Na sjezdu sociálně-demokratickém
bylo se zmíněno o jedné vážné
věci, to jest o tom, že dělnictvo má
dnes klíče k osudu naší republiky tím,
že v rukou má těžbu uhelnou.
Jistě jest uhlí, jak
zde byla také včera z úst pana min. předsedy
na to kladena váha, neobyčejně důležitým
prostředkem pro další naši výrobu
a já uznávám, že ten, kdo má
dnes klíče k těžení uhlí,
má také klíče k zahájení
a provozování hospodářské výroby
u nás.
Bylo na sjezdu jedním řečníkem
prohlášeno, že kdyby dělnictvo zastavilo
těžbu uhlí, pak že republika naše
stojí a tím že dělnictvo má v
rukou celou situaci.
Také my bychom mohli jménem
rolnictva říci totéž. (Výborně!)
Také my bychom mohli říci, že zemědělstvo,
zastaví-li svou práci, - je konec všeho. Ale,
pánové, ten rozdíl - právě
tak, jako jsem upamatoval na onen rozdíl mezi vrácením
se k práci u zemědělců a u jiných
vrstev - spočívá v tom, že žádného
zemědělce ani nenapadlo, vysloviti toto slovo, jako
třeba nejméně skrytou hrozbu, vysloviti vůbec
myšlenku, že by zemědělstvo mohlo zastaviti
svou práci a že by tím mohlo vykonávati
politický vliv, tlak anebo terror v naší republice.
(Výborně! Potlesk.)
Právem vláda ve včerejším
prohlášení svém poukázala na
důležitost agrárně-politických
reforem. Ohlásila myšlenku výkupu a rozdělení
velkých statků. Tato myšlenka je jednou ze
stěžejních částí našeho
programu, a proto prohlášení vlády,
že jest ochotna prováděti tuto myšlenku,
co nejsrdečněji vítáme. (Výborně!
Potlesk.) Latifundie u nás jsou hrází
proti hospodářskému a sociálnímu
pokroku a mohu říci, tím že jsou také
hrází proti pokroku kulturnímu. (Výborně!)
Naše země má bohužel příliš
půdy velkostatkářské a totéž
platí také i ve příčině
Slovenska.
Čechy mají ve statcích,
v rozloze přes 500 ha, 11/2 milionu
ha půdy z celkové rozlohy 5 milionů ha a
statky v rozloze přes 2000 ha ještě zahrnují
1,100.000 ha půdy. Tyto statky náležejí
151 držitelům.
Z toho fideikomisy zabírají
v Čechách 579.000 ha půdy, z nichž 170.000
ha jest polí a luk, asi 5˙2 % polí a luk v
království Českém.
Právnické osoby drží
614.000 ha půdy v Čechách. A proti této
konfiskaci půdy, ať jest již velkým majetkem
allodiálním nebo fideikomisním nebo právnickým
osobám náležejícím, voláme,
že půda má náležeti národu,
a v prvé řadě těm, kteří
na této půdě sami pracují a kteří
v ní nevidí pouhou rentu, sloužící
k blahobytu bez práce, jako u těch, kteří
na půdě nežijí a nemají s touto
půdou vniterně nic společného. (Výborně!)
Nutnost agrární reformy
vyplývá z požadavků sociálních,
ze známého a rostoucího hladu po půdě.
Ale také z důvodů hospodářských,
neboť teprve přiměřeným rozdělením
půdy a zvětšením počtu producentů
dosáhneme zdokonalení a zintensivnění
naší výroby.
Ale rozdělení půdy
má také důležitý význam
populační u nás. Jestliže chceme, aby
krajiny naše, řídce obydlené - proto
řídce, poněvadž půda je okupována
velkostatkem a poněvadž pracující zemědělec
drobný nemůže se tam usaditi - jestliže
chceme, aby obyvatelstvo těchto krajin neopouštělo,
pak mu musíme příležitosti této
poskytnouti tím, že velkostatkářské
půdy použijeme na rozdělení malým,
drobným existencím. (Výborně!)
Musíme zabrániti tomu,
aby z naší země byly vyváženy ne
produkty, nýbrž aby byl vyvážen lid, tak
jako se to dálo ve značné míře,
jak v jižních Čechách, tak na Moravě
a zejména, bohužel, na Slovensku.
