21. prosince roku loňského
královský hrad na Hradčanech nevévodí
již jen za dne nad Prahou, září nad
ní také v noci. Již nepohlíží
lid k němu jen jako k opuštěnému symbolu
slavné minulosti a tiché ohlášce nové
budoucnosti; již stal se mu znova oživeným předmětem
myšlenek a citů samé přítomnosti.
Přejeme národu i presidentu
republiky vzájemné důvěry i vzájemné
lásky. Doby, kdy králové z posledního
cizího rodu byli výstražným příkladem,
jakými nemají býti panovníci svým
národům, minuly; presidenti českoslovenští
z krve našeho lidu odčiní a vynahradí
mu postupně, co po věky zameškávali
a čím se prohřešovali na něm
otčímové na trůně.
Dík budiž vysloven Vám,
pane presidente, za vše, co jste vykonal pro národ
a jeho svobodu za hranicemi; stejné díky i ministrům
Ed. Benešovi a Mil. Štefánikovi za věrnou
pomoc Vám a za službu národu; díky prvým
diplomatickým zástupcům naší
republiky Štěp. Osuskému, Lvu Sychravovi, Lvu
Borskému, Karlu Perglerovi a Bohdanu Pavlů; díky
všem druhým pracovníkům, jejichž
jména dobře známe, aniž je uvádíme;
díky všem našim vystěhovalcům.
Budiž námi vzpomenuto
těch našich čackých vojáků,
kteří jsou doposud za hranicemi, jmenovitě
v Rusku a na Sibiři, jejichž brzký návrat
budiž co nejdříve umožněn.
Budiž věnována
naše vzpomínka všem obětem vládní
i vojenské krutovlády v bývalém Rakousko-Uhersku,
i všem těm, kdož podlehli daleko od vlasti a
rodin strastem válečného zajetí.
Sláva a čest památce
všech padlých vojáků za hranicemi, jež
bude trvale uctívána jejich rodinami a jejich obcemi,
jíž bude vzpomínáno v našich školách,
jež bude opěvována našimi básníky
a oceňována našimi historiky!
Ať žije a vzkvétá
československá republika!
Ať žije ve zdraví
prvý její president T. G. Masaryk, a nová
působnost jeho již ve vlasti samé budiž
zaznamenána v historii novými výsledky bohatými
i šťastnými!