(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, děkuji vám, uplynul čas k faktické poznámce. (Děkuji.) Děkuji. Nyní pan poslanec Farský s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Děkuji. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu kolegovi Bláhovi. Ona právě ta rétorika, že někdo někomu něco dává, vede k tomu nepochopení. Tady se pouze vrací to, co bylo ukradeno.
A k tomu neuvěřitelnému příkladu s luxusním kolem ze sklepa, já vám řeknu jiný. To, co tady dneska navrhujete, je, jako kdyby vám někdo ukradl auto, mnoho let s ním jezdil, obušil ho, ojel ho a po letech vám ho s prázdnou nádrží policie našla a vracela. A někdo vám řekl: Jo, to auto dostanete zpátky, ale nejdřív zaplaťte daň. To je zdanění církevních restitucí, které tady dneska navrhujete.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Bláhy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Bláha: Já bych se chtěl prostřednictvím pana předsedajícího omluvit panu Farskému, že jsem se nevyjádřil přesně, tak já se vyjádřím znovu. To znamená, že opravdu jde o to, jestli jsme vrátili ten majetek stejně těm obyčejným lidem jako těm církvím. O to jde. O nic jiného. To hodnoťme. A o to jde těm obyčejným lidem. Já věřím, že o tom je i ta debata tady. To znamená, bylo to spravedlivé, že obyčejní lidé dostali méně vráceno než církve? To bylo spravedlivé? To bylo v rámci práva, kterým se tady všichni oháníme? Takže jestliže chceme, abychom tady měli právní stát, tak se chovejme ke každému stejně, ať je to hodnostář, ať je to církev, ať je to podnik, ať je to obyčejný smrtelník. O to jediné jde. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Kalouska. A stále čekající kolega Válek. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Ještě jednou pro pana poslance Bláhu si dovoluji zdůraznit, že církve nejsou ten či onen prelát nebo hodnostář. Je to společenství lidí, obyčejných lidí, kteří se prostě hlásí k nějakému vyznání, k nějaké víře. Takže to dostali zpátky ti obyčejní lidé a nedostali víc než jiní obyčejní lidé. Dostali spravedlivě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan kolega Válek, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já jsem trpělivě vyčkal a je dobře, že jsem vyčkal, protože prostřednictvím pana předsedajícího kolega Bláha začal to, v čem jsem já chtěl pokračovat, a to je insolvenční zákon, který s tímto z mého pohledu lehce souvisí. Na úvod bych jenom chtěl říct prostřednictvím pana předsedajícího, kdybych měl tu možnost a tu čest, abych mohl panu poslanci Bláhovi říkat Jirko, tak bych mu v životě neřekl "Jirko, stáhni to", já bych koneckonců nikomu z vás si netroufl říct, abyste cokoliv stahovali, ale řekl bych mu "Jirko, nedej se a přihlas se", protože insolvenční zákon je velmi důležitý, je potřeba u něj vystupovat a říkat svůj názor. Tak já to nebyl.
A proč? Protože my jsme se tady bavili o tom, jestli krádež je krádež a kdo co komu ukradl. Já bych chtěl říct, že jsem velmi rád, že drtivá většina poslanců se shodla na tom, že krást se nemá. Aspoň doufám, že jsem to správně pochopil. Že se nemá krást ani moc, ani málo, ale že se nemá krást vůbec. Byť při některých vystoupeních jsem si nebyl jistý, jestli ten názor takhle přesně je.
A potom ve všech těch vystoupeních zaznělo, že tedy církvi majetek ukradli komunisti. Včera jsme se bavili o tom, že když někdo něco dluží, tak to musí vrátit, že musíme chránit dlužníky, že když vlastně něco dluží, tak ty peníze, když je nevrátí, tak je vlastně ukradl. A ten stát, já to říkám škaredě, ano, není to pravda, já nejsem právník, nechal jsem se inspirovat prostřednictvím pana předsedajícího panem předsedou Faltýnkem a používám teď jenom ten zdravý rozum, který samozřejmě není právnický a často člověka může svést na scestí, tak ale prostě pokud někdo dluží peníze, které měl vrátit, tak z mého pohledu selského rozumu mi je de facto ukradl a měl by je vrátit.
Jenže řada lidí ty peníze neukradla, oni se k tomu dluhu dostali zcela nevinně. Oni ten dluh zdědili, ten dluh na ně přešel, bylo to pár korun, které třeba zapomněli zaplatit. Mně se to takhle stalo, že jsem chtěl vypovědět půl roku Mladou frontu Dnes, chtěl jsem ji přestat odebírat, ono to nešlo, redakce, nebo ten nakladatel a pošta kladli tuhý odpor. A byť jsem se ze všech sil snažil, tak finálně jsem dostal z jednoho nejmenovaného města od jedné kanceláře upozornění, že dlužím půl roku poplatek za odebírání těchto novin, které jsem opakovaně odhlásil, a že mám zaplatit 4 tisíce. Radši jsem je zaplatil, protože jsem měl hrůzu, že půjdu někam do vězení. Ale řada lidí se takhle dostala k vysokému dluhu, a přesto - a přesto! - neumíme najít dostatek síly a vůle a více jim pomoci, aby takhle nemuseli tyto obrovské dluhy splácet. Z mého pohledu to pravda je, protože mám několik takových zkušeností z mé kliniky, které začaly pár korunami, a dostali se do těžké situace.
A tady jsme se shodli, že majetek církvím, aspoň já jsem to tak pochopil, ukradli komunisti. Těch bylo po revoluci, já nevím, půl druhého milionu v Československu - bývalých, nebo stále ještě současných - tehdy - a ano, je chyba, že ten majetek nevrátili. Tak ať ho vrátí! Vždyť ho mohou vrátit. Mnozí z nich jsou podnikatelé, mnozí z nich jsou miliardáři. Vždyť není problém, koneckonců buďme na ně stejně tvrdí, jako jsme na ty, co dluží peníze, a chtějme po nich, ať ty peníze vrátí, ať je vrátí státu, který to těm církvím zaplatil. Ať je vrátí těm církvím napřímo. Ten, kdo něco ukradl, má to vrátit. Na tom jsme se tady snad shodli. Krást se nemá. Na tom jsme se také shodli. Všichni jsme tady říkali, kdo to ukradl, tak v čem je problém? A někteří z nich jsou fakt hodně bohatí, z bývalých komunistů. Tak ať vrátí, ať splácí a bude klid, nebudeme se muset hádat, budeme mít pokoj a mír a budeme moci pokračovat v dalším, daleko důležitějším a významnějším zákonu pro občany této země. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Válkovi. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Pokud se do rozpravy nikdo nehlásí, nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova. Zástupkyně navrhovatelů - nemá zájem, pan zpravodaj Feranec - nemá zájem, kolega Benda ještě byl zpravodajem ústavněprávního výboru, abych se ho zeptal, jestli má zájem o závěrečné slovo. Nevidím ho tady, tak mu ho nemohu udělit.
Takže budeme pokračovat podle jednacího řádu nejdříve hlasováním o návrhu na zamítnutí. Pokud nebude přijat, tak budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích. Teď tedy budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Já zagonguji, odhlásím vás na požadavek z pléna.
Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Opakuji pro příchozí, že jsme ukončili rozpravu ve třetím čtení, o závěrečná slova nebyl zájem a jsme v situaci, kdy prvním návrhem, který padl v rozpravě ve druhém čtení, je návrh na zamítnutí, o kterém budeme hlasovat v hlasování č. 32, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 32, ze 170 přítomných pro 62, proti 68. Návrh nebyl přijat. ***