K objasnění populačního
významu vnitřní kolonisace chci poukázati
k těmto faktům. Statky v rozloze nad 100 ha v Čechách,
které zaujímají asi 36 % půdy, živí
pouze asi 7 % osob v zemědělství v Čechách
činných; naproti tomu statky v rozloze 5-10 ha,
které mají pouze 9 % půdy, zahrnují
v sobě přibližně 12 % osob v zemědělství
činných.
Důležitost malých
statků s hlediska zvýšení produkce ukazuje
se zejména na číslicích o pěstování
dobytka, neboť chov dobytka ukazuje právě na
intensitu hospodářské produkce.
Poukazuji na toto: Zemědělské
závody v Čechách v rozloze přes 100
ha, které zahrnují 36 % zemědělské
půdy, jak jsem již pravil, měly 177.000 kusů
skotu; závody v rozloze 5-10 ha, které drží
pouze 9 % půdy, chovaly 342.000 kusů skotu (Slyšte!),
tedy 4kráte méně půdy a 2kráte
tolik skotu.
Tu není jistě zapotřebí
více dokazovati význam drobného majetku pro
intensitu hospodářské produkce.
Máme v našich zemích
také relativně mnoho nájemných hospodářství;
více než 11 % podniků zemědělských
v Čechách provozuje se pouze nájemné
a závody zemědělské, které
mají větší půdu najatou než
vlastní, činí 20 % veškerých
závodů zemědělských.
Také toto není nejzdravějším
poměrem. Princip náš, kterého chceme
hájiti při provádění akce rozdělování
velkostatků, je princip, vrátiti a odevzdati půdu
do soukromého majetku, ne proto, že bychom byli příliš
úzkoprsými a že bychom stáli zcela na
výhradném stanovisku soukromého vlastnictví,
ne z nějakých principielně politických
důvodů, ale z toho důvodu hlavně,
že tímto způsobem může intensita
hospodářství co nejvíce býti
zabezpečena a to tak, jak to také leží
v celkovém prospěchu. (Výborně!)
Zlepšování půdy,
zdokonalení hospodářství jest jistě
pochopitelným způsobem odůvodněno
jen tehdy, jestliže poměr produkujícího
k majetku hospodářskému, ke statku, je co
možná nejužší. V půdě
ukládá po desetiletí hospodář
svoji práci, v půdě zanechává
výsledek této práce svým dětem
a svým budoucím generacím a proto také
nejspíše na vlastní půdě bude
se snažiti o zdokonalení, prohloubení a zlepšení
hospodářské produkce. Radost z práce,
radost z toho, zabezpečiti a zlepšiti statek ve prospěch
své rodiny, je ještě nejdůležitějším
motivem pro zvýšení intensity jednotlivých
zemědělců. (Výborně!)
Co nechceme a čemu chceme
se brániti, je to, aby se vytvořovali nově
státní nájemci, státní kolonové
(Výborně! Potlesk.), aby se vytvořovala
nová kasta nevolníků, neboť jsme jistě
rádi, že to staré vrchní vlastnictví,
ty poměry nevolnické jsou jednou již ukončeny,
a přejeme si, aby se nevrátily více pod jakýmkoli
jménem a pod jakoukoli formou. (Výborně!)
Právě tak, jako chceme míti svobodného
občana, tak chceme míti také svobodného
zemědělce na svobodné půdě.
(Výborně! Potlesk.)
Vyslovuje-li se se všech stran
heslo, že půda má patřiti národu,
pak myslím, že toto heslo bude nejlépe provedeno
tím, jestliže půdy dostane se nejširším
vrstvám národa a bude-li tato půda přístupna
rozdělením většího majetku jednotlivcům,
a to pokud možno nejpočetnějším,
předpokládaje ovšem, že půdy dostane
se osobám k tomu způsobilým. Dělati
experimenty s nově zřizovanými statky a s
novou kolonisační politikou, bylo by nebezpečno.
Také tu mohly by se objevovati ztroskotané existence
jako v jiných stavech, neboť naše půda
nerodí sama, naše půda vyžaduje těžké
a lopotné práce, které jistě není
každý schopen. (Výborně!)
Pokud se týká formy,
v jaké představujeme si provedení této
kolonisační akce, soudíme, že je třeba,
aby umožněno bylo malým držitelům
v nejvhodnější a nejsnadnější
formě spláceti nový svůj majetek.
Forma amortisace kupní ceny, a to amortisace co možná
výhodné, musí býti zvolena. Musí
jistě také zabezpečeno býti omezení
prodeje takto získaného majetku, omezení
jeho dělení, jeho zadlužování
a jeho předlužování. Místo myšlenky
sestátnění půdy a státní
držby půdy stavíme však něco jiného,
to jest zespolečenstevnění, zedružstevnění
podnikání zemědělského u těchto
malých lidí tím, že by se ve formě
družstev opatřoval pro ně nejen úvěr,
nýbrž zejména také pomůcky výrobní,
zprostředkování nákupu různých
potřeb, zlepšení semen, hnojiv atd. a po případě
také společný prodej výrobků.
(Výborně!) Princip družstevní
musí v budoucnosti proniknouti v zemědělství
v nejširší míře a zde je pro uplatnění
jeho jistě nejlepší pole. Představujeme
si také, že dlouhodobé pachty, zejména
dědičné pachty drobných pozemků,
od velkostatků budou náležitě respektovány,
a že ti, kteří dlouho již jsou na půdě
zpachtované, budou míti přednost při
výkupu před uchazeči jinými. Také
představujeme si, že celá akce rozdělení
velkostatků musí býti v souvislosti s velikým
programem agrárních operací, a to zejména
s programem provádění rozsáhlého
zcelování (Tak jest!) našich velmi roztříštěných
pozemků zemědělských. Představujeme
si, že nejen velkostatek bude předmětem těchto
operací, nýbrž veškerá půda
obecní a že na základě zdokonaleného
správného rozdělení půdy, které
odpovídá požadavkům řádné
výroby, vytvoří se pak v obcích nově
zcelené statky, které vyjdou jednak z těch
statků dosavadních a jednak z velkostatku v obec
zahrnutého.
Při tom bude ovšem nutno
věnovati neobyčejnou péči zdokonalení
naší výroby zemědělské,
která bohužel za doby válečné
vykořisťováním klesla neobyčejně
ve své intensitě. Můžeme konstatovati,
že za 4 roky války poklesla výroba u nás
v jednotlivých oborech o polovinu až dvě třetiny
mírové výroby. Zde jest jistě velké
pole práce jak pro zemědělství samo,
tak i pro veřejnou správu, která těmito
otázkami musí se zabývati. Jestliže
v jistých vrstvách vyskytují se komunistické
a kolektivistické sny, které pomýšlejí
na dělení výnosu půdy a výnosu
jiné práce, tu chci konstatovati jedno: tato myšlenka
musela by předpokládati nejprve zdokonalení
a zvýšení naší produkce zemědělské,
neboť rozdělovati dnešní výsledky
půdy mezi veškeré obyvatelstvo stejným
dílem, neznamenalo by nic jiného než rozdělovat
jim bídu a hlad. (Výborně!)
Chci se zmíniti, protože
jistě o otázce rozdělení velkostatků
a o organisaci této velké akce mluviti budou ještě
jiní řečníci naší strany
- ještě o otázce výživy, o které
nebylo sice výslovně mluveno v projevu vlády,
o které byla však provedena již veliká
debata v této sněmovně. Chci poukázati
k tomu, že bude třeba, aby v dobré shodě
mezi producenty a mezi konsumenty prováděna byla
co nejpřesnější a nejintensivnější
politika pro výkup všech životních potřeb
a správného s nimi hospodaření a že
zejména jest také třeba, aby pomýšleno
bylo pro dohlednou dobu na žádoucí import vyživovacích
látek z ciziny, neboť náš program vyživovací
musel nutně, vzhledem k velkému úpadku produkce,
býti vybudován na podstatně rozsáhlém
přívozu těchto vyživovacích látek.
Na tyto přívozy a zejména
na řešení komunikačních otázek
s tím souvisících, musí však
již nyní býti pamatováno a musí
tato otázka v nejbližší době býti
řešena.
Pan ministerský předseda
zmínil se již o otázce uhelné a poukázal
k tomu, že distribuce uhlí musí býti
převzata hlavně státem a tu chci poukázati
k tomu, že běží nám nejen o distribuci
uhlí, nýbrž že nám běží
také o majetek hornický a o náležitou
úpravu poměrů vlastnických tomuto
majetku. (Výborně!) My jsme nikterak neotáleli,
abychom se své strany podali v Národním shromáždění
návrh, podle kterého má býti tento
velký majetek obstaven, očekávajíce,
že vláda přijde s dalším návrhem,
který by upravil poměr vlastnický a poměr
provozovací proti hornickému majetku.
V prohlášení vlády
mluvilo se význačně o potírání
lichvy s potřebami životními v každém
oboru. My se připojujeme v plném znění
k tomuto prohlášení (Výborně!)
a vítáme projev vlády, podle kterého
ona jest ochotna nejsilnějšími prostředky
lichvu jakoukoliv potírati. (Souhlas.) Nikdy jsme
nehájili lichvy, my jsme ji odsuzovali všude, a odsuzujeme
také tam, kde vnikla mezi naše vlastní řady
a máme odvahu, také v těchto řadách
sami přispěti k jejímu potírání.
(Potlesk.)
Žádali jsme jen spravedlivé
ceny a řádnou politiku cenovou, která by
právě odstranila pohnutky lichvy. Víme také
dobře, jak slušné a řádné
elementy z našich řad trpěly tou hroznou difamací,
kterou výtka lichvy byla vrhána na celý stav,
kterou celý stav náš byl veřejně
haněn, jako stav lichvářů. (Výborně!)
Nemohu líčiti bolest
a ponížení, které cítily ty slušné
živly mezi našimi řadami, jestliže podobná
výtka paušálně byla házena jim
ve tvář. (Výborně!) Chceme
však, aby lichva byla potírána všude a
bezohledně. Chci zde konstatovati, že zemědělec,
bohužel, z toho zlevnění, o kterém tu
a tam se mluví, zlevnění potřeb životních
i prostředků výrobních dosud bohužel
nepocítil nic, (Výborně!) naopak,
jsou předměty, které ještě dále
postupně se zdražují, a jsou to zejména
prostředky výrobní.
Jděte do ciziny a uvidíte,
jaké tam vládnou poměry. Cena obilí
amerického loco Francie činí dnes 52 franky,
což by činilo v našich penězích
nejméně150 korun, kdežto u nás činí
cena 55-60 korun za metrický cent. Maso argentinské
staví se loco přístav na Adrii, Rjeka, na
12 K, kdežto maso, které dodává naše
Zemědělská společnost z produktů
domácích, staví se na 6 K.
Ale jiné prostředky,
jako na příklad oděvy a průmyslové
výrobky, jsou neobyčejně levné v cizině,
takže výrobce zemědělský tam
nemusí počítati s těmi ohromnými
náklady, se kterými musí počítati
výrobce náš. U nás je pravý opak,
u nás jsou ceny zemědělských produktů
relativně nízké proti cizině, ceny
průmyslových výrobků mnohonásobně
drahé.
Ale nikde taková lichva se
životními potřebami, z oboru průmyslu
s výrobními prostředky, neprovozuje se tou
měrou, jako právě v starém Rakousku
a jako ještě dosud u nás.
Poukazuji ku příkladu
k velkým steskům obyvatelstva, zejména zemědělského,
na nedostatek obuvi. Bylo konstatováno nedávno,
že kůže jsou takové zásoby, že
by u nás v našem státě pro každého
obyvatele dostačily k opatření nové
obuvi. Kůže na jeden pár silné obuvi
při dobrém výdělku továrníků
stojí dnes 24 K za pár bot; i s výrobou činila
by cena této obuvi 45 K a cena tato vykalkulována
jest pro prodej drobný na 68 K. A ptejte se nyní,
pánové, kde tuto obuv v dostatečné
míře a za tuto cenu dostanete? (Hlasy: Nikde!)
Obuvi jsou ohromné zásoby, jsou přeplněna
skladiště a obyvatelstvo čeká marně
na její uvolnění. Praví se, že
továrníci čekají na vyšší
ceny a na zlepšení valuty a pak teprve chtějí
uvolniti tuto důležitou životní potřebu.
