(16.10 hodin)
Poslanec Vlastimil Vozka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jako zpravodaj tisku 114 bych vás rád seznámil s potřebnými informacemi.
Návrh zákona o celostátním referendu je předkládán Sněmovně jako iniciativa poslanců, které byl předložen 29. ledna. Návrh byl rozeslán jako tisk 114 a posoudila jej vláda v zákonném termínu a své stanovisko dne 3. března bylo zasláno poslancům jako tisk 114/1. Vláda zdůvodnila své stanovisko a vyjádřila nesouhlas s návrhem zákona a já se s těmito výhradami, které vláda zakotvila ve svém stanovisku, plně ztotožňuji.
Podrobně návrh představil, resp. vnější okolnosti tohoto zákona, pan poslanec Tomio Okamura. Nevidím v tuto chvíli potřebu jeho vyjádření jakkoli doplňovat, protože s tiskem 114 jste se všichni seznámili.
Jen obecně. Poslanecký návrh v důvodové zprávě uvádí, že se jedná historicky o 17. pokus o přijetí zákona upravujícího tuto problematiku. Nicméně se předkladatelé vydávají svou vlastní cestou. Bohužel i při snaze o maximální vstřícnost k dobrému úmyslu předkladatelů je nutno konstatovat, že návrh obsahuje řadu nedostatků. Především je referendum zaváděno v tak širokém měřítku, že by ve své podstatě změnilo dosavadní vyvážení současné zastupitelské demokracie. Při základních parametrech počtu občanů, poslanců nebo senátorů může dojít i k ovlivnění fungování státu, přičemž v takto pojatém referendu může dojít i k zásahu do ústavních zákonů. Rovněž je tak možný zásah do otázek rozpočtu, tedy financování státu nebo daní. Toto určitě není tématem pro referendum. Rovněž časté využívání referenda znamená nemalé zatížení rozpočtu.
Z dostupné koaliční smlouvy je možné vyčíst i řešení pro postup koalice ve věci referenda, kde smlouva obsahuje text: Předložíme návrh ústavního zákona o obecném referendu na základě lidové iniciativy, které umožní občanům konání referenda o zásadních otázkách fungování státu.
Jsem toho názoru, že je potřebné ústavní zákon připravit a řádně projednat vládou s řádným meziresortním připomínkovým řízením. Zejména proto, že nehrozí nebezpečí z prodlení, navrhuji proto návrh zákona dle tisku 114 zamítnout. Podrobněji ještě v rozpravě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Jako první s přednostním právem se přihlásil pan poslanec Radim Fiala, poté s dalším přednostním právem pan poslanec Tomio Okamura a potom již poslanci, kteří jsou uvedeni na seznamu řádných přihlášek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, ještě předtím, než řeknu to, co jsem původně chtěl říci, zareaguji na pana zpravodaje. On sám řekl, že je to již 17. návrh, já věřím, že jich bude možná 20, možná 30 a potom to referendum stejně jednou projde, protože to, co se děje, je naprosto neudržitelné.
Výtky proti referendu jsou pořád stejné. Nedokonale připravený návrh, široká možnost ovlivňování čehokoli apod. Ale o to přece v referendu jde, aby mohli rozhodovat nikoliv elity a elitáři, ale občané. To, zda připouštíme, či nepřipouštíme možnost referenda, je v prvé řadě mravní otázkou, a tedy hodnotovým soudem. Já osobně říkám, že církevní restituce neschválené v referendu jsou nemravností. Já osobně říkám, že schválení fiskálního paktu nebo případné přistoupení k euru budou nemravností. A já říkám, že zde bylo takových nemravností dost na to, abychom se poučili a předchozí chyby neopakovali.
V zásadních věcech týkajících se životů rodin a majetků mají lidé přirozené právo se rozhodovat. Kdo se bojí referenda, bojí se skutečné demokracie. Věci nejsou tak, že tady máme hloupé lidi, za které musí rozhodovat chytří politici. Rozhodování chytrých politiků přivedlo tuto zemi do situace, kdy náš státní dluh činí 1 bilion 680 miliard korun. Jediné, co nás čeká a na co si musíme zvyknout, je lidem vysvětlovat problémy, které se jich týkají, a to je přece zásadní úlohou politiků od samotného počátku, a proto jsme to politiky také šli.
