(17.10 hodin)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pan předseda Sklenák. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si dovolím vznést procedurální návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do příští schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se. O procedurálním návrhu budu muset dát hlasovat bez rozpravy. Přivolám naše kolegy z předsálí.

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Sklenáka. Pardon, je tady žádost o odhlášení. Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Odhlašuji vás všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Sklenáka na přerušení do příští schůze. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 138. Přihlášeno je 161 poslankyň a poslanců, pro 141, proti 5. Návrh byl přijat.

 

Nyní se hlásí s přednostním právem pan předseda Kalousek. Přerušuji projednávání tohoto návrhu zákona do příští schůze. Prosím, pane předsedo. (V sále je obrovský hluk!)

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte. Chtěl jsem jenom reagovat na procedurální návrh. Protože se o něm hlasuje bez rozpravy, tak využiji svého práva, abych vysvětlil, proč jsem tento návrh rád podpořil. Předložený návrh, ke kterému se vrátíme na příští schůzi, od nás není motivován snahou opozičně prudit. Je motivován snahou vést skutečně systémovou diskusi o nejefektivnější správě společností s majetkovou účastí státu. Pokud ten měsíc odkladu pomůže k tomu, že povedeme ve svých klubech i mezi sebou navzájem diskusi, kde si navzájem vyjasníme své připomínky, budu tomu jenom rád a budu se těšit na systémovou diskusi ve druhém čtení. Zatím vám děkuji za zájem, který jste této předloze věnovali.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi i panu zpravodaji Pilnému.

 

Dalším bodem našeho jednání je

53.
Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Davida Kádnera, Petra Adama,
Augustina Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové,
Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Martina Lanka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny
na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 319/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jste obdrželi jako sněmovní tisk 319/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Tomio Okamura. (V sále je stále velký hluk a neklid!) Prosím, pane poslanče, máte slovo. Pana poslance Volného prosím, aby uvolnil cestu panu poslanci Okamurovi. Děkuji, pane poslanče Volný.

Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jako mnozí z vás mám názor, že ústava by se měla měnit co nejméně, a když už, tak s rozmyslem. Samozřejmě souhlas, tedy pokud je ústava skutečně dobrá. Naše ústava je ovšem v mnoha ohledech nejasná, nedostačující, nebo dokonce už ze současného hlediska špatná.

V této souvislosti bych si vám tedy dovolil představit návrh ústavního zákona o přímé volbě starostů. Právě z toho důvodu by si ústava zasloužila velkou veřejnou diskusi o její komplexní proměně. V tomto ohledu už rok za hnutí Úsvit představujeme naše návrhy principiálních změn. Jednou z nich je právě změna volebního systému na celostátní i komunální úrovni. Změna ústavy je ovšem běh na velmi dlouhou trať, a proto změny, které považujeme za zásadní a které už dávno měly být přijaty, podáváme již dnes. Právě jednou z takových principiálních změn je přímá volba a odvolatelnost starostů, primátorů, popřípadě hejtmanů.

Návrh zákona, který tu je před vámi, při jeho předkládání jsem se setkal s několika připomínkami. Na úvod bych chtěl zdůraznit, že náš návrh zákona je schválen Parlamentním institutem a máme písemně potvrzeno, že je tedy technicky i legislativně zcela v pořádku. To chci zdůraznit pro případ, kdyby tu měl kdokoliv námitky vůči profesionalitě zpracování.