Naše orgány pro potírání
lichvy nesmějí se zastaviti jen u drobných,
nýbrž musí jíti také k těmto
velikým a také tam musí konati povinnost
(Výborně! Potlesk.) a musí se přesvědčiti
o tom, co u těchto velkých za dobu, kdy se náležitý
dozor nad lichvou pro protekci vídeňských
vlád nekonal, co se za tato 4 léta v těchto
závodech dělalo.
Chci poukázati na jednu věc.
Jestliže dělnictvo poukazuje k tomu, jak hanebná
lichva provozuje se na nemajetných třídách,
tu chci poukázati na to, že také v těchto
závodech pracovalo dělnictvo a mělo příležitost
přesvědčiti se o tom, co se v těchto
závodech děje, a bylo povinností každého,
kdo spolu pracoval a kdo byl činným, ať to
byl dělník vyrábějící,
ať to byl obchodní příručí,
bylo jejich povinností, přesvědčiti
se o tom, jaká lichva děje se v těchto závodech,
a poukázati veřejně na to, neboť ten,
kdo mlčí, jest také spoluvinen. (Souhlas.)
Jestli se nyní poukazuje na
to, že jsou mlýny a pekaři, kteří
nesprávně pracují, kteří snad
zhoršují jakost, tedy poukazuji opětně
na to, že jest také povinností dělníků,
kteří jsou v těchto závodech, aby
podporovali ty orgány, které mají se starati
o náležitou kvalitu a náležité
zpracování těchto životních potřeb.
A my také budeme apelovati na tyto lidi, aby nepřihlíželi
jen k tomu, co se v závodě děje, nýbrž
aby také vykonali svoji vlasteneckou a občanskou
povinnost svým dozorem.
Není mně možno
probrati všechny otázky, které byly dotčeny
v programu, ale chci poukázati aspoň k otázce
valutní. Otázka valutní, neblahá tato
otázka, jest jistě velikou překážkou
hospodářského ozdravění, neboť
ona brání návratu k podnikavosti a ona také
zmenšuje chuť samého dělnictva ku práci.
To také plně uznáváme. A tu myslím,
že jest potřebí, aby zakročeno bylo
silným, operativním řezem, neboť nějaké
palliativní léčení, nějaké
léčení mastičkářské
zde nepomůže nikterak. Oběti budou nutny, ale
přejeme si, aby tyto oběti byly také účelné,
aby se nepracovalo opět na dvakráte, aby musily
přinášeny býti nové oběti
pro nezdar valutové akce.
Jest nutno, abychom přetrhali
tu poslední, ale také tu nejhorší pásku,
která nás pojí k starému Rakousku,
k Uhersku a k ostatním těm zemím, které
přispívaly k tomu, aby naše valuta byla den
ode dne nezákonnými prostředky zhoršována.
(Výborně!) Teprve pak může nastati
a nastane naše plná emancipace a to také ve
směru hospodářském.
Souhlasím s názorem,
že nelze napravovat nynější zhoršenou
měnu tím, že bychom velikými oběťmi
snažili se zvýšiti kurs naší koruny,
tak abychom válečným zbohatlíkům
zvýšili a zlepšili ještě jejich válečné
zisky a abychom zvýšili hodnotu našich ohromných
státních dluhů, pokud přece tyto dluhy
v jisté formě budeme musit nésti. Avšak
myslím, že nejde to déle, abychom trpěli
neobyčejné, trvalé snižování
tohoto kursu, a to vzhledem k těm ubohým, malým,
drobným spořitelům, kteří ve
staré koruně si uložili výsledky své
dlouholeté práce spořivosti, a zejména
také, abychom nezhoršovali až do nápravy
měny postavení těch, kteří
na stálé platy jsou v korunové měně
ještě odkázáni. Nemůžeme
však dlouho býti státem bez peněz, státem,
který pracuje s tou nejbídnější,
nejhroznější náhražkou peněžní
a který nemá vlivu na hodnotu dnešní
valuty. Pak teprve od nápravy měny bude možno
provozovati řádnou cenovou politiku, která
v mnohém směru vadí dnes při provádění
naší politiky vyživovací a při
návratu k produkci a hospodářské práci.