Zřejmě některé politické strany si myslí, že jejich práce spočívá ve lžích nebo planých volebních slibech. Pak je ovšem jasné, že musí být z referenda strach. A to je dobře. Kdyby se ODS a TOP 09 nebály referend, znervózněl bych a zkoumal důvod, proč jsou tyto dvě strany v klidu. Ony však nejsou. Ony dobře vědí, že až se naplní ústavní vize naší státnosti, nezbude pro plané volební sliby prostor. To je vize, se kterou jsme šli do Poslanecké sněmovny, a to je náš předvolební slib.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi za jeho vystoupení. Nyní pan poslanec Tomio Okamura v rozpravě a připraví se pan poslanec Martin Lang. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych tady ještě v obecné rozpravě podrobněji rozebral výtky vlády k našemu zákonu, protože k tomu je potřeba se samozřejmě vyjádřit.
Obdrželi jsem sedm výtek a já je vzal postupně, velice krátce.
Za prvé vláda vytýká našemu návrhu o referendu, že vede k oslabení zastupitelské demokracie. No tak to je tedy opravdu novinka! Ano, samozřejmě, protože se posiluje demokracie přímá. Tak jestli je tedy toto výtka číslo jedna, tak to už vzbuzuje úsměv hned zkraje.
Výtka číslo dvě: Nám je vytýkáno, že zákon zavádí nesourodý institut zákona přijatého v referendu, který je fakticky nadřazen ostatním zákonům, protože ho lze změnit jen referendem a nemůže ho změnit parlament. To může vést k problémům kvůli velké rigiditě. No tak vážení, samozřejmě, protože je to cena za to, že referendum má být vyjádření nejvyšší vůle lidu, takže kroutím hlavou nad těmito výtkami, to si snad dělá vláda úplnou legraci.
Za třetí: Zákon není dostatečně provázaný s Ústavou. To je tedy vrcholně pokrytecké, protože my, a už jsem to říkal i na tiskových konferencích, jsme si přímo vzali do rukou předlohu ČSSD z minulých let a pouze jsme tam změnili parametry. To znamená, ČSSD sama tady navrhuje zákon o referendu, který jsme si schválně vzali takticky za základ, aby se nemohla ČSSD vymlouvat, že náš návrh je nekvalitní, což se tady vymlouvali schválně v minulosti. Změníme parametry - a oni řeknou, že není provázaný s Ústavou. No tak předtím jim to nevadilo a teď je to zase další výmluva.
Za čtvrté: Podle vlády se referendum např. o daních nemůže konat už z podstaty věci. To jsou jenom řeči, to jsem tady říkal už ve své úvodní řeči.
Za páté: Není stanoveno žádné minimální kvorum pro přijetí referenda. To je opravdu výtka krásná! Nejenže ve druhém čtení to když tak můžeme upravit, ale hlavně zajímavé je, a škoda, že tu není, protože největším kritikem našeho návrhu je tady ministr pro lidská práva pan Dienstbier, mně to připadá spíše, že začíná být ministrem menšin, a ne lidských práv většiny českých občanů, a ten říká, že o neomezené kvorum nejde, ale pan Dienstbier byl snad ve druhém kole do Senátu zvolen 15 % hlasů oprávněných voličů. To znamená teplé místečko, když ho někdo zvolí, a další senátory, 15 % oprávněných voličů, až na šest let za milion korun ročně, tak nikomu nevadí a hlas občana má, řekl bych, těžkou váhu, ale když stejný hlas občana chce vlastně rozhodnout o konkrétním zákonu, což volba politické strany je vlastně volba souboru zákonů, souboru volebního programu, tak najednou hlas občana má jinou váhu a najednou je zde potřeba kvorum. Tímto vlastně především senátoři zpochybňují sami svůj mandát, protože jestli má hlas občana dvojí váhu, to je pro mě novinka, to jsem v Ústavě nečetl, a zároveň tím pádem by asi měli všichni odstoupit, protože 15 % hlasů je tedy zřejmě málo a hlavně u všech voleb v České republice neomezené kvorum platí. To znamená v tom smyslu, že není nějak omezeno kvorum. ***