První námitka, se kterou jsem se setkal, je, že zde nejsou zásadní argumenty pro změnu volebního systému. Realita je ale úplně jiná, a to dokonce i realita našich okolních zemí. Česká republika je dokonce poslední - ano, slyšíte dobře - poslední zemí střední Evropy, která nemá zavedenou přímou volbu a odvolatelnost starostů či primátorů. Má ji Německo, Rakousko, Polsko i Slovensko. Jestliže má celý okolní civilizovaný svět včetně zemí Asie či Jižní Ameriky přímou volbu a odvolatelnost, a to nejenom starostů, pak zřejmě národy těchto zemí vědí, proč tomu tak je. Přímá volba starostů je naprosto standardním způsobem volby v mnoha evropských státech. Když tyto státy alespoň krátce explicitně vyjmenuji, tak přímá volba starostů je například v Itálii, Portugalsku, Řecku, na Kypru, ve Slovinsku, na Slovensku, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku, na Ukrajině, v Makedonii nebo i v Albánii. Přímá volba se aplikuje ale například i ve Velké Británii, kde o způsobu volby, zdali tedy přímá, či nepřímá, rozhodují občané v referendu. Dále v Německu a v Rakousku se užívá přímá volba v celé řadě spolkových zemí. V Norsku a Maďarsku je přímá volba starostů v obcích do 10 tis. obyvatel. V prvé řadě je tu zcela jasný princip, že volič ví, kdo bude na radnici vládnout a s jakým programem, a díky odvolatelnosti má možnost plnění slibů svých starostů vymáhat.

Chápu, že přímá odpovědnost může být pro někoho nepříjemná, ale občané to uvítají. V České republice si naprostá a drtivá většina občanů samozřejmě přeje přímou volbu a odvolatelnost starostů a primátorů. Poslední průzkum na toto téma agentury STEM/MARK věnovaný přímé volbě starostů uvádí, že dokonce 86,3 % si přeje v České republice přímou volbu, tedy absolutně drtivá většina.

Nejde ovšem jen o občany. Prvním impulsem pro to, abych prosazoval přímou volbu starostů už v čase, kdy jsem teprve přemýšlel nad vstupem do Senátu, byly stesky starostů samotných. To znamená, byli to starostové, kteří jsou zastupitelé prakticky všech parlamentních stran, které dnes máme ve Sněmovně. Starostové si stěžovali a stěžují na vratkou pozici, kterou mají, na to, že ze dne na den mohou být odvoláni, pokud se znelíbí svým politickým partnerům či spolustraníkům. V praxi to často znamenalo dávat zakázky lidem spojeným s těmi, kdo o volbě starosty rozhodují, tedy zastupitelům. Přímá volba by tedy starostům umožnila nezávisle plnit volební program bez ohledu na lobbistické tlaky. Myslím, že z minulosti známe mnoho příkladů, kdy se starosta či primátor stali obětí puče, ať už koaličních stran, či dokonce strany vlastní. Nikdo ať mi netvrdí, že zákulisní převraty na radnicích prospívají obcím, starostům či stabilitě práce na radnici. Pokud starostu odvolávají občané, pak je to možné jen prostřednictvím referenda, to myslím, pakliže přijmeme tento ústavní zákon, a to je přece složitější a je třeba mít mnohem závažnější důvody, než když se dohodne parta nějakých straníků například s různými kmotry. V demokracii platí také zásada, že by měli vládnout občané.

To, co z průzkumu dále vyplynulo, je dalším argumentem pro přímou volbu. Přímá volba starostů by zvýšila zájem občanů o komunální volby zhruba o 10 %. Tedy když to zopakuji, tak 86 % občanů si přeje přímou volbu starostů a i volební účast by se zvýšila o 10 %, to znamená vesměs velmi kladné aspekty. Mimochodem, podle průzkumu bezmála třetina dotázaných ani nevěděla, že starostové nejsou voleni přímo občany, ale obecními zastupitelstvy.

Myslím, že důvodů pro přímou volbu starostů jsme našli víc než dost a zavírat před nimi oči je skutečně pohrdáním jak občany, tak demokracií. Myslím, že bychom měli vzít tento zájem občanů v potaz. A znovu zdůrazňuji, že jsme poslední zemí ve střední Evropě, která přímou volbu starostů nemá. To znamená, máme tady určitý deficit v demokracii alespoň na místní úrovni